Rozstřel Sledovat další díly na iDNES.tv „Nejčastější problém? Jednoznačně záda a krční páteř. Je to civilizační choroba,“ říká v Rozstřelu fyzioterapeut olympioniků David Vrbický. Podle něj se sice lidé dnes o své tělo zajímají více než dříve, zároveň ale tráví obrovské množství času u počítačů, tabletů a mobilních telefonů. Důsledkem je, že problémy, které dříve přicházely až ve středním věku, se objevují stále dříve. „Když jsem začínal, chodili pacienti například s vyhřezlou ploténkou a bylo jim čtyřicet plus. Dnes není neobvyklé, aby přišel člověk, kterému je dvacet plus,“ popisuje Vrbický. Každou hodinu se zvedněte Hlavním viníkem je podle něj hektická doba. Lidé se přetěžují, ale chybí jim regenerace. Velkou roli hraje také psychika. „Psychosomatika je dnes velké téma. Psychická stránka se promítá do našeho těla. U někoho do orgánů, u někoho právě do pohybového aparátu,“ vysvětluje. Jedním z největších problémů současnosti je dlouhé sezení. Podle Vrbického přitom není nutné hledat složitá řešení. „Úplně nejjednodušší věc, kterou můžete udělat, je každou hodinu se zvednout a projít se ke dveřím a zpátky. To bohatě stačí,“ radí fyzioterapeut. Důležité je i správné nastavení pracovního místa. Monitor by podle něj měl být ve výšce očí, aby člověk nemusel neustále sklánět hlavu. Problémem jsou proto notebooky používané dlouhé hodiny bez externí obrazovky. K lepšímu zdraví podle něj není nutné trávit každý den hodiny v posilovně. Stačí pravidelný pohyb. „Když si člověk najde třicet minut denně, je to ideální. Nemusí to být ani cvičení, může to být obyčejná chůze. Ta je velmi prospěšná,“ říká. Sedy lehy? Velký omyl Jednou z častých chyb je podle fyzioterapeuta špatná představa o posilování středu těla. Lidé se stále drží cviků, které znají ze školy. Typickým příkladem jsou sedy lehy. „To je mýtus. Klasické sedy lehy nejsou ideální cvik na břicho a lidé si jimi často spíš přetěžují záda,“ upozorňuje Vrbický. Místo honby za počtem opakování je podle něj důležitější správné zapojení svalů a technika. Podobné je to i u lidí, kteří začínají sportovat po letech nečinnosti. „Je dobré nejdřív všechno zkonzultovat s odborníkem. Nastavit systém a režim podle věku, schopností a stavu pohybového aparátu,“ doporučuje. Růžová tabletka může být problém V Rozstřelu přišla řeč také na analgetika. Podle Vrbického po nich lidé často sahají automaticky, i když by někdy pomohl odpočinek nebo správná kompenzace. „Někdy to může být placebo. Člověk ví, že si dá růžovou tabletku a bude to dobré,“ říká. Jiná situace nastává ve vrcholovém sportu, kde sportovci občas nastupují i přes bolest. Ani tam by se ale podle něj léky neměly zneužívat. „Když běžíte olympijské finále a něco vás bolí, tak pokud vám neupadne noha, chcete běžet. V tu chvíli uděláte maximum, abyste výkon mohl podat,“ popisuje extrémní situace. Dlouhodobé spoléhání na léky ale podle něj může mít následky. Zatěžuje organismus a problém neřeší. Léto je podle Vrbického ideální příležitost, jak tělu pomoci. Nemělo by se ale stát obdobím, kdy člověk po měsících bez pohybu najednou během dovolené dohání všechno najednou. Hostem pořadu Rozstřel moderátora Vladimíra Vokála byl fyzioterapeut olympioniků David Vrbický. „Ideální je dělat to, co nás baví a co umíme,“ říká fyzioterapeut. Doporučuje především přirozený pohyb – chůzi, turistiku, plavání nebo cyklistiku. Kdo chce vyzkoušet nový sport, měl by začínat postupně a vnímat signály vlastního těla. „Tělo nám jasně říká, kdy už je toho dost. První signál je únava, horší variantou je bolest,“ upozorňuje Vrbický. Nejlepší je podle něj kombinovat vytrvalostní aktivitu s regenerací. Po výkonu by proto nemělo chybět protažení, jóga nebo obyčejné uvolnění svalů. Pozor, kdo vám sáhne na krk Vrbický zároveň varuje před lidmi, kteří se vydávají za fyzioterapeuty bez odpovídajícího vzdělání. „Můžete se dostat do rukou člověku, který nemá zdravotnické vzdělání. Udělá si kurz a škubne vám s hlavou, aniž by pořádně věděl, co dělá,“ upozorňuje. Při výběru fyzioterapeuta proto doporučuje ověřit vzdělání, praxi i reference. Sám pracuje nejen s běžnými pacienty, ale také se špičkovými sportovci. Spolupracoval s českými olympioniky, kanoisty, kajakáři i hokejisty. A přestože každý sport zatěžuje tělo jinak, jedna věc podle něj platí pro všechny – bez pravidelné péče tělo dlouhodobě fungovat nebude. „Naše tělo nám dává jasné signály. Únavou nebo bolestí říká, že už je toho dost. Musíme se ho naučit poslouchat,“ uzavírá fyzioterapeut.