Falbr byl v 90. letech u vzniku odborového hnutí, přezdívá se mu proto „táta odborářů“. V letech 1992 až 1993 působil jako prezident České a Slovenské konfederace odborových svazů, v letech 1994 až 2002 vedl Českomoravskou konfederaci odborových svazů. V roce 1996 se stal senátorem za Mostecko, byl jím tři volební období. V letech 2004 až 2014 byl poslancem Evropského parlamentu za sociální demokracii, stal se tak jedním z prvních českých europoslanců. Falbr se mimo jiné zasloužil o zlepšení postavení odborů, které se staly respektovaným partnerem vlády. Syn českého otce a španělské matky se narodil v anglickém Chesteru. Falbrův otec později nastoupil k 312. československé peruti Královského letectva (RAF) jako zbrojíř. Po válce se rodina přestěhovala do Československa, kde Falbr starší i díky znalostem jazyků dostal místo obchodního přidělence ve Venezuele, později působil jako zástupce čs. kultury na Kubě. Falbr mladší vystudoval obchodní akademii, poté pracoval v podnicích zahraničního obchodu a dálkově studoval práva, která ukončil v roce 1969. V letech 1963 až 1969 také vyučoval angličtinu a španělštinu v jazykové škole ministerstva vnitra, proto byl podle svých slov pozitivně lustrován jako „příslušník Sboru národní bezpečnosti zařazený ve složce StB“. Od konce 60. let působil v aparátu odborů, po roce 1989 krátce pracoval jako právník pražské zoo, poté se vrátil k odborářské práci. Začátkem 90. let byl Falbr, někdejší člen KSČ z let 1968 až 1971, také místopředsedou ČSSD, členství ve straně jako šéf odborů pozastavil, později jej obnovil. Veřejně činný zůstal Falbr i po odchodu z Evropského parlamentu, působil například v tripartitě Ústeckého kraje. Na úmrtí výrazné osobnosti polistopadového období už reagují i politici, mezi nimi bývalý ministr financí Miroslav Kalousek. „Stáli jsme často na opačných stranách politického hřiště, častěji jsem s ním nesouhlasil, než souhlasil. Ale vždycky to byla osobnost, kterou nebylo možné nerespektovat. Ať odpočívá v pokoji, upřímnou soustrast pozůstalým,“ napsal.