Dala jste si na začátku roku hubnoucí předsevzetí a stejně jako každý rok jste s tím brzo skončila? Opět jste se dostala do bludného kruhu diet, přejídání a následných výčitek. Kolikrát už jste v něm rotovala? Pojďte to tentokrát chytit za jiný konec a začít – od hlavy. Možná jsou totiž faldy, které se vašeho těla drží, emočního původu. RTT (rapidní transformační terapie je hypnoterapeutická metoda s prvky psychoterapie, pozn. red.) terapeutka a koučka se specializací na emoční tuk a vztah k jídlu Kristiana Černá jim říká prostě „emoční špeky“. Možná je to trochu drsné, neuctivé označení, ale Kristiana není zrovna typ, který by našlapoval po špičkách. Jako když se vás uprostřed konzultace na rovinu zeptá: „Kdy a proč jsi uvěřila, že je lepší být větší?“ A z vašeho nitra vyvěrají odpovědi: „Když se naši rozváděli, musela jsem být velká, abych to zvládla“, „když mě zbil otčím“, „když jsem se stala odpovědnou za chod domácnosti“ a další zranění, která vytvářejí podhoubí pro usazování emočního tuku. Kristiana Černá ve své praxi pracovala s více než třemi stovkami žen a vypozorovala, že spousta z nich má podvědomé vzorce opravdu nastavené na „je lepší být větší“: Ženy, které se cítily nebo byly ohrožené (mentální, fyzické, sexuální násilí): „Musím být velká, silná, abych se ochránila.“ Nebo: „Když budu silná, už mi nikdo neublíží.“ Ženy, které měly pocit „malosti“ ve smyslu nedůležitosti: „Musím být velká, pak mě konečně uvidí!“ (= a díky tomu přežiju). Ženy, které vyrostly v prostředí, kde se nadměrná váha opěvovala: „Jen pěkně jez, ať jsi zdravá a silná.“ Ženy, které vyrostly v prostředí, kde byla nadměrná váha normou, a tedy nutnou podmínkou „přežití“: „Kdybych zhubla, tak do naší rodiny nezapadnu.“ „Emoční tuk není lipid, jako je tomu v případě tělesného tuku. Obecně je to situace, kdy se obalujete tělesným tukem, který reprezentuje vnitřní zranění. V drtivé většině má kořeny v dětství, je to důsledek neřešených traumat, která si s sebou nesete celý život. Jako když na sobě taháte těžký kožich, i když je léto a nedává to smysl,“ vysvětluje Kristiana Černá. Aktuální číslo Předplatné můžete objednávat zde Trauma se totiž ukládá nejenom v paměti, ale také v těle – organismus na tyto zážitky stále reaguje: „Je to, jako byste si zranila v dětství kotník, ale nikdy s tím nebyla u doktora. Místo toho děláte, že nic, protože jste přece byla malá a je to už tak dávno… Jenže ta rána nebyla nikdy zaléčena. Trauma ovšem není vzpomínka, je to reakce. A pokud s ním něco neděláme, náš organismus reaguje po zbytek života stále dokola. Je to šrapnel, se kterým se sice dá žít, ale bolí, pokud ho neodstraníme.“ A právě k tomu Kristiana své klientky (protože jsou to většinou ženy) povzbuzuje. Zřejmě nejčastěji se jí svěřují s toxickým vztahem k jídlu – s přejídáním a emočním jedením. Okolo těch panuje spousta polopravd, nepravd a mýtů, které nejenže nepomáhají, ale ještě v ženách posilují pocit, že je s nimi něco špatně. Pojďme pětici těch nejčastějších vyvrátit.