Klid a nádherné lesy. Zkusili jsme týdenní vandr hřebenem středních Beskyd
Pod jménem Beskydy si každý může představit něco jiného. Mnohé překvapí, že Beskydy nekončí v Mostech u Jablunkova, ale pokračují dále na východ přes Slovensko, Polsko až k hranicím s Ukrajinou. Nejvyšším vrcholem v pohořích beskydského typu tak není Lysá hora, ale 1 725 metrů vysoká Babia hora v Oravských Beskydech na Slovensku. Až k ní jsme hodlali dojít.
Od trojmezí na Velkou Raču
Putování zahajujeme v obci Bukovec, která je vedle Hrčavy nejvýchodněji položenou obcí v ČR. Zatímco v katastru Bukovce leží nejvýchodnější bod, Hračavské centrum obce leží o něco východněji než střed Bukovce. Goralská Hrčava kdysi patřila Polsku, teprve roku 1924 byla přiřazena k území tehdejšího Československa. Slunce tu vychází a zapadá přibližně o 20 minut dříve než v Praze, čímž ale náskok před zbytkem republiky končí. Jde totiž o jednu z neizolovanějších obcí v Česku – silnice do Hrčavy byla postavena až v roce 1965 a dodnes je jedinou spojnicí se světem, pokud tedy nepočítáme horské stezky.
Hranice mezi Českem a Polskem překračujeme u obce Jaworzynka.
Po dvou hodinách od startu přicházíme k trojmezí Česka, Slovenska a Polska u obce Hrčava. Samotný trojmezný bod leží v hluboké a špatně přístupné rokli potoka, a proto byly v blízkosti postaveny tři kamenné obelisky – každý na území jednoho státu.
Dál už pokračujeme po slovensko-polské hranici. Většinou jdeme po turistických značkách, místy si ale cestu zkracujeme a jedinou značkou jsou nám hraniční mezníky. Na vrcholu Kykula se fotíme na obří lavičce a užíváme si jedny z posledních výhledů na pomalu se vzdalující hřeben a vrcholy Moravskoslezských Beskyd. Na první noc zastavujeme v turistické chatě Chata Pod Skalanką. Jsme tu úplně sami, takže večer strávíme v družném rozhovoru s polským chatařem.
Druhý den stezka konečně opouští obydlenou krajinu a dostává se do vyšších nadmořských výšek.
Nazítří nás čeká dlouhé stoupání na vrchol Velké Rači. Stezka konečně opouští obydlenou krajinu, noří se do lesů a dostává se nejenom do vyšších nadmořských výšek, ale také mimo dosah civilizace. Jdeme víceméně přesně po státní hranici, která odděluje Kysucké Beskydy na straně slovenské od Živeckých Beskyd na straně polské. Nejvyšší části polských Beskyd pokrývá krajinný park s několika rezervacemi a zachovalými smíšenými lesy.
Vrchol Velké Rači se tyčí do výšky 1 236 metrů a za hezkého počasí nabízí panoramatické výhledy na slovenskou stranu. My sem dorážíme v dešti, takže bereme zavděk polskou turistickou chatou a zahříváme se čajem před další cestou.
Parádní polské chaty
Cesta se vine hustými lesy, jen občas projde přes horskou pastvinu, kde bačové se psy hlídají stáda ovcí. Dlouhé lesní úseky jsou pro tuto část Beskyd typické, a protože zdánlivě monotónní cesta není pro většinu dnešních turistů tolik atraktivní, nacházíme zde klid a samotu. A to nám přesně vyhovuje.
Cesta se vine hustými lesy, jen občas projde přes horskou pastvinu, kde bačové se psy hlídají stáda ovcí.
Nocujeme v chatě Schronisko PTTK na Przegibku a další den ráno přecházíme k další polské chatě Bacówka PTTK na Rycerzowej. Tato dřevěná chata leží na nádherném místě na horské louce těsně pod hřebenem hor. Přestože jsme před pár hodinami snídali, zastavujeme tady na rychlé občerstvení – až do večera totiž půjdeme po pohraničním hřebeni bez možnosti další občerstvovací zastávky. Ale jak vzápětí zjišťujeme, tak pravda to docela není, neboť na začátku léta lemují cestu tisíce plodů lesních jahod.
U vrcholu Svítková začíná stezka nabývat plnohodnotných karpatských parametrů. Ze sedla Príslop nám dá docela práci se strmým a místy kluzkým terénem vyškrábat a kvitujeme, že jsme si vzali trekingové hole.
Masiv hory Pilsko vystupuje nad hranici lesa.
Slovenská strana hřebene odtud kopíruje CHKO Horná Orava, takže jdeme mezi dvěma chráněnými oblastmi. Na úbočí hory Úšust obdivujeme nádhernou ukázku původního karpatského pralesa, který chrání přírodní rezervace Ozsast. Kromě buků tu rostou mohutné jedle a smrky, z nichž mnohé dosahují čtyřicetimetrové výšky.
Večer přicházíme k nocležišti, kterým je Bacówka PTTK na Krawcowym Wierchu. Tuto polskou chatu hodnotíme jako chatu s doposud nejhezčí polohou. Nachází se na horské louce, ze které se otevírají nádherné výhledy na vrcholy středních Beskyd i na Malou Fatru. Celkově jsme polskými chatami nadšeni – poskytují základní turistické ubytování, dobrý výběr jídla a pití a to vše za rozumnou cenu. Celkový dojem pak ještě vylepšují přátelští chataři, pro které nic není problém.
Přes nejvyšší vrcholy
Následující den pokračujeme podél hranice k vrcholu Pilsko. Na rozcestí Trzy Kopce se k pohraniční stezce připojuje jedna z hlavních polských dálkových tras – 500 kilometrů dlouhá Hlavní beskydská magistrála neboli Główny Szlak Beskidski. Popularita této trasy je hned znát a po dnech, kdy jsme na trase v podstatě nikoho nepotkali, si opět začínáme zvykat na přítomnost lidí.
Na travnatém úbočí hory Palenica posvačíme a přitom hledíme na vysoký masiv hory Pilsko, jehož zdolání nás v následujících okamžicích čeká. Krajina tu dostává zcela jiný ráz, neboť poprvé vystoupáme nad přirozenou hranici lesa. Z výšky 1 557 metrů druhého nejvyššího vrcholu Oravských Beskyd se otevírají nádherné panoramatické výhledy na obě strany hraničního hřebene a také na náš finální cíl – Babí horu.
Sestupujeme zpět na polskou stranu k našemu předposlednímu nocležišti, kterým je Schronisko PTTK na Hali Miziowe. Na rozdíl od předchozích skromných chat, ve kterých jsme nocovali, toto místo nabízí komfortnější ubytování spíše hotelového typu. Chata, ležící v nadmořské výšce 1 300 metrů, je velmi populární a slouží zejména polským turistům pro výlety do okolí.
Za Jaloveckým sedlem vstupujeme do polského národního parku Babiogórski Park Narodowy.
Strmý sestup do silničního sedla nás následující ráno připravuje o těžko nabyté výškové metry. Ty opět získáváme na hraniční stezce, stoupající k nejsevernějšímu bodu Slovenska. Nakonec ale tohle místo poblíž vrcholu hory Beskydok musíme z časových důvodů oželet a zkracujeme si cestu po žluté turistické trase.
Za Jaloveckým sedlem vstupujeme do polského národního parku Babiogórski Park Narodowy, který zahrnuje i nejvyšší vrchol Beskyd – 1 725 metrů vysoké Babí hory. Jdeme severním úbočím po stezce, která nás dovede k našemu poslednímu nocležišti, Schronisku PTTK na Markowych Szczawinach. Hezká chata leží uprostřed lesa a je oblíbenou občerstvovací zastávkou polských turistů na jednodenním výstupu na vrchol Babí hory.
Na Babí horu sice vystoupáme, ale očekávaný výhled skrývá hustá mlha.
My máme dosažení vrcholu „Královny Beskyd“ v plánu až následující den, kdy se ovšem probudíme do zatažené oblohy. Na Babí horu tak sice vystoupáme, ale očekávaný výhled skrývá hustá mlha. I tak ale cítíme, že jsme se dostali na vrchol, který lze zařadit do téměř velehorských parametrů. Svědčí o tom strmé severní úbočí i nehostinný a kamenný povrch vrcholu. Na nejvyšší hoře celých Beskyd se nachází polský pomník věnovaný papeži Janu Pavlu II., který sem v mladých letech často vystupoval.
Loučíme se tak s nejvyšším bodem Beskyd i celého našeho putování a zahajujeme dlouhý sestup do Oravské Polhory, odkud nám jede autobus. Poslední ohlédnutí učiníme z rozhledny Trchovnica. Babí hora mezitím vykoukla z mraků a ukázala svůj mohutný masiv. Je jasné, že na její vrchol se ještě musíme vrátit!
Může se hodit
Délka trasy:
120 km/6 dní
Ubytování:
trasu lemují turistické chaty
polského turisticko-vlastivědného spolku (PTTK)
. Chaty nabízejí ubytování včetně povlečení, společné toalety, stravu, případně lze u nich stanovat. Cena za noc v posteli s povlečením je cca 300–400 Kč
Využili jsme následující chaty:
Schronisko Chata Pod Skalanką
Schronisko na Przegibku
Schronisko na Krawcowym Wierchu
Schronisko na Hali Miziowej
Schronisko na Markowych Szczawinach