Čísla nemá, i tak táhne Jablonec. Škoda, že body nepočítáme jako v hokeji, říká Beran
S fotbalem začal ve Slovácku, přes Slavii a Bohemians se dostal do Slovanu Liberec, kde se už před 19. narozeninami prosadil do ligového A-týmu. Po vydařeném jaru 2020 ho lapila Slavia, podepsala s ním čtyřletou smlouvu a poslala jej hrát zpět do Liberce. V lednu 2021 se zapojil do přípravy pražského klubu, na jaře v týmu zůstal, ale od té doby se toulal po hostováních.
V Pardubicích a posléze v Bohemians zapadl do šedého průměru, ale po přestupu do Jablonce loni v létě neuvěřitelně pookřál. Naplno se projevil jeho velký talent, zaplul do základní sestavy a stal se jednou z nejvýraznějších posil severočeského týmu.
„V Jablonci jsem dostal velkou šanci a možnost se ukázat, protože do té doby to tak úplně nebylo. Jsem proto klubu vděčný, že jsem se zase mohl dostat víc nahoru,“ liboval si čtyřiadvacetiletý fotbalista.
Michal Beran na tréninku jabloneckých fotbalistů.
Jeho červnový přestup ze Slavie do Jablonce je úzce spjatý i s příchodem nového trenéra Kozla. „Znám ho už od žákovských let a jsem rád, že zůstal stejný. Hrával totiž ve středu zálohy proti mému synovi, který mi vždycky říkal: Jé, tati, to zase dneska bude, to se proti němu zase nezastavím...,“ zavzpomínal kouč s úsměvem.
„Michal je specifický svým somatotypem. V některých způsobech hry nemusí být až tak úplně platný, ale ten, který teď hrajeme v Jablonci, má rád a vyhovuje mu. Navíc na pozici té šestky v záloze je nejsilnější a ukazuje své přednosti. Určitě není podhrotovým záložníkem, hlavně se podílí na zakládání akcí, výstavbě hry a přechodové fázi odzadu. A naplno uplatňuje svůj obrovský akční rádius,“ přiblížil Kozel.
Drobný blonďák s výškou 167 centimetrů působí na trávníku až nenápadně, ale právě on řídí, jakým způsobem se bude jablonecká hra v zápase odvíjet.
Před stopery se chopí balonu, buď tempo rozvážnou rozehrávkou zklidní, nebo naopak vyšle překvapivou rychlou přihrávku dopředu. Málokdy je nepřesný, o míč přichází jen minimálně a navíc dokáže neúnavným běháním znepříjemnit rozehrávku špílmachrům soupeře, což předvedl například v derby v Liberci proti Hlavatému.
„S trenérem Kozlem jsme si ujasnili hned na začátku, s čím sem jdu a myslím, že už po krátké době to do sebe všechno hezky zapadlo. Brzy už všichni spoluhráči věděli, co ode mě můžou čekat, a já zase od nich,“ popsal Beran.
„Ani si ale neuvědomuji, že bych já nějak řídil tu hru, snažím se prostě hrát tak, jak je mi to vlastní a jak si myslím, že to mužstvo potřebuje. Jsem moc rád, že to na podzim vypadalo dobře, že pomáhám týmu, což je nejdůležitější.“
Jediné, co šikovného středopolaře mírně brzdí, jsou čísla. Tedy góly a nahrávky. V nejvyšší soutěži dosud naskočil do 129 zápasů a jeho bilance činí tři góly a osm asistencí, z toho za podzim v Jablonci je to jen 1+0.
„Ta čísla..., to mě provází celou kariéru. Sice to tak nevypadá, ale já se do nich tlačím, co můžu. Doufám, že se to zlepší,“ přeje si klíčový záložník. „Stejně si ale myslím, že nejvíc platný jsem v posunu hry dopředu, než že bych měl nějak rozhodovat zápasy v koncovce.“
Kdyby se ve fotbalu počítaly při gólu jako v hokeji druhé asistence, možná by byl produktivnější. „To bych potřeboval, aby se to počítání takhle ve fotbalu změnilo,“ podotkl se smíchem Beran. „Ale na to se tady nehraje, tak se prostě musím tlačit dopředu víc.“
Jablonec se po třech žalostných sezonách opět katapultoval mezi prvoligovou elitu. Po podzimu je díky impulzům v podobě příchodu nového kouče, vydařených posil v čele s Beranem, jakéhosi probuzení loňského mdlého kádru a dobrého startu do soutěže v tabulce pátý a na jaře může usilovat i o návrat do evropských pohárů.
„Upřímně musím říct, že když jsem do Jablonce přicházel, tak jsem nečekal, že bychom mohli být až tak nahoře. Pozice je to super a bude záležet jen na nás, jak se přes zimu nachystáme, a jestli potvrdíme formu z podzimu,“ tvrdí Beran.