Ta i díky zákrokům svého brankáře drží šňůru čtrnácti druholigových zápasů bez prohry, z toho třináctkrát stál mezi tyčemi právě slovenský mládežnický reprezentant. A v sobotu od 18 hodin se na domácí půdě proti Prostějovu pokusí sérii prodloužit. V zimě jste přicházel do Brna do trápícího se mužstva, teď připomínáte stroj na výhry. Co všechno se za tu dobu změnilo? Jsou to dva různé týmy. Už na jaře od příchodu trenéra Martina Svědíka se začalo vyhrávat a dařilo se nám. Bylo to jeho autoritou a přístupem. Nastavil skvěle mužstvo a dokázal nás do každého zápasu výborně připravit. Zatím to funguje stále dobře a já doufám, že to takto půjde dál. Cíl máme velký. Brankář Adam Hrdina ze Zbrojovky Brno během druholigového zápasu proti Chrudimi. (1. března 2025) Změnilo se s touto změnou i vaše chytání? Zbrojovka začala hrát jiným stylem a na vás letí méně střel. Mám vlastně méně práce. Proti předchozímu trenérovi Hynkovi, který měl jiný styl fotbalu a jinak jej viděl, jsme začali hrát jinak. Pan Hynek bral vše ofenzivněji, otevřeněji ve směru dozadu. Trenér Svědík spíše dbá na defenzivu, aby se udržela nula vzadu. A když už něco přijde, tak na to jsem tam já, abych to zneškodnil. Někdy je lepší být v zápřahu s množstvím střel, ale vše je o koncentraci. Ta musí být silnější, když za zápas přiletí jeden nebo dva míče a vy si s nimi musíte poradit. Máte na to nějaký trik či mentální cvičení? Ono to vypadá, že kluci jsou strašně daleko a já tolik práce nemám, nicméně co se týče organizace hry a hlavně obrany, tak na to trenér i s koučem brankářů hodně dbají. Chtějí, abych kluky jemně dirigoval, protože to vidím z odstupu lépe. Aby se nenechávali strhnout a nešli všichni nahoru, ale naopak aby také nebyli příliš zatažení. To je také moje úloha. Když pak přijde na stadion osm tisíc lidí, tak mě kluci někdy neslyší a já musím řvát o to víc. Nicméně je to příjemná povinnost. Narážíte na minulé kolo a derby proti městskému rivalovi Artisu, kdy byl stadion na Srbské vyprodaný. Je to odraz toho, že postupové ambice a celý projekt současné Zbrojovky vzali Brňané za své? Určitě. Cítíme důvěru od fanoušků, tlačí nás a podporují opravdu výborně. Na každý zápas jsme měli na stadionu hodně lidí a obzvlášť mě těší, že chodí na Zbrojovku, ne na soupeře. I oni jsou důvodem, proč to zatím jde takto dobře. Zmínil jste povinnost dirigovat spoluhráče. Jak vás ale jakožto mladíka poslouchá velezkušená obrana s prvoligovými parametry? Kluci jsou velmi zkušení, mají za sebou hodně odehraného a pro mě je obrovská zodpovědnost, že jsem s nimi v mužstvu a mohu s nimi hrát. Vždyť mně je jednadvacet a Standovi Hofmannovi šestatřicet. Ale na tom nezáleží, i jemu můžu radit ze svého odstupu, kam je potřeba se pohnout, protože to zkrátka z dálky vidím lépe. Kluci jsou poslušní, je jim jedno, že jsem oproti nim mladíček, jedeme za stejným cílem. Takže žádné vtípky o bažantovi nepřichází? Někdy přistane něco o Slovácích, to si s útočníkem Martinem Rymarenkem vyslechneme nějaké legrácky, ale bereme to s humorem. Že bych byl za zelenáče, to vůbec. Kdo má v defenzivě poslední slovo? Poslouchají mě. Hofiho zkušenosti jsou k nezaplacení, proto je kapitán a osobnost, ale na hřišti jsme si rovnocenní a musí si mě minimálně vyslechnout. Když jste přišel v zimě do Brna, první poznámka u kontraktu byla, že váš předchozí klub Slovan Bratislava na vás má předkupní právo. Berete to jako motivaci k návratu, nebo to při současném boomu fotbalu v Brně není na pořadu dne? Uvidíme, co budoucnost přinese. Kluky ze Slovanu sleduju, držel jsem jim palce v evropských pohárech, bohužel přes Kajrat Almaty neprošli. Snad jim to vyjde proti Young Boys Bern. Neřeším to ale, chystám se na zápasy v dresu Brna a toto se snažím moc nevnímat. V tom náročném programu, co jsme teď měli, na to ani není čas. Zvlášť když jste si neoddechl ani v týdnu při pohárovém zápase s Havlíčkovým Brodem. Řekl jste si o start v duelu, kde by se dala čekat rotace sestavy? Vnímám to jako projev důvěry. Do Brna jsem šel s tím, že chci chytat co možná nejvíc, a trenér mi dal příležitost i pro tento zápas. Nekoukám na to, jestli to je první, nebo čtvrtá liga, či pohár. Jsem hlavně rád, že mi trenér věří, že jsem tam zase mohl devadesát minut být a pomoci týmu. Neřešil jsem, že jde o soupeře z nižší soutěže. Hodně mluvíte o trenérovi Svědíkovi. Brankáři mají své vlastní trenéry a jsou často uzavřenou skupinkou trochu bokem, jaký máte vztah s hlavním koučem? Oba naši trenéři brankářů, tedy Tomáš Čechovič a Vlastimil Hrubý, jsou výborní. Velmi si je pochvaluji. Nicméně i s panem Svědíkem rád komunikuji osobně, má velmi dobrý přístup k hráčům, nadstandardní vztahy. Kouč mi dal po přípravě důvěru, a tak se mu snažím odvděčit vždy nejlepším výkonem. Mám ho rád. Vycházíme spolu lidsky i fotbalově. Když jsem se ptal Stanislava Hofmanna, tak mluvil o tom, že je to dvojsečné. Jak je rád, že jej Martin Svědík znovu trénuje, ale zároveň dobře ví, že jej čeká tréninková rasovina. Může se z ní brankář vyvléct? Neběháme s týmem ty kilometry a kluci měli přípravu fakt náročnou. Jenže to vám přestane vadit v momentě, kdy vidíte, proč se to dělá. Nedávno s Táborskem jsme dávali gól v posledních vteřinách a posledních patnáct minut jsme soupeře tlačili, že já stál málem na polovině. Tam se ukázala ta fyzická připravenost, kterou do nás kouč tlačil. Posunula se příprava Zbrojovky na roveň třeba právě Slovanu, tedy týmu z evropských soutěží? S první českou ligou to porovnat zatím neumím, ale ve Slovanu byla příprava takřka naprosto stejná. Zápasy Ligy mistrů nebo příprava na Havlíčkův Brod, vždy je to stejné. I tam jsme měli videa, informace, data. A podobně to máme ještě s trenérem brankářů, kde koukáme, kdo umí házet dlouhé auty, kdo má jaké oblíbené řešení. A samostatnou disciplínou jsou penalty. Byť se bavíme o týmovém sportu, každý má i své osobní ambice. Kde leží hranice povedené sezony u vás? Odchytat ideálně každý zápas, vydržet zdravý. Také bych se rád rozvíjel, posunul dopředu jako brankář. No a týmový úspěch je jasně daný. Jsou vaší vysněnou destinací Britské ostrovy? Nemám to takto specificky dané. Je tam samozřejmě famózní fotbal, ale koukejme se klidně kolem sebe. Česká nejvyšší liga má taktéž svou kvalitu, vždyť vítěz jde přímo do základní skupiny Ligy mistrů. Jasně, Anglie, Španělsko, Francie, Německo či Itálie jsou ještě dál, ale já jsem zatím tady, tak bych mířil právě na první ligu v Česku. Zatím to vypadá slibně, byť párkrát jste musel vytáhnout i složité zákroky. Jak se potom čte, že jste hrdinou Zbrojovky? A nemáte strach, že se můžete stát padouchem? Zatím doufám, že jsem za padoucha nebyl. (směje se) Doufám, že budu hrdinou každého zápasu. Mně se mé příjmení líbí, má svůj význam, a pro brankáře je docela slušivé. Máte i hrdinské rysy před zápasy? Nebo jste nervák? Nebývám nějak přehnaně nervózní. Je to jen další zápas, jen je tam více lidí. Ať jich přijde klidně padesát tisíc, já se zavřu do bubliny, udělám si to po svém. Chystám se pořád stejně, ať mě čeká MOL Cup nebo reprezentace. Od čtrnácti let se stejně rozcvičuji, abych se protáhl, připravil a zkoncentroval. Večer před zápasem si pak ještě dám lymfodrenážní kalhoty, ale jinak nic speciálního. Snažím se být v klidu, ale nestraním se. A když už máte svého fotbalu dost, jdete koukat na ostatní, nebo utíkáte někam mimo? Rád kouknu, zvlášť na kluky ze Slovanu nebo své kolegy brankáře z minulosti. Ale já mám fotbalového videa za týden dost, chci si také někdy oddechnout. Vyrazím tedy do Bratislavy za přítelkyní, za rodinou. No a pak mám koníček ve sbírání parfémů. Takže váš příchod do šatny je všem jasný? To musí říct ostatní. Ale nejsem ten, co si je vystaví na poličce, já je fakt rád nosím a používám.