Zapomenuté komando. Dvanáct Němců se vzdalo až 4. září 1945. Norským tuleňářům
Tohle je příběh přísně tajného a po zuby ozbrojeného německého komanda, které si protáhlo válku o čtyři měsíce. Bylo tak blízko severnímu pólu, že na něj zapomněli.
Zatímco jinde si vojáci pořizovali pro radost psy, tihle měli dva malé lední medvídky.
Krmil a drbal je i Siegfried Czapka z Drážďan, který si nevážil teplého místečka v zázemí daleko od války. Sloužil jako radista v Paříži, v hlavním meteorologickém středisku německého námořnictva. Což bylo zašívárna snů.
Ale protože mu bylo teprve osmnáct, přihlásil se jako dobrovolník na poslání, o němž mu řekli jen to, že bude ve „velmi chladné oblasti“. Když k nim dorazil důvěrný oběžník, že námořnictvo hledá spojaře pro cosi neobvyklého, neváhal. Bál se, že už do konce války nezažije žádné dobrodružství. A tak se stal příslušníkem polární jednotky Haudegen, která nakonec vytrvala ve válce nejdéle ze všech německých jednotek.
Protože složila zbraně až v září 1945.
Nebyli to žádní fanatici, jen meteorologové.
Rozjede se mejdan. Bylo potřeba všechno dopít, tato severská hospoda zavírá. Nad ránem si Albertsen vzpomene na malou formalitu. „Musíš se vzdát,“ řekne Degemu. Nikdo ovšem neví, jak na to...
Témata:
Seriály
,
Z tajných sejfů
,
válka
,
Arktida
,
Špicberky