Výstava kazet vypráví příběhy o vzpouře proti oficiální kultuře
Název výstavy Nahraj. Zabal. Vydej. Sám! je přesný a zcela výstižný. Obsahem i formou, vše se tehdy dělo bleskově, bez dlouhých řečí, ve spiklenecké atmosféře nadšení a posedlosti dobrou hudbou.
Výstava je rozdělena na několik tematických bloků. Začíná aktivitami disidenta Petra Cibulky, jehož režimu nelibé aktivity stran pořizování a nahrávání tehdy nepohodlných zpěváků a kapel mu u tehdejších orgánů vynesly obvinění z trestných činů spekulace, pobuřování a nedovoleného podnikání.
Kurátor výstavy Radek Diestler podotýká, že katalog nahrávek si vydavatelé určovali sami. „Petr Cibulka se hudebníků neptal, jestli může šířit nahrávky jejich koncertů nebo demokazety, a občas z toho vznikaly mezi ním a hudebníky různice, které on pak chutě popisoval v informačních bookletech vložených ke kazetám. Dneska to může působit poněkud bizarně, ale jeho záměrem bylo hudbu šířit ať to stojí, co to stojí,“ vysvětluje Diestler a podotýká, že Cibulkův katalog čítal na pět set titulů.
Od nahrávek Jaroslava Hutky, Vladimíra Merty, Václava Koubka, kapel Máma Bubo, Ještě jsme se nedohodli, F.P.B. nebo The Plastic People Of The Universe se dostáváme k dalšímu trnu v oku tehdejší stranické a vládní kulturní politice, k punku, nové vlně a metalu.
Mocnou vlnu nostalgie vzedme pohled na demokazetu Obyčejní hrdinové jihlavských Hrdinů nové fronty, plzeňského punk-folkového fenoménu Znouzectnost, případně Zastávka Mileč. Komu hudební světonázor utvářely kovové riffy, setře slzu dojetí při pohledu na xeroxované obaly demokazet kapel Chirurgia, Master’s Hammer, Törr, Krabathor nebo Root, které tehdy znamenaly skutečnou vzácnost.
K vidění jsou i skutečné rarity jako třeba obal kazetové nahrávky prvního českého koncertu kultovních britských gotiků The Sisters Of Mercy, který se konal 17. ledna 1998 v pražské Sportovní hale, nebo záznam brněnského koncertu „velvetovské“ zpěvačky Nico z roku 1985, nazvaného stylově Za oponou.
Kromě samizdatových nahrávek opatřených „samo-domo“ obaly a booklety jsou na výstavě ke spatření také oficiální počiny vydávané v porevolučních nezávislých vydavatelstvích jako Black Point a další ukázky žánrových fanzinů. Zasvěcení si jistě dobře vzpomínají, jaký dopad měla na tuzemskou metalovou komunitu tiskovina Metaliště a souběžně s ní fungující rozhlasový pořad Gung-Ho – případně samotná zařízení, na kterých se předmětné kazety přehrávaly a kopírovaly.
Klasické „dvojče“ měl svého času doma každý, kdo to s hudbou myslel vážně, ale vystavené jsou i rarity jako například přenosný kazeťák na kličku, jemuž netřeba baterií ani přípojky k elektrickému proudu. To vše doplněné zasvěceným, informačně bohatým a čtivým komentářem z pera Radka Diestlera.
Shrnuto, je to pečlivě připravená výstava, cenná pro všechny, které zajímají historické souvislosti a fungování undergroundového šíření hudby. Akcentuje samozřejmě i postupný nástup CD, vypalovaček, elektronické distribuce, stahování a streaming.
Nicméně kazeta jako médium nezmizela, naopak se v poslední době dočkala návratu do centra pozornosti, byť samozřejmě opět spíše v „podzemním“ nezávislém kontextu.