Anglicky se tomu říká „food noise“, což by se dalo přeložit jako „jídelní šum“. Běží nám někde vzadu v hlavě, ať děláme cokoli. Myšlenky, které nesouvisí se skutečným hladem, ale svádějí nás k nezdravému „zobání“ čehokoli, co máme v dosahu. Psycholožka Iva Málková, zakladatelka české společnosti STOB (Stop obezitě), nabízí ještě dva výstižné popisy tohoto protivného jevu: „neustálý vnitřní dialog o jídle“ nebo „posedlost myšlenkami na to, co budu jíst“. Neznáte to odněkud? Jasně, když se hodinu před obědem začíná ozývat hlásek „něco bych slupla“, není na tom nic divného. Ale co když ho slyšíte skoro pořád? Jak se to stalo? A co s tím?