Mladý pár provázela touha cestovat už od mládí. „Namísto hypotéky a života na jednom místě jsme si zvolili svobodu a nové zážitky – a právě to nám Švýcarsko umožňuje. Cestování pro nás není jen o hezkých místech, ale i o změně perspektivy. Na našem instagramovém profilu sdílíme nejen příběhy z cest, ale i praktické tipy a postřehy ze života v zahraničí. Rádi bychom tak inspirovali ostatní, aby se nebáli změn a plnili si své sny,“ říkají oba manželé na úvod. Těžké začátky s hledáním zaměstnání Začátky ve Švýcarsku přitom nebyly jednoduché. Do Švýcarska odjel nejprve Honza, aby zjistil, jak to tam chodí. Hledal práci, bydlení a začleňoval se do místního života. „Honza začínal v kantonu Lucern na severovýchodě Švýcarska, kde jsme měli kamaráda od otce. Bydlel u něj výměnou za výpomoc a ve volném čase si hledal práci. Už po týdnu se mu podařilo práci získat, ale finanční podmínky neodpovídaly nákladům na život ve Švýcarsku. Napsal proto příspěvek do facebookové skupiny Češi a Slováci ve Švýcarsku, kde stručně popsal, co může nabídnout a co hledá. Měl štěstí a přišlo mu několik nabídek. Jedna z nich byla v kantonu Sankt Gallen, kde se mu ozval jeden Čech, že právě opouští své místo v autorizovaném servisu. A pokud manžel dorazí následující den na zkoušku, je šance místo získat,“ vypráví Veronika. Honza se nakonec osvědčil a získal smlouvu na dobu neurčitou. Dočasné útočiště mu nabídla rodina zmíněného Čecha, u které mohl nějakou dobu přespávat. Hledání bydlení ve Švýcarsku však není snadné, protože všechno je navzájem propojené. Bez práce nedostanete pracovní povolení, bez něj zase nemáte nárok na klasické bydlení, ale maximálně na tzv. WG, což jsou sdílené byty s ostatními přistěhovalci nebo studenty. Do toho však jít mladí manželé nechtěli. Záleží také na typu povolení. S povolením L (na půl roku) je šance na pronájem velmi malá, i když práci už máte. Honza díky smlouvě na dobu neurčitou získal pětileté povolení typu B, což páru otevřelo více možností. „Rozeslali jsme přes 200 žádostí o bydlení a odpovědí přišlo sotva patnáct. Nakonec jsme objevili inzerát na malý podkrovní byt po studentce, která odjížděla na výměnný pobyt. Manžel šel na prohlídku, podepsal smlouvu a konečně se mohl přestěhovat. Po dvou měsících jsem dorazila i já s naší fenkou. Z bytu jsem byla nadšená. Ačkoliv byl malý, byl útulný a moc hezký. Bylo to konečně naše společné místo, kde jsme si po všech těch dnech nejistoty mohli oddechnout. Naše první švýcarské doma,“ vzpomíná Veronika. Po roce bydlení v podnájmu si manželé našli klasický pronájem podkrovního bytu ve stejném domě. Menší byt je po kompletní rekonstrukci s novou kuchyní a koupelnou. Vlastnictví nemovitosti není podle manželů levná záležitost a oproti České republice není ve Švýcarsku vlastnictví nemovitosti běžné. Nájmy jsou poměrně vysoké, záleží však na lokalitě a typu bydlení. Veronika s Honzou platí za menší byt v družstevním domě přibližně tisíc švýcarských franků, což je v přepočtu asi 27 tisíc korun včetně poplatků. „Díky tomu, že bydlíme na okraji města Sankt Gallen, kde jsou životní náklady nižší, si můžeme dovolit pohodlné bydlení za rozumnou cenu. Naproti tomu například v Curychu nebo jeho okolí jsou ceny mnohem vyšší a dostupnost minimální,“ vysvětluje Veronika. Jak bydlí Češi v zahraničí Zveřejněný příběh odměníme knihou. Pošlete do seriálu Jak bydlí Češi v zahraničí fotografie (video) a příběh i zkušenosti s bydlením v cizině . Popište nemovitost, okolí, čtvrť i zajímavosti a odlišnosti od bydlení v České republice, různé možnosti a ceny bydlení v dané zemi atd. Ze zaslaných příspěvků vybere redakce Bydlení iDNES.cz nejzajímavější příběhy s kvalitními fotografiemi , které zveřejní v seriálu Jak bydlí Češi v zahraničí. Za zaslané příběhy předem děkujeme. Fotografie (ideálně šířkové) a text, případně video jednoduše přidejte do následujícího formuláře. PŘÍSPĚVKY ZASÍLEJTE ZDE Ve Švýcarsku se situace na trhu s bydlením liší podle regionu. Například Sankt Gallen je aktuálně nejdostupnějším městem z hlediska nájemního bydlení, s průměrnou cenou za čtyřpokojový byt kolem 1 650 franků měsíčně (v přepočtu zhruba 43 900 korun), což je méně než polovina průměrné ceny v Curychu. V Curychu bylo v roce 2023 postaveno přes 3 tisíce nových bytů, což je nejvíce za posledních pět let. Poptávka však stále převyšuje nabídku, a to vede k dalšímu růstu cen. Vybavování věcmi z druhé ruky je běžné Podle manželů existuje ve Švýcarsku spousta možností, jak si stylově a levně zařídit domov. „Využívali jsme aukční portály jako Ricardo, kde se dají pořídit i zcela nové věci třeba jen za 1 frank. Oblíbený je také Marketplace nebo Tutti – protože si Švýcaři často mohou dovolit pravidelně obměňovat vybavení anebo se často stěhují, dávají hezké kousky pryč za pár franků, či dokonce zdarma. Vyjde je to levněji než platit za likvidaci odpadu,“ říká Veronika a dodává, že pořizovali spíše cenově dostupnější nábytek, který by v případě stěhování mohli bez výčitek darovat dál. Manželé bydlí na klidném okraji St. Gallenu, který si podle svých slov zamilovali. Přírodu mají doslova za rohem – tři minuty pěšky se nachází přírodní rezervace, k jezeru Gubsensee je to deset minut, stejně jako do obchodní zóny Shopping Arena. V okolí je navíc několik větších obchodů. „Honza si chválí dobrou dopravní dostupnost (trolejbus staví kousek od našeho domu, vlakové nádraží je deset minut chůze a za dvě minuty jsme autem na dálnici) i strategické umístění (do hor je to půl hodiny a k Bodamskému jezeru dvacet minut). Celá čtvrť působí skoro vesnicky. Vládne tady přátelská atmosféra a lidé se tu na ulici zdraví, jak je ve Švýcarsku zvykem. I když my jsme byli zpočátku „ti noví“, rychle jsme si tu našli své místo,“ pochvaluje si mladá Češka a dodává, že v některých sousedech dokonce našli přátele. Zákaz vysávání v neděli Veronika přiznává, že ve Švýcarsku existuje spoustu pravidel, která oba manžele při příchodu překvapila. Jedním dechem však dodává, že díky nim vše relativně dobře funguje. „Nesmíte například prát prádlo kdykoli se vám zachce. Praní prádla probíhá ve společných prádelnách, na čip a s nutností rezervace času. V našem domě jsou naštěstí podmínky trochu volnější. Neděle je zase vyhrazena klidu. Nesmí se sekat tráva, vysávat ani pouštět hlasitá hudba. Dále se tu respektuje polední i noční klid. Také se tu můžete setkat s takovou kuriozitou, že v některých domech je v pozdních večerních hodinách a v noci zakázáno sprchovat se, prát, vysávat, nebo dokonce splachovat. V našem domě toto však vyloženě není uvedené ve smlouvě, ale samozřejmě se snažíme v noci vyhýbat hlučným uklízecím aktivitám. Když opouštíte pronajatý byt, většina majitelů vyžaduje profesionální úklid a opravy provedené externí firmou. Jen tak vám vrátí celou kauci,“ popisuje Veronika. Dodává, že i když se taková pravidla mohou zdát přísná, vše funguje na základě vzájemného respektu a ohleduplnosti. Podle manželů je díky těmto pravidlům život ve Švýcarsku klidnější, předvídatelnější a strukturovanější. „Žije tu hodně cizinců a aby to fungovalo, musí se pravidla dodržovat. Kdo je nerespektuje, brzy narazí,“ doplňuje Honza. Čechům, kteří uvažují o stěhování do Švýcarska, manželé vzkazují, aby byli především otevření jiným pravidlům a systému. „Učte se základy jazyka a nebojte se mluvit, i když neumíte německy. Začátky se dají zvládnout i s angličtinou a anglicky tady mluví třeba i důchodci. Mějte také trpělivost s místními pravidly, která jsou sice přísná, ale dávají smysl. Ze začátku to nebude snadné – čeká vás obíhání úřadů, papírování a kulturní rozdíly. Nenechte se ale odradit. Dopřejte si čas a Švýcarsko si vás postupně získá,“ radí Veronika. Na závěr dodává, že jí i Honzovi časté výlety do přírody připomenou, jaké mají štěstí, že žijí právě v této části světa.