Hřál ho ale příjemný pocit, co na slavném etapovém závodě dvojic, který skončil předminulou neděli, spolu s belgickým kolegou Woutem Allemanem dokázali. Z osmi dílů dva ovládli a jednou skončili druzí. Nebýt spousty defektů, věřil, že by mohli jet i o celkové vítězství. „Což by byl vrchol a vážně myslím, že jsme na něj měli. Ale každá etapa se samozřejmě počítá. Je dobré, že jsme vyhráli hned druhý den, takže z nás brzy spadl tlak,“ ohlíží se dvaatřicetiletý jezdec stáje Buff BH. „Zaplaťpánbůh, že jsme se ukázali takto.“ Takový už ale Cape Epic je. Nepředvídatelný. Euforický. Ale i krutý. Nespoutaný, jak ho sami organizátoři nazývají. Závod je i o tom, abyste se pokusili co nejvíc najíst. Ideální by bylo se každý den předzásobit sacharidy na ten další, což ale nelze. Z tohoto pohledu není na škodu přijet na Epic těžší, než být už v prologu na váhovém limitu. Já jsem se třeba vrátil o dvě kila lehčí. Martin Stošek Témata: Cape Epic , Horská kola , Martin Stošek , Sport , sacharidy