Vstupní bránou na hlavní hřeben Spišské Magury je pro většinu turistů resort Bachledova dolina, součást malebného horského letoviska Ždiar pod Belanskými Tatrami. Je tu několik parkovišť pro stovky aut, kabinová lanovka, stezka v korunách stromů, bikepark a mnoho dalších šílených atrakcí, které umí peněženkám či platebním kartám pořádně pustit žilou. Na druhé straně „Bachledky“ však začíná zcela jiný svět, kde potkat turistu bývá příjemná a někdy i vítaná záležitost. My jsme se rozhodli hledat jezera, k nimž se mimoděk přidružily i pozoruhodné kaskády. Je to téměř neuvěřitelné, ale jen v katastru obce Osturňa se nachází čtyři jezerní lokality! A další přes dva kopce opodál. Všechna jezera na území Spišské Magury vznikla v důsledku přirozených sesuvů a řadí se do kategorie hrazených jezer. Nikde jinde na Slovensku kromě Tater tak hustou koncentraci přírodních jezer nenajdete. Civilizované Jezerské jezero S objevováním začínáme v příznačně pojmenované vsi Jezersko ukryté v hlubokém údolí uprostřed zalesněných hor, kam je cestování odevšad zdlouhavé. Pozor – neplést s alpským Jezerskem ve Slovinsku, toto je zapadlé zamagurské Jezersko na Slovensku! Vysoké a Belanské Tatry ze Spišské Magury Po zelené značce to k jezeru údolím kolem potoka má trvat maximálně jednu hodinu. Je ráno po vydatné průtrži mračen a koryto potoka včerejší příval vyčistil až na skálu. Tou skálou je zkamenělé bláto neboli jílovec, jehož rozpukané vrstevní plochy připomínají přírodní dláždění. Na mnoha místech se v potoku objevují na tvrdších vrstvách drobné malebné kaskády, které uvádí i aplikace mapy.cz. Moc hezká podívaná, kterou umocňují okolní rozkvetlé louky plné vzácných květů a hmyzu. Kaskád je po cestě rozhodně více než turistických značek, takže není divu, když scházíme ze značené trasy a jdeme jinudy, než bychom měli. Ztrouchnivělá dřevěná směrovka na stromě však říká, že lesní chodníček nás k cíli určitě dovede. Zdejší hojné vrstvy jílovců jsou hlavní příčinou vzniku jezer ve Spišské Maguře – z geologického pohledu jde o měkký, plastický materiál, na němž může uklouznout klidně celý kus kopce. A to se tady opravdu ve všech případech stalo. Jezerské jezero Za necelou hodinku přicházíme k jezeru, ovšem oddychová procházka, jak jsme si původně mysleli, to rozhodně dnes není: překonáváme bažiny, houštiny i strmý kluzký terén. Když stojíme u břehu jezera, jsme mokří skoro jako kdyby vydatně pršelo. Jezerské jezero je nejcivilizovanější ve Spišské Maguře, chodí sem občas lidi. V jeho okolí řádil kůrovec, ale holiny se již proměnily v neproniknutelné houští. Jezero okrouhlého tvaru bez přítoku leží ve výšce 919 metrů, má rozlohu 0,6 hektaru, délku 110 metrů, šířku 74 metrů a hloubku 6 metrů. Kolem se rozkládá stejnojmenná přírodní rezervace o rozloze 2,18 hektaru. Hledání Jezera Mišku Kovaľa Osturnianské jezero je jedno ze čtyř jezer v katastru obce Osturňa. Má několik názvů; bůhví po kom a čert ví proč: Dankovo pleso, Jezero Mišku Kovaľa, Osturnianské jezero, Jazero, Ozero…. Nachází se jihovýchodně od středu obce a v jeho těsné blízkosti (teď už si to budeme pamatovat!) prochází žlutá značka směrem do Ždiaru. Toto jezero nám dalo pořádně zabrat a nechtěné dobrodružství připomnělo, jak důležité je nepodcenit teoretickou přípravu ani u výletu odhadovaného na pouhých 1,5 kilometru. Autem si zkracujeme přístup, bez povšimnutí míjíme rozcestník v obci a s důvěrou spoléháme na bezchybnost aplikace mapy.cz, která žlutou turistickou značku táhne v rozporu s realitou údolím potoka Kremeniak daleko od jezera. Skutečnost je však jiná: sporadicky namalované značky v terénu míří k jezeru, ale my to bohužel ještě nevíme a začínáme ho předčasně hledat v lese na vlastní pěst. Kdybychom lépe nastudovali všechny dostupné informace předem (a není jich vůbec mnoho), tuto hloupost bychom neudělali. Les se brzy mění v prales s neprostupnými houštinami, vývraty a ohlušujícím tichem, kterým proniká jen bzučení lesního hmyzu. Po nedávných zprávách o útocích slovenských medvědů se nás zmocňuje nervozita a tíseň. Orientace je obtížná až nemožná: rozhrnujeme větve, ztrácíme se v trávě, přelézáme padlé tlející kmeny, motáme se zpocení až na zadku! Tady nebude hledat nikdo nás ani jezero! Když už přestáváme věřit, narážíme na téměř neznatelný chodníček, za jehož povšimnutí by se nemusel stydět ani náčelník Vinnetou. A ten nás k velké úlevě dovede asi po 200 metrech k trouchnivějícímu přístřešku se žlutou směrovkou: jezero Mišku Kovaľa…. Nevíme, kdo to byl, ale pro nás je to vysvoboditel ze středoevropské lesní džungle, jehož jméno nikdy nezapomeneme. Osturnianské jezero Jezero je úžasné, velké, pusté, dokonale ukryté, lemované nádhernými štíhlými smrky a jedlemi. Má hodně vody a v podstatě souvislou hladinu, což jsme nečekali (měla to být zarostlá louže). Sestupujeme k němu příkrým svahem, je nutné se přidržovat větví. Obejít si ho po břehu není možné, všude je neschůdný terén nebo houštiny. Na rozdíl od předchozího Jezerského jezera nemá žádný odtok, ale má pro změnu přítok, který po vydatném dešti šumí kdesi v lesním přítmí. Rozloha se udává hodnotou půl hektaru, nadmořská výška 874 metrů. Chráněné území okolo jezera (přírodní památka) má výměru 14,36 hektaru. Z Osturně k Velkému jezeru Vesnice Osturňa, v jejímž katastru se nacházejí čtyři jezerní lokality Spišské Magury, je největším a nejzachovalejším živým skanzenem na Slovensku. Od roku 1979 je vesnice chráněna jako rezervace lidové architektury se 157 památkovými objekty. Vymyká se moderní době, žije se tu jinak a je to patrné od první chvíle, kdy sem člověk vstoupí. Architektura v Osturni Turisté to tady zatím nevzali útokem a je docela pravděpodobné, že kvůli komunikační nedostupnosti ani nevezmou. Za krávami, ovcemi ani jezery ukrytými v lesích sem davy jezdit určitě nikdy nebudou. Leda že by tu postavili nějakou „Bachledku 2“. Ženskou část výpravy posílám na etnografický výzkum vesnice a k Velkému (Osturnianskému) jezeru vzdálenému jeden a půl kilometru severozápadně od kostela vyrážím bez doprovodu. Na jedné z mnoha dřevěnic u silnice je dřevěná směrovka a dál už nic. Pomoz si sám! Cesta není orientačně náročná, spolupráce s mapou je však nezbytná. Některé polní a lesní komunikace jsou zároveň koryty potoků, což je velmi neobvyklé a matoucí. Velké Osturnianské jezero Velké jezero nebo taky Jarušovo pleso má podobu velké ploché pánve uprostřed lesů a navozuje dojem Šumavy. Je převážně porostlá mokřadní vegetací, z níž však na mnoha místech probleskují větší či menší oka vodní hladiny. Výška vody díky povrchovému přítoku a podzemním pramenům nekolísá. Na jižním břehu je informační cedule, žádný chodník k ní však nevede. Přírodní rezervace o rozloze téměř 52 hektarů chrání především mokřadní rostliny a živočichy. Čerstvé pobytové znaky prozrazují, že se zde nově usadili i bobři. Domů kolem Malých jezer Kolem posledních Malých jezer jedeme z Osturně autem zpět nejkratší trasou do Česka. Směrem k polské vesnici Lapszanka vede vzhůru do kopce uzoučká asfaltka postavená z unijních fondů kvůli lepší propojenosti Osturně s okolním světem. Chráněnou lokalitu nacházíme velmi snadno, informační tabule stojí hned vedle silničky. Belanské Tatry ze Spišské Magury Malá (osturnianská) jezera tvoří několik drobných na sebe v linii navazujících pánviček zarostlých vegetací. Voda v nich sice vidět už není, ale je tam. Podobný zarostlý charakter má i Ksenino jezírko, ale to se nám už objevovat nechce. Raději otáčíme svůj zrak k jihu, kde se otevírá úžasné panorama Belanských a Vysokých Tater v podobě, kterou většina turistů vůbec nezná. Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz Kaskády na Osturnianském potoce Osturnianský potok sbírající vodu z nejvyšších partií Spišské Magury je docela vydatný vodní tok, zvláště po deštích. V místě, kde vtéká do Polska, se nacházejí dvě pozoruhodné kaskády na pískovcových lavicích protínajících napříč koryto potoka. Jedna na slovenském území (Frankovský vodopád alias Konská baňa), druhá těsně za hranici (Wodospad Pod Uplazem alias Polská baňa). Důležitým orientačním bodem pro návštěvu těchto dvou pozoruhodných přírodních výtvorů je zemědělské družstvo Goral, k němuž vede panelová účelová cesta. Odtud po cyklostezce ke kapličce (zde odbočka k prvnímu vodopádu) a k altánu na slovensko-polské hranici (zde schody k druhému vodopádu). Kaskáda na Osturnianském potoce