Koupě domu na Sicílii byla lekcí důvěry. Teď v něm Matěj vítá další Čechy
Všechno se změnilo až ráno. Probudil jsem se do světla, otevřených dveří na balkon a zvuků úzké uličky. Hlasy sousedů, loučení babičky s vnučkou cestou do školy, vůně jídla z okolních kuchyní. Najednou dům ožil. Už nebyl tmavý ani studený – byl skutečný. Zalitý světlem, plný krásných textur a původních prvků. A já jsem věděl, že to je můj nový domov.
Na Sicílii jsem se poprvé dostal před třemi lety, kdy jsem trávil Vánoce v městě Taormina. Okouzlila mě nevšední krása ostrova, výjimečné jídlo, vřelost místních lidí a architektura. Postupně jsem začal hledat nemovitost po celé Itálii, ale velmi rychle jsem si nastavil jasná kritéria: přímé lety z Prahy, maximálně hodinu a půl cesty z letiště. Dostupné ideálně vlakem nebo autobusem a zároveň do dvaceti minut od moře. Hledal jsem místo, kde lze být celý rok, včetně Vánoc a Nového roku.
To všechno mi nabídlo Scicli. Barokní perla jihovýchodní Sicílie zapsaná na seznamu UNESCO, město sevřené mezi kopci a mořem. Ideální výchozí bod pro objevování jihovýchodního pobřeží – od Sampieri a Donnalucaty po Modicu, Noto nebo Ortigii. Zároveň místo, které si zachovalo každodenní rytmus místních a nepůsobí jako kulisa pro turisty. Scicli je oblíbené hlavně mezi Italy, a i díky tomu tu najdete spoustu skvělých podniků. Turistické pasti jen výjimečně. Jestli tu vůbec nějaké jsou.
Proces koupě byl jiný než v Česku. Pomalejší, osobnější, někdy chaotický, ale lidský. Hodně jsem se ptal, vyjednával a učil. Oporou mi byli Monika a Zbyšek z Casa Curu, Češi žijící na Sicílii. Naučil jsem se, že v Itálii je normální ptát se, smlouvat a že věci, které se z dálky zdají podezřelé, jsou často jen otázkou místního zvyku.
Nejsilnější moment přišel u notáře. Po podpisu smlouvy jsem stál na ulici a uvědomil si, že vlastně nic nemám. Žádnou smlouvu v ruce, tu jsem oficiálně dostal až přibližně měsíc po podpisu, žádné potvrzení. Jen klíče. A tehdy mě původní majitelka objala a řekla: „Vždyť máš klíče. Co víc potřebuješ?“ Byla to lekce důvěry, na kterou nikdy nezapomenu. Dodnes jsme spolu v kontaktu.
Stejně silná byla i místní komunita. Hned na začátku jsem ručně napsal dopisy v italštině a vložil je do modrých obálek pro sousedy v uličce, abych se představil. Tehdy jsem italsky nemluvil vůbec. Dnes si objednám kávu, zarezervuji stůl v restauraci nebo prohodím pár slov s farmářem na trhu.
Každé ráno vedu konverzaci se sousedkou, které vlastně úplně nerozumím, mluví totiž sicilštinou. To jí však nebrání v tom, aby mě každé ráno navštívila, jakmile otevřu dveře od domu. Někdy přinese jídlo, někdy zeleninu. Nejčastěji ale úsměv a své velké srdce.
Jak bydlí Češi v zahraničí
Pošlete do seriálu Jak bydlí Češi v zahraničí
fotografie (video) a příběh i zkušenosti s bydlením v cizině
. Popište nemovitost, okolí, čtvrť i zajímavosti a odlišnosti od bydlení v České republice, různé možnosti a ceny bydlení v dané zemi atd.
Ze zaslaných příspěvků vybere redakce Bydlení iDNES.cz
nejzajímavější příběhy s kvalitními fotografiemi
, které zveřejní v seriálu Jak bydlí Češi v zahraničí. Za zaslané příběhy předem děkujeme.
Fotografie (ideálně šířkové) a text, případně video jednoduše přidejte do následujícího formuláře.
PŘÍSPĚVKY ZASÍLEJTE ZDE
Mimma, moje šedesátiletá hospodyně, se stala přirozenou součástí mého života tady. Ona mi říká bratře, já jí sestro. Na Sicílii si nekupujete jen dům. Kupujete si uličku, lidi kolem sebe a rytmus, který vás postupně přenastaví.
Důležité pro mě bylo i to, jak se v domě žije mimo léto. Staré sicilské domy fungují jinak – v létě jsou uvnitř příjemně chladné díky silným kamenným stěnám, v zimě je ale slunce nízko a brzy zapadá. Často je venku tepleji než uvnitř. Při prohlídce je proto dobré vnímat orientaci domu a světlo během dne. Dnes vím, že Asmara obstála v obou extrémech.
Casa Asmara
má dvě části. Hlavní dům nabízí dvě ložnice, obytný prostor a kuchyni zasazenou do kamenných stěn, doplněné terasou s výhledem na místní dominanty. Dammuso, ukryté za ikonickými modrými dveřmi, je menší samostatný prostor pro dva – tradiční sicilská stavba s klenutými stropy, silnými zdmi, vlastní koupelnou a kuchyňkou.
Nad městem se tyčí Chiesa di San Matteo – kostel svatého Matěje. Jedno z mnoha znamení. Pro mě se stal symbolem, místem západů slunce, rozhodnutí i oslav.
Příběh má i rodinné pokračování. Moje sestra s přítelem si ve stejné uličce koupili malý dům – Casa Sorella. Sorella znamená italsky sestra. Najednou tu nejsme jen hosté, ale součást místa. Přátelé i rodina se sem rádi vracejí. Stalo se z toho útočiště – místo klidu, setkávání a návratů.
Od května 2025 tu žiji naplno. Sžívám se s místním rytmem a zároveň propojuji Prahu a Scicli. Casa Asmara hostuje umělce v rámci uměleckých rezidencí, různá setkání a pop-up projekty spojující kuchaře, umělce a lidi hledající prostor pro soustředění, tvorbu a sdílení. Součástí toho jsou i jógové pobyty, které postupně připravuji na sicilském venkově. Jsou postavené na lokálních surovinách, společném stolování a momentech sdílení.
Casa Asmara není jen dům. Je to místo s jedinečnou a neopakovatelnou atmosférou.
Po cyklonu Harry se Sicílie vrací do svého rytmu
Na Sicílii je teď jaro v té nejhezčí podobě. Krajina je sytě zelená, stromy jsou obsypané pomeranči a citrony a na trzích začala sezona artyčoků. V okolí se dá téměř na každém kroku nasbírat divoký chřest.
Je to kontrast oproti lednu, kdy břehy Sicílie několik týdnů bičoval prudký déšť a silný vítr cyklonu Harry
. Pobřeží je na některých místech stále viditelně poznamenané – moře vzalo kus promenád, pláže změnily tvar a na březích zůstaly naplaveniny.
Postupně se však všechno vrací do běžného rytmu. Majitelé restaurací a barů na plážích opravují terasy, uklízejí a připravují se na novou sezonu.
Blíží se také Velikonoce, které jsou na Sicílii jedním z nejživějších období v roce. Ulice se znovu plní lidmi a města ožívají v bujarých oslavách. Casa Asmara je otevřená všem, kdo chtějí zažít autentickou Sicílii a na chvíli splynout s jejím pomalým rytmem.