Budíček nad ránem, čtyřicet ve stínu i divá zvěř. Stošek o nejtěžším bikerském klání
Hřál ho ale příjemný pocit, co na slavném etapovém závodě dvojic, který skončil předminulou neděli, spolu s belgickým kolegou Woutem Allemanem dokázali. Z osmi dílů dva ovládli a jednou skončili druzí. Nebýt spousty defektů, věřil, že by mohli jet i o celkové vítězství.
„Což by byl vrchol a vážně myslím, že jsme na něj měli. Ale každá etapa se samozřejmě počítá. Je dobré, že jsme vyhráli hned druhý den, takže z nás brzy spadl tlak,“ ohlíží se dvaatřicetiletý jezdec stáje Buff BH. „Zaplaťpánbůh, že jsme se ukázali takto.“
Takový už ale Cape Epic je.
Nepředvídatelný.
Euforický.
Ale i krutý.
Nespoutaný, jak ho sami organizátoři nazývají.
Závod je i o tom, abyste se pokusili co nejvíc najíst. Ideální by bylo se každý den předzásobit sacharidy na ten další, což ale nelze. Z tohoto pohledu není na škodu přijet na Epic těžší, než být už v prologu na váhovém limitu. Já jsem se třeba vrátil o dvě kila lehčí.
Martin Stošek
Témata:
Cape Epic
,
Horská kola
,
Martin Stošek
,
Sport
,
sacharidy