Jak bolí chůze. Nejlepší český závodník o kráse svého sportu i olympiádě
Poslední dny se prolíval zázvorovým čajem a doufal. „Měl jsem v plánu si dojít pro český titul a zaútočit i na pěkný čas, ale bohužel jsem onemocněl. Teď bude závod vabank,“ tuší
Hlaváč
, pětadvacetiletý závodník AC TEPO Kladno.
Sípavý hlas, skleněné oči, přesto chce mladý sportovec a student ČVUT obhájit titul. Úhlavní soupeř je jasný: Lukáš Gdula, šestinásobný český mistr. Až loni přerušil Hlaváč nadvládu svého o pět let staršího soka.
Vyhrajte atletický balíček
Poděbrady jsou tradiční chodeckou destinací, jak se vám na tamní trati závodí?
Výborně, je moje nejoblíbenější. Je asi nejrychlejší ze všech tratí, na kterých jsem kdy závodil. Hezká příroda, úplná rovina, paráda.
Nedávno v Ománu na mistrovství světa družstev jste si vyzkoušel i chůzi do kopce, což není v závodě běžné, že?
Není, občas je na okruhu pár metrů převýšení, ale tady to bylo pár desítek metrů! Byli z toho překvapeni i zahraniční závodníci. Všichni se tak nakonec museli smířit s tím, že časy nebudu tak dobré. Navíc v Ománu bylo i obrovské vedro. No, moc nechápu, že mezinárodní delegace schválila, že toto je vhodné místo pro závod v chůzi.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Příspěvek sdílený Vít Hlaváč (@ten_chodec)
Vybavíte si závod, který
byl pro vás nejtěžší? Kdy jste nejvíc trpěl?
Loni na olympiádě. Tam se šlo v neuvěřitelném horku a vlhkosti. Nezávodili jsme přímo v Tokiu, ale na severu Japonska v Sapporu, kde jsme byli my chodci a maratonci izolováni od zbytku sportovců. Přesto tam bylo jen o dva stupně méně než v Tokiu. V šest ráno bylo 28 stupňů. Tam jsem se trápil hodně, nejsem zrovna teplomilný závodník.
Hodně
chodců olympijský
závod nedokončilo. Co vás drželo
na padesátce
„při životě“?
Na olympiádě je motivace jasná. Navíc padesátka byla na velké akci naposledy. Dojít do cíle jsem chtěl za každou cenu, i kdybych to šel pět hodin. Ale ve druhé půlce mě to hodně vytrestalo.
Jak?
Třicet kilometrů jsem závodil a dvacet jsem se jen snažil dojít do cíle. Šel jsem ustáleným tempem, cítil jsem se dobře, ale pak mi najednou ztuhly nohy, ruce a každý kilometr byl boj. V úseku mezi 30. a 35. kilometrem jsem měl pocit, že to trvá stejně dlouho jako celý předchozí závod. A navíc mě čekalo dalších 15 km do cíle. Byl jsem úplně vyčerpaný, přehřátý, měl mžitky před očima. Ale jsou chodci, kteří o sobě ani nevědí, jen mechanicky jdou.
S chůzí jste začal už v žácích.
P
romiňte, a
l
e přijde mi zvláštní, že se dvanáctiletý kluk rozhodne
dobrovolně
vyměnit běh za chůzi.
No, ono to bylo hlavně rozhodnutí mých trenérek. V kategorii žactva se poprvé konají týmové závody a hledají se děti, které by mohly jít za tým chůzi. A mě vytipovali a zjistili, že to není špatné. Poté jsem zároveň i běhal a naplno jsem se rozhodl pro chůzi v juniorech. Chůze na mě vlastně zbyla a od té doby si navzájem vyhovujeme.
Co vá
s na tomto sportu
baví? Kde najít v
e sportovní
chůzi krásu?
Na první pohled vypadá pro spoustu lidí nepřirozeně. I moji atletičtí kamarádi si občas dělají srandu, že chůze do atletiky nepatří. Ale když se ji naučíte správně, tak ten pohyb není vůbec nepřirozený, ale ladný a dynamický. A oproti běhu je zde velmi důležitá technika.
Vít Hlaváč při loňském mistrovství Evropy družstev v chůzi v Poděbradech
Když
jdete s přítelkyní
na procházku,
tak se asi
musíte kroti
t, abyste šel pomalu.
To ne, jdu pomalu přirozeně. Tím, že toho mám dost nachozeno v tréninku, týdně až 200 kilometrů, tak se běžně snažím chodit úsporněji.
Hrajete na kytaru, co si rád zadrnkáte mezi přáteli?
Kamarádi si oblíbili, když hraju Wohnouty. Třeba Svaz českých bohémů je v pokročilém večeru velmi oblíbená píseň. Ale mám rád různou muziku, od trampských písniček, na kterých jsem vyrůstal, po beat a rock.
Ch
ů
z
i
se věnuje i vaše sestra
Klára. Za dva roky je olympiáda v Paříži, je reálné,
že na ni vyrazíte
oba?
Bylo by to fajn. Navíc místo padesátky se zvažuje, že chodci půjdou smíšenou štafetu, takže bychom mohli závodit dokonce spolu. Sestra se teď chystá na medicínu, tak snad se jí studium podaří skloubit se sportem. A třeba za dva roky spolu pojedeme na olympiádu, to by bylo krásné.