Čtyřiadvacetiletá Hannah vystudovala jazyky na Oxfordu. Když se po promoci v létě 2024 vrátila domů do vesnice na jihu Angile, čekala, že půjde jen o krátkou přestávku po třech letech náročného studia. Chtěla si najít práci ve veřejné službě, ideálně v Londýně, kde viděla šanci na kariéru i společenský život. Jenže od té doby je stále bez zaměstnání. „Vystudovat doslova nejlépe hodnocenou univerzitu na světě v mém oboru a skončit bez práce je docela pád,“ uvedla pro list The Guardian . Hannah studovala na státní škole, na Oxford se dostala jako stipendistka a byla zvyklá tvrdě pracovat. Přesto se jí vstup na pracovní trh nedaří. Když neuspěla u míst, o která skutečně stála, začala odpovídat téměř na cokoli, co považovala za zvládnutelné. Ani širší záběr však nepomohl. Nejblíže byla pozici ve výzkumné instituci v Londýně. Výběrové řízení trvalo několik měsíců a Hannah se dostala mezi poslední dva uchazeče. Místo ale nakonec získal kandidát s patnáctiletou praxí. „S tím nemůžu soupeřit,“ dodala. Podobně demoralizující pro ni byly i nábory na juniorské pozice, včetně výběrového řízení do hračkářství, kde museli uchazeči plnit skupinové úkoly a stavět z lega. Dnes žena žije zpět u rodičů. V okolí téměř nejsou lidé jejího věku, do větších měst se bez řidičského průkazu dostává obtížně a lekce řízení si nemůže dovolit. Část sociálního kontaktu si udržuje online, jinak dobrovolničí v místní charitě. Pravidelně se také schází s pracovním koučem v systému podpory, od něhož slyší, že má snížit očekávání a neupínat se k vysněné práci. Různé příběhy, jedna britská past Její zkušenost ukazuje, že problém se netýká jen mladých lidí bez vysoké školy. Do stejné pasti se dostávají i absolventi prestižních univerzit, kteří podle starších představ měli mít vstup na trh práce usnadněný. Podle zprávy bývalého labouristického politika Alana Milburna je mladých Britů mimo zaměstnání, vzdělávání nebo výcvik asi milion a bez zásahu státu by jejich počet mohl za pár let vzrůst až o čtvrtinu. Podobně bezvýchodně popisuje svou situaci čtyřiadvacetiletý Thomas z Warringtonu na severozápadě Anglie. Většinu času tráví doma. Ven chodí hlavně se psem a jednou týdně do levného supermarketu, kde nakupuje mražená jídla po jedné libře. Často je ale nakonec ani nesní. Měsíčně pobírá 311 liber podpory (přibližně 8 700 korun), po zaplacení účtů a krmiva pro psa mu zůstává asi 25 liber (téměř 700 korun). Pracoval od šestnácti let, naposledy jako manažer hospody. Když byl podnik po roce a půl prodán, přišel o práci. Od října 2024 podle svých slov odpověděl zhruba na dva tisíce nabídek, většinou bez jakékoli reakce. „Chtěl bych prostě normální život,“ říká a dodává, že by si chtěl dovolit vyjít s přáteli, normálně jíst a nemuset se vymlouvat, že na nic nemá peníze. Thomasovi životní start výrazně poznamenal covid. Kvůli lockdownu neodešel na univerzitu, přátelé se rozptýlili po zemi a přerušené lekce řízení už si později nemohl dovolit obnovit. Řidičský průkaz mu přitom dnes chybí i u některých nabídek práce. Zkoušel online formuláře, osobní roznášení životopisů i pracovní veletrh. Na něm místo zaměstnavatelů našel jen prázdné stánky s QR kódy. AI mladým bere první schod kariéry Obavy z nežádoucích důsledků technologií sdílejí i někteří zaměstnavatelé. Paul Clapp z digitální agentury Priority Pixels říká, že jeho firma dříve přijímala jednoho až dva učně ročně, ale po zavedení nástrojů umělé inteligence s tím přestala. Rutinní práce, na níž se nováčci učili, dnes podle něj zvládne software. Zároveň tvrdí, že rostoucí náklady na začátečníky a slabé propojení škol s praxí firmy od náboru odrazují. Dlouhodobá nezaměstnanost může vést i k bytové nejistotě. Charitativní organizace varují, že mladých lidí bez práce a vzdělávání přibývá i mezi těmi, kteří čelí riziku bezdomovectví. Londýnská organizace Fat Macy’s proto nabízí lidem z dočasného ubytování pracovní zkušenost v gastronomii a po nástupu do práce i příspěvek na kauci k nájmu. Podle odborníka Howarda Williamsona čelí mladí Britové souběhu krizí: vysokým životním nákladům, nejistotě, dopadům sociálních sítí, automatizaci i oslabení služeb pro mládež. Nestačí je podle něj posílat na úřad práce. Potřebují podporu, výcvik a skutečný výběr cest, jak se na trh práce dostat. Hannah zatím dále odpovídá na nabídky a čeká. Po letech studia si představovala samostatnost, práci v Londýně a běžný život mezi vrstevníky. Místo toho sleduje pracovní portály z dětského pokoje a zjišťuje, že ani diplom z prestižní univerzity dnes nemusí otevřít dveře k první práci, uzavřel britský portál.