„Mamut“ uchovávaný v muzeu 70 let se ukázal být něčím úplně jiným. Velrybou
Velký mezinárodní tým pod vedením výzkumníka Matthea Woollera z Aljašské univerzity ve Fairbanksu během posledních tří let prozkoumal pozůstatky více než 300 mamutů.
Pocházely z depozitáře Muzea severu, které pod univerzitu spadá (University of Alaska Museum of the North). Instituce se pyšní jednou z největších sbírek fosílií z doby ledové v celé Severní Americe.
Pozůstatky savců pocházejí vesměs právě z okolí druhého největšího města Aljašky. Při jejich zkoumání se vědci zaměřovali zejména na určení přibližného stáří pozůstatků pomocí radiokarbonového datování.
Radiokarbonové datování
je metoda, jejímž prostřednictvím vědci určují stáří organických materiálů. Odvíjí se od naměřeného množství izotopu uhlíku ve vzorcích. Datovat takto lze předměty staré od několika desítek do zhruba 50 000 let.
Výsledky by pomohly lépe pochopit, jak se pravěká zvířata po Aljašce v době ledové pohybovala i jak ovlivnila život prvních obyvatel.
Při prohlídce dvou úlomků, které byly dle původních archeologů částí páteře dávno vyhynulého živočicha, však výzkumníci došli k nečekanému zjištění.
Stáří kosterních pozůstatků, které se do depozitáře muzea dostaly po nálezu severně od Fairbanksu v roce 1951, totiž zkoumání určilo na zhruba 1 900 až 2 700 let. Části páteře by tedy byly zhruba o deset tisíc let mladší než jakékoli další pozůstatky mamutů.
Kosti mamutům nepatří
„Byly by to nejmladší mamutí fosílie na světě,“ nechal se slyšet Wooller. Jeho nadšení nicméně zmírnilo další testování – z výsledků vyplynulo, že zvíře, ze kterého úlomky kostí pocházejí, mělo zcela jiný jídelníček než jiní mamuti.
Výsledek dalších zkoušek pak na sebe nenechal dlouho čekat: prokázaly, že o pozůstatky mamutů ve skutečnosti nejde. „Podle DNA šlo o velryby, ba dokonce o různé druhy velryb,“ dodal Wooller. Výzkumníci celou dobu pracovali s úlomky kostí velryby japonské a plejtváka malého.
Jak se pozůstatky dvou různých velryb dostaly do vnitrozemí Aljašky, však vysvětlit nedokázali. Wooller nevylučuje, že chybu mohli udělat sami archeologové v 50. letech. Ti oba úlomky označili za pozůstatky mamutů na základě domnělého místa nálezu i jejich velikosti a tvaru.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na
www.shocart.cz