„Byl to neuvěřitelný pohled. Ani si nedokážete představit, jak to vypadalo. Do výšky pěti mil vystříkl vodní sloupec s ohnivým středem, jeho okraje se roztáhly do průměru kolem jedné míle. Miliony tun vody… Byla to čistá síla, její ničivá moc – nepředstavitelná, nedefinovatelná, prostě nepochopitelná síla.“ Těmito slovy plukovník Charles Ijams popsal úchvatnou a hrůzostrašnou podívanou, které byl 25. července 1946 svědkem u atolu Bikini. Spojení idylického koutu Pacifiku s jaderným výbuchem může působit paradoxně, ale i tak vypadala realita rozpolceného světa na prahu studené války. Americká operace Crossroads sestávala ze dvou jaderných testů nesoucích krycí názvy Able a Baker. Primárním cílem bylo zjistit, nakolik jsou jaderné zbraně účinné, především při nasazení proti námořnictvu. Celkově se na operaci podílelo 42 až 45 tisíc lidí, mezi diváky byli kromě vojáků také vědci, novináři, kongresmani a zahraniční pozorovatelé. A také experti na vědeckou fotografii. Pentagon totiž chtěl explozi zaznamenat i z propagandistických důvodů. Zatímco test první atomové zbraně v poušti Nového Mexika v červenci 1945 probíhal v přísném utajení, o operaci Crossroads se měl dozvědět celý svět. „Americká armáda testy využila, aby světu předvedla sílu svého atomového arzenálu,“ píše americký historik Josh Levy. Dokumentaci testů ze země i vzduchu dostalo na starost Oddělení fotografického inženýrství, konkrétně Fotografická jednotka 1.52, v jejímž čele stál major Perry Marsden Thomas. Jeho muži nasadili do akce na 450 kamer a přes sto fotoaparátů. Největší výzvu pro ně představovalo tropické podnebí, ve kterém sofistikovaná technika rychle korodovala. Některé aparáty umístili do letadel a do upravených bombardérů B-17 Flying Fortress a B-29 Superfortress ovládaných bez posádky na dálku přes radiový signál. Ten nejslavnější snímek pořídila automatická kamera umístěná na jedné z mnoha ocelových věží postavených na atolu. Snímek se dostal i do sbírek Metropolitního muzea umění v New Yorku a nad jeho silou meditují filozofové a teoretici umění, kteří v něm nacházejí uhrančivou krásu jaderné zkázy. „Katastrofální síla se na snímcích z operace Crossroads mění v technokratické umělecké dílo. Kompozice s palmami v popředí a ohromujícím vodním sloupem na horizontu vzbuzuje v divákovi pocit, že se na to může bezpečně dívat. Vytváří iluzi, že člověk má apokalypsu plně pod kontrolou,“ napsal historik fotografie a vizuální kultury Peter B. Hales. Při testu Able shodili Američané na atol pumu o síle 21 kilotun. Explodovala 158 metrů nad hladinou moře. Jako terč sloužila bitevní loď Nevada, jež ve druhé světové válce figurovala v mnoha bitvách a přežila i bombardování Pearl Harboru. A statečně čelila i jadernému výbuchu. Ačkoli byla silně poškozena, její obšívka zůstala zachovaná . Mohutnější exploze přišla o tři týdny později. Američané stejně silnou nálož umístili 27,5 metru pod hladinu. Ničivý výbuch vynesl do vzduchu dva miliony tun vážící masu vody, písku a rozdrcených korálů. Výsadkové plavidlo LSM-60, z něhož byla nálož zavěšena do vody, se vypařilo a nenašli z něj ani kousek plechu. Za „pokusné králíky“ si Američané zvolili asi dvě stovky vyřazených bojových plavidel. Byly mezi nimi ponorky, torpédoborce i bitevní lodě, přičemž některé z nich byly kořistí z druhé světové. Atomový test poslal ke dnu válečnou loď Nagato, ze které dal admirál Jamamoto pokyn k útoku na Pearl Harbor. Naopak německý křižník Prinz Eugen test přežil. Součástí testování se stala také zvířata. Američané na lodě rozmístili 200 prasat, 200 koz a 3 000 bílých myší. Cílem nebylo zvířata zabít, ale ozářit. Na operaci Crossroads totiž spolupracoval i Národní institut pro výzkum rakoviny, který mapoval dopady radioaktivity a testoval metody léčby. Některé kozy vědci natřeli před explozí nejrůznějšími mastmi, které měly dopad ozáření zmírnit. Nikdy se nevrátili „Jen co skončila válka, našli jsme jediné místo na Zemi, které nezasáhla a poslali jsme ho k čertu,“ poznamenal ironicky k výběru čarokrásné lokality populární herec Bob Hope. Právě naprostá odlehlost byla jedním z hlavních parametrů, proč americká volba padla právě na atol Bikini. Ačkoli od operace Crossroads uplynulo celých osmdesát let, atol zůstává dodnes neobydlený. Američané na severním cípu Marshallových ostrovů atomové zbraně testovali až do roku 1958 a celková síla všech provedených testů byla sedmtisíckrát větší, než jakou měla bomba svržená na Hirošimu. Výbuch i v módě Osmdesáté výročí letos slaví i jeden z nejprodávanějších kousků dámské letní garderóby. Když se řekne „bikiny“, většina lidí si představí dvoudílné dámské plavky. Tento revoluční kousek byl opravdu pojmenován podle atolu Bikini. V roce 1946 totiž skutečně způsobily šok a „výbuch“ ve světě módy a jejich návrhář Louis Réard o nich navíc prohlásil, že jsou podobné atomové bombě, neboť jsou „malé a ničivé“. Americká vláda oblast prohlásila díky snížení radiace před třiceti lety za bezpečnou, realita je však o něco složitější. Podle vědců představují přetrvávající riziko potopené vraky lodí, z nichž stále uniká toxické palivo. Nenaplnil se ani slib, který Američané dali 167 původním obyvatelům atolu. Domů se nikdy nevrátili a ti, kteří se o to pokusili, si kvůli radioaktivnímu ozáření odnesli trvalé zdravotní následky. Překvapivě dobře však na jadernou minulost dokázal zareagovat tamní ekosystém. Už při operaci Crossraods američtí vědci mluvili o řízeném experimentu evoluce a zkoumali, nakolik se příroda dokáže po katastrofě sama obnovit. Krátery začaly poměrně záhy obrůstat korály a dnes již tvoří souvislé plochy o velikosti automobilu. Podmořský život v oblasti tak vědci označili za „pozoruhodně odolný“. Bikini Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz