Vytáhlý útočník, jenž ve svých 14 letech vyrazil do Evropy za vysněnou kariérou, může směle porovnávat odlišnosti adventu v několika zemích. A vlastně ani nikterak nevadí, že pro něj jako pro muslima představují svátky spíše jen příjemné zklidnění na konci roku. „Přestože většina obyvatel Gambie vyznává islám, někteří jsou křesťané a Vánoce slaví. Jejich tradice jsou však odlišné od těch evropských. Od 22. prosince tam probíhají velké párty na plážích, na které jsem jako kluk také chodil. Stejně jako v Česku se scházejí celé rodiny a společně tráví čas,“ říká africký střelec, který si na podzim připsal v dresu Mladé Boleslavi pět branek. Skoro jako konec ramadánu Na gambijském pobřeží Atlantiku prožil Jawo dětství, jehož velkou část trávil s kamarády právě na plážích. „Ale spíš než párty nás bavil fotbal. A také wrestling, který je u nás velmi populární,“ upozorní kometa minulé prvoligové sezony. Pro něj jako muslima je ekvivalentem křesťanských Vánoc ramadán, což je nejdůležitější měsíc v islámském kalendáři a čas rozjímání. „Když skončí, tak slavíme podobně jako na konci prosince křestané. Koupíme si nové oblečení a trávíme čas s rodinami a přáteli,“ vysvětluje Jawo. Kouzlo typicky evropského adventu a svátků objevil až v Itálii, kam zamířil z rodné země v roce 2014. Na Sardinii, kde zpočátku působil, se o něj starala italská rodina, o které hovoří jako o své „druhé“. „Až oni mi ukázali, jak vypadá klasický Štědrý večer a adventní zvyky. Ochutnal jsem třeba svařené víno, zdobil stromeček, a dokonce jsem strávil několik dní na chatě v horách. K večeři jsme mívali kachnu a vzpomínám, jak jsem se divil, když ji moje ‚náhradní babička‘ pekla už večer před Štědrým dnem. Na stole bývalo tolik dobrot, že jsme je do konce roku nestihli sníst,“ líčí osmadvacetiletý Gambijec. Svařák si objednává bez vína Když padne otázka na vánoční dárek, který mu udělal největší radost, rozzáří se mu v mžiku oči. „To vím úplně jistě, byly to úžasné kopačky Puma, které mi koupil ‚italský otec‘. Byl jsem tak nadšený, že mi tehdy ani nevadilo, že byly o číslo větší,“ usmívá se snajpr z nejmenšího afrického státu. Ačkoliv si ochutnávku evropského adventu z Itálie pochvaluje, až v Česku ho jeho podoba pohltila. „Když jsem trávil před třemi lety v Jihlavě svůj první český advent, překvapilo mě, jak je město vyzdobené a jak velké trhy tu pořádáte. Přestože venku mrzlo a já se klepal, atmosféra v ulicích mě nadchla. Dokonce jsem ochutnal i váš svařák. Tedy spíše takový čaj s podobnou chutí, který mi u stánku udělali bez vína, protože alkohol nepiju. S přítelkyní a nejlepším kamarádem Mohamedem Tijanim (Nigerijec, který hraje ve Slavii) jsme se byli podívat i v Praze. Z těch zářících ulic jsem byl nadšený,“ vzpomíná Jawo, kterého mají v hledáčku agenti řady zahraničních klubů. S kaprem a bramborovým salátem však na afrického rychlíka nechoďte. „Ochutnal jsem tu vaši husu se zelím a bramborovým knedlíkem. To je moje nejoblíbenější české jídlo a klidně si ho dám i během adventu. A také miluju vánoční cukroví; hlavně perníčky, ty děláte úžasné,“ kření se Jawo. Nadcházející Vánoce však trávit v Česku neplánuje. „V zimní přestávce budu pár dní v Itálii, a jestli zbyde čas, navštívím také rodinu a přátele v Gambii,“ dodává Gambijec. Chutná mi cukroví od Amálky, líčí pivotka z Miami V tuzemské lize působí už od roku 2019, s tradičními českými Vánocemi ale příliš zkušeností nemá. „Obvykle létám na svátky domů, takže zdejší zvyky poznávám jen pomalu,“ říká Leeza Chanel Burdgess, rodačka z amerického Miami, která v nejvyšší basketbalové soutěži nastupuje za nováčka z Brandýsa nad Labem. Dříve v Evropě působila také v Rumunsku a ve Francii. „Přišlo mi tam zajímavé, jak je během těch pár vánočních dní i kolem Nového roku v podstatě všechno zavřené. V Americe má většina podniků stále otevřeno i na Štědrý den,“ srovnává 194 centimetrů vysoká pivotka. „Tenhle nápad se mi líbí, protože zajišťuje, aby měl každý možnost být během dovolené se svou rodinou.“ V dětství se v předvečer nadělování dárků vždy dohodla se sourozenci, že půjdou spát dříve než obvykle. Aby jim utekl rychleji čas do rána, kdy se v Americe nadílka tradičně rozbaluje. „Radost mi udělalo jakékoliv CD, hororové knihy, sudoku, videohry, pár kolečkových bruslí nebo kolo,“ vzpomíná Leeza Chanel Burdgess. „Odpoledne jsme se vydali ven, abychom si hráli s přáteli a užívali si společně dárky. Mezitím dospělí vařili vánoční jídlo. Během večera jsme se obvykle sešli u babičky.“ Smaženého kapra s bramborovým salátem jako českou klasiku nikdy neokusila. „Ale moc mi chutná vánoční cukroví, které mi věnovala moje spoluhráčka Amálka. Pekla ho spolu se svou matkou a bylo opravdu vynikající,“ chválí třiatřicetiletá hráčka. Žádnou zkušenost nemá ani se zimními sporty. „V Miami to nebylo možné. A ačkoliv už vlastně patnáct let žiju část roku v chladnějším podnebí, nestála jsem nikdy na bruslích ani na lyžích. Ale vlastně proč ne, nebránila bych se tomu, naučit se nové sportovní dovednosti,“ uvedla. „Se spoluhráčkami si vyměníme nějaké dárky a dojde i na společné posezení,“ plánuje Leeza Chanel Burdgess. (prp)