Prožít potrat doma byla podle Třeštíkové chyba. Už bych to neudělala, říká
„Určitě bych byla radši, kdybych potkala kluka, s kterými bychom se vzali a v manželství se nám narodilo dítě. Ale nepotkala jsem, a tak jsem to holt vymyslela tímto způsobem,“ vysvětluje Třeštíková, která pochází ze šťastné rodiny a chtěla mít podobnou.
„Naši se mají stále rádi, jsou si nejlepšími přáteli. Sledovat celý život fungující pár, který se vzájemně podporuje, to v člověku možná trochu zanechá myšlenku, že když nenajdu tohle, tak radši se do ničeho nepouštět,“ vysvětluje Třeštíková svůj problém ve vztazích.
Muže pro manželství nenašla, ale nikdy nepochybovala, že chce být mámou. Plánovala mít dítě do 35 let, ale ani to nevyšlo. „Už jsem věděla, že partnerství nevznikají tak, že se v noci zakoukáš v Roxy do super týpka na baru. Takhle už se v tom věku neseznamuješ. Už to máš složitější. Nechodíš tolik ven, v okruhu přátel jsou všichni zadaní, mají rodiny, zdroj seznámení se snižuje,“ popisuje.
„Ale v jeden moment přišel jeden kluk, který mě sbalil a měl hroznou pověst, ale já se nechala sbalit jeho charismatem. On mi řekl, že mi udělá dítě. Ale jeho pověst nelhala a byl to opravdu nedobrý člověk a rozešli jsme se. Já tím ale zjistila, že bych byla ochotná být s někým jen proto, že mi udělá dítě. Možná se tím ozvaly mé biologické hodiny,“ vzpomíná.
Kamarád se rozhodl, že jí daruje sperma pro umělé oplodnění. Bylo jí 38 let a doufala, že vše půjde hladce, ale nešlo. Devět pokusů a pořád nic. Trvalo to čtyři roky. „Vůbec mi nevadilo píchání hormonů do břicha a braní léků, ale čekání na výsledky bylo pro mě psychicky složitější,“ říká Třeštíková.
„Měla jsem velké propady, kdy jsem měla pocit, že jestli se mi nepodaří otěhotnět, tak už nikdy v životě nebude šťastná. Je to frustrující, protože když cvičíš a posiluješ, máš svaly. Když nejíš, tak hubneš, zkrátka když do něčeho dáš úsilí, dostaví se výsledek, ale když se opakovaně ten výsledek nedostavuje, tak je to ubíjející a k vzteku. Bojovala jsem s psychikou a nejhorší momenty byly mezi transferem a těhotenským testem,“ popisuje.
Když se konečně objevily dvě čárky na těhotenském testu, skončilo to po dvou měsících jako zamlklé těhotenství. „Řekla jsem si, že si to odbudu doma a nepůjdu na revizi, kde vám to udělají zákrokem v nemocnici, probudíte se a je hotovo. Ale už bych to nikdy nedělala. To je hrozná věc. Pocit, že z tebe odchází život a odchází na záchodě. Na to nerada vzpomínám. Bylo to těžké,“ říká Třeštíková.
Odešla tehdy z magistrátu a začala se věnovat sobě. Hodně chodila a naučila se meditovat. Rozhodla se pro definitivně poslední pokus a ten vyšel. „S tím momentem přijde hrozný čas, že ti to zase někdo sebere. Následovalo pět měsíců, kdy jsem tomu nechtěla věřit a pořád jsem si v hlavě nechávala pokoru, že se to může kdykoli zvrtnout a všechno se může pokazit. Takže že jsem těhotná, jsem začala přijímat až někdy v pátém měsíci,“ popisuje.
Narodila se jí dcera a je teď skutečně šťastná. Otec se do její výchovy zapojuje, takže holčička má oba rodiče, kteří spolu jen nežijí. „Sice s tatínkem netvoříme pár v pravém slova smyslu, ale rodiče jsme pro dítě oba stejně a tu rodinu vytvoříme. Není to sice tradiční model rodiny, ale věřím, že naše dítě bude šťastné a nebude mít pocit, že mu něco chybí,“ dodává Třeštíková.