Svatba Pohlreicha ve Švýcarsku byla náš fór na novináře, přiznává Vodochodský
Ivan Vodochodský se pyšní tím, že umí takové španělské ptáčky, jaké neumí ani Zdeněk Pohlreich. „Já jsem byl před těmi třiceti roky první, kdo s ním natočil nějaká videa,“ chlubí se Vodochodský tím, že ho vlastně pro televizi objevil. „Kuchařsky on umí, ale některé věci jako třeba jak krájet jamon jsem mu musel ukázat,“ říká Vodochodský.
S Pohlreichem si později vymysleli kachnu pro česká média. „To bylo šméčko pro novináře. On tehdy podnikal ve Švýcarsku, neúspěšně. Já byl tehdy zastupitelem v Hradci Králové a oddával jsem. Byl jsem regulérní oddávající úředník, spoustu manželství jsem oddal a většina z nich drží dodnes. A Pohlreich řekl: Neuděláme takové divadlo, že bys mě oddal ve Švýcarsku?“ popsal Vodochodský.
„Ono to nejde. I když jste oddávající úředník, tak nemůžete oddávat ve Švýcarsku. Ale udělali jsme to jako fór, divadlo a on to předložil těm novinářům a oni to zbaštili,“ dodal.
Vodochodský už zastupitelem není, ale je mužem mnoha řemesel. vyzkoušel nespočet povolání, ale nadlouho zakotvil na Primě jako kreativní producent, podílel se na Ohnivým kuřeti, Slunečné, Modrém kódu či Kamarádech. V jednom ze seriálů ztvárnil sice postavu veskrze negativní, ale dle svých slov je velmi citlivý a dokáže jej kdeco rozplakat: „Já jsem velice citlivě založený člověk. A když mi třeba přinesou dobře upečený bůček, to se mi derou slzy do očí samy…“
Jídlo je ostatně jeho největší vášní už od dětství. Jeho dědeček byl hospodský v již neexistující restauraci Na Vlachovce a babička byla servírka v Akademické dietní restauraci ve Vodičkově ulici: „To byla vyhlášená restaurace. Naši mě v létě šoupli do Prahy a já jsem celé léto chodil s babičkou do té restaurace dělat, balil jsem příbory a tak. Pak jsem šel na učňák, ale během toho jsem začal hrát amatérské divadlo a pak se mi to slilo dohromady,“ říká Vodochodský, jehož největším snem je „prožrat se Japonskem.“