Zelená, žlutá, oranžová i trochu červené. Ne, to někdo nepočítá lentilky ani nemaluje duhu, ale dívá se na svůj termosnímek. Někde ukazuje 35, jinde 36 stupňů Celsia, takže horečku zjevně nemá. To je příklad, kdy termokamera efektivně nahrazuje teploměr. „Nejstabilnější tělesná teplota je ve vnitřním koutku oka, který si chytrá termokamera sama najde. Ovšem nesmí být umístěná hned u vchodu, kam lidé vstoupí se zmrzlým obličejem, jako se to někdy stávalo za covidu. To by pak mohla měřit nesprávně,“ vysvětluje Jan Kovář, jeden ze zakladatelů firmy Workswell, která se zabývá výrobou termokamer a infračervených zobrazovacích systémů. Zabydlují se v mnoha oborech Ano, zní to zapeklitě technicky, ale tahle chytrá zařízení se postupně zabydlují v mnoha oborech, kde pomáhají předcházet řadě praktických problémů, nebo je rovnou řešit. „Termo či infra kamery se montují například do helikoptér nebo dronů, odkud mohou hlídat požární bezpečnost a odhalit začínající požár, mohou také snímat pohyb lidí a zvířat v krajině,“ přidává manažer další z možných využití. Workswell Firmu založili Jan Kovář (na snímku) a Adam Švestka v roce 2010 ještě na vysoké škole, rozvíjeli ji v podnikatelském inkubátoru Fakulty elektrotechnické pražského ČVUT. Začínali s měřením úniků tepla v budovách, pak se soustředili na vývoj vlastních výrobků, jež neustále zdokonalují. Termo a infrakamery vyvážejí do USA a do mnoha evropských zemí. Jsou členy Asociace technických diagnostiků ČR, která se zabývá správným vyhodnocováním informací z měřicích přístrojů. Přístroje dokážou kontrolovat třeba i solární panely a vysoké napětí, úniky plynu z potrubí, mohou hlídat sklady elektrobaterií do aut, což je dneska velké téma. Stejně jako ekologie a sucho v přírodě: termokamery mohou dohlížet, jestli rostlinám nechybí voda. „V automatických linkách vyrábějících automobily kamery sledují sváry – podle teploty poznají, zda jsou udělané dobře, a dají pokyn strojům, že mohou pokračovat ve výrobě. Ve veterinárním lékařství mohou měřit teplotu kopyt u dobytka a včas odhalit zánět či nemoc. Jeskyňáři zase termovizi využívají k pozorování netopýrů v jeskyních, kde třeba dokáže spočítat, kolik zvířat tam žije,“ popisuje Jan Kovář, když procházíme netypickými prostorami na pražských Petřinách, kde je sídlo firmy a zároveň i hala na montáž produktů. „Byl velký problém sehnat v Praze vhodné místo pro výrobu technologií, hledali jsme opravdu dlouho, než jsme našli toto v areálu Hvězda od architekta Vlada Miluniće, autora Tančícího domu. Kvůli zaměstnancům a jejich potřebám jsme se nechtěli stěhovat mimo metropoli,“ vysvětluje průvodce. Pro Američany jsme východ Sem přicházejí objednané součástky z celého světa a dávají se dohromady, až z nich vznikne hotová kamera. Je to hodinářská práce, některé komponenty jsou opravdu titěrné. Zatímco sledujeme rychlé a šikovné prsty pracovníků, za našimi zády vytváří 3D tiskárna prototypy nových součástek, než si je firma nechá vyrobit naostro. „Každý produkt se musí uzpůsobit požadavkům, aby dělal přesně to, co klient potřebuje – ať už jde o kameru za 250 tisíc korun pro průmyslové využití, nebo o osobního strážce garáže za 20 tisíc, který najde třeba zdroj požáru a dá vám vědět na mobil či rovnou zavolá hasiče,“ dodává mladý muž, který v podniku vede celé vývojové oddělení, jež vymýšlí nové funkce přístrojů. Po montáži se pak pečlivě testuje, měří, zkouší... a je-li všechno v pořádku, kamery se opatří dokumentací a odešlou zákazníkovi. Ten samozřejmě musí dostat náležité školení, aby věděl, co všechno přístroje umějí a jak je správně používat. Kromě poradenství nabízí firma svým klientům i servis a opravy zařízení. Nejvíce kamer z Workswellu směřuje do USA. „To považujeme za velký úspěch, protože jsme pro ně pořád východ. Z jedné strany tedy bojujeme s tamní americkou konkurencí, z druhé strany nás drtí Čína. V tuzemsku musí kamera splňovat tisíc předpisů, někde nikoli, což nás ohrožuje – měly by být pro všechny stejné standardy,“ myslí si Jan Kovář a dodává, že termo a infra kamery patří do takzvaného zboží dvojího užití. „To znamená, že se používají v civilním světě, ale lze je zneužít i ve vojenských aplikacích, takže je to hlídaný obor. Kontroluje se, komu se komponenty dodávají, čímž se zdržuje výroba,“ vysvětluje podnikatel, proč by si v budoucnu chtěli veškeré součástky vyrábět sami, místo aby je nakupovali od dodavatelů z USA a z Asie. Nadání, pečlivost a trpělivost Mechanické součástky a elektronika jsou jedna věc, ale protože každá z kamer má takový malý počítač, potřebuje také software. Velkou část ze zhruba 50 zaměstnanců firmy proto tvoří vývojáři softwaru a IT specialisté. „Bereme samozřejmě lidi z vysokých škol technického směru, které tady ještě musíme proškolit. Ale takových absolventů je málo, a těch šikovných ještě méně. Takže pracovníky nabíráme kontinuálně a několik měsíců pak sledujeme, jestli to zvládnou. A hodně z nich odpadne,“ hodnotí Jan Kovář s tím, že práce v jeho firmě vyžaduje spolehlivost, pečlivost a trpělivost, což prý mladým často chybí. „Náš obor se rychle vyvíjí a my musíme okamžitě reagovat. Nedostatek odborníků je v tom trochu brzdou, protože specialistu na termovizi na pracovním trhu nenajdete, musíte si ho vychovat. Stejně tak programátora čipů,“ vysvětluje podnikatel. „Jak máme s naším týmem konkurovat Číně, kde na to mají dva mrakodrapy lidí, navíc státní subvence a nemusí si dělat hlavu s dodržováním evropských nařízení? “ krčí rameny Jan Kovář: „Vymysleli jsme termokameru na drony, jenomže nás okamžitě začali kopírovat, a to se vším všudy, a prodávají ji samozřejmě levněji. Patenty v Číně nikdo neřeší.“ Jste nejlepší, ale místo nemáme Firma Workswell vznikla před 14 lety jako start-up. „Zakládal jsem ji já s kamarádem Adamem Švestkou, když jsme byli ještě na vysoké škole. Vyhrál jsem na Fakultě elektrotechnické ČVUT soutěž o nejlepší diplomovou práci. Čekal jsem, že mě osloví nějaká nadnárodní společnost, ale řekli mi, že mají stopstav a nové odborníky nenabírají. To by bylo dnes nemyslitelné, ale v roce 2010 byla hospodářská krize,“ vzpomíná Jan Kovář. Proto se rozhodl podnikat bez praxe, domluvil se s kolegy a založili firmu na měřicí techniku. „Pamatuji si, že jsme tenkrát v tom podnikatelském inkubátoru i přespávali, nevěděli jsme, co dělat. Pak přišel můj otec s tím, že má doma termokameru, jestli nechceme měřit úniky tepla v domech. Začali jsme vyvíjet, ale neměli jsme peníze. Aby bylo na vývoj, musí se totiž napřed prodávat, jinak to prostě nejde,“ usmívá se dnes úspěšný podnikatel. „Jeli jsme na výstavu, kde byly také výrobky americké firmy Flir, která hledala partnera. Jedna kamera u nich stála 250 tisíc korun, tak jsme ji koupili a nabízeli zákazníkům dál. Pak nám Flir poskytl komponenty, abychom si vyrobili vlastní termokameru. Vidíte, a dneska si součástky chceme vytvářet sami a Flir bere výrobky od nás. Takže ze spolupracovníků se stali konkurenti a z nich zase obchodní partneři,“ uzavírá Jan Kovář.