Darida vysvětluje návrat: Názory okolí? Padesát na padesát. Já chci týmu pomoct
Počítejte s tím, že bude příští čtvrtek na hřišti v klíčovém zápase proti Irsku (výkop ve 20:45). Pokud Češi v Edenu uspějí, na Letné se pak posledního března v rozhodujícím utkání střetnou s Dánskem, nebo Severní Makedonií.
Velký šampionát v Americe je lákadlo. I pro pětatřicetiletého veterána Daridu: „Rozhodování bylo delší, než jsem já sám předpokládal. Ale usoudil jsem, že národnímu týmu ještě mám co dát.“
I když jste to roky kategoricky odmítal?
Bylo to jedno z nejtěžších rozhodnutí kariéry. Když jsem v minulosti řešil přestupy, většinou to bylo raz dva hotové. Kolikrát za dne na den. Ale tady mi přemýšlení trvalo možná měsíc.
Tehdy a teď
Darida v české reprezentaci
Naposledy za národní tým nastoupil 3. července 2021 v dalekém Baku. Ve čtvrtfinále Eura proti Dánsku vystřídal na posledních jedenáct minut. Na druhý den oznámil: „V reprezentaci končím.“
„Po pěti letech si v reprezentaci připadám, jako bych tady byl poprvé. V kabině je spoustu nových tváří,“ říkal v pátek novinářům před baráží s Irskem. Je pravda, že z těch, které měl kolem sebe tenkrát na mistrovství Evropy, už v současné nominaci zbyli jen Tomáš Souček, Vladimír Coufal a Patrik Schick. Všichni navíc na sraz dorazí až v pondělí, protože mají o víkendu ještě klubové povinnosti.
Darida v národním týmu debutoval v jednadvaceti letech, těsně před Eurem 2012, na které odcestoval jako nejmladší člen kádru. Dnes je v pětatřiceti letech nejstarší. S reprezentací zažil tři velké evropské turnaje, ale na mistrovství světa nikdy nepostoupil. Že by letos?
Proč tak dlouho?
Snažil jsem se zvážit všechna pro a proti. Obě varianty měly spoustu negativ, ale nakonec převážilo, že můžu ještě českému fotbalu pomoct. Těžko se mi odmítalo, když za mnou do Hradce přijel trenér s Pavlem Nedvědem. Přesvědčovali mě, že mám týmu pořád co dát, a já v takovém případě nechtěl českou reprezentaci odmítat.
S kým jste se radil?
Otevřeně jsem se bavil se všemi a chtěl si vyslechnout různé názory. Od kluků z kabiny, od známých, od rodiny. Bylo to zhruba padesát na padesát. Půlka by do toho šla, druhá spíš ne.
Zpátky jste po pěti letech.
A trochu mi připadá, jako bych tady byl poprvé. V kabině je spoustu nových tváří, jen někteří lidé z realizáku dál zůstávají, takže jsem je moc rád viděl. Hřeje mě, že i v pětatřiceti letech mám možnost tady být. A teď doufám, že na tenhle sraz budu dobře vzpomínat.
Vnímáte, že lehce riskujete?
Možná ano. Kariéru jsem měl v nároďáku hezkou, šestasedmdesát startů, velké turnaje. A tohle je zápas, ve kterém se může stát všechno.
Takže jste pochyboval?
Nenazval bych to pochybnostmi, spíš úvahami, které mi létaly hlavou. Že se nechci stavět do role toho, na kom to bude stát. Že když by se náhodou něco nepovedlo, mohl bych za to já. I trenér mě ujistil, že jsem součástí skládačky celého týmu a nic není jen o jednom jménu. Zároveň jsem ale určitě přemýšlel i nad tím, že už mám nějaký věk a dlouho jsem nehrál evropské zápasy.
K čemu jste došel?
Důležité pro mě bylo, že jsem si na všechno sám v sobě dokázal odpovědět a najít pádný argument. Nechtěl jsem si po iks letech vyčítat, že jsem tu šanci měl, ale nevyužil ji.
Vladmír Darida (vpravo) zpátky na tréninku fotbalové reprezentace.
Přitom vás trenéři lákali už dřív.
Nějaké telefonáty proběhly, ale já byl přesvědčený, že jsem konec v nároďáku dobře zvážil a načasoval. Díky tomu rozhodnutí jsem si protáhl kariéru a cítím se dnes tak, jak se cítím. Když byl reprezentační sraz, měl jsem možnost si oddechnout a dát tělo do kupy. Odpočinout si fyzicky i mentálně, což bylo hodně důležité. Možná i díky téhle pauze mě fotbal pořád tak baví.
Trenér Jaroslav Šilhavý váš konec nesl těžce.
Ale já to v sobě měl vážně uzavřené. Když byl později trenér Ivan Hašek za Kubou Brabcem v Soluni, pozval mě, abych si šel sednout na večeři s nimi. Setkání jsem neodmítl, ale zopakoval jsem mu, že se do reprezentace už vracet nebudu. Celou tu dobu jsem v sobě žádné pochybnosti neměl. Až doteď.
Bylo důležité, aby současný kouč Miroslav Koubek jasně vysvětlil, do jaké role s vámi počítá?
Určitě. Nechtěl jsem slyšet, kdo bude kde hrát, ale tohle mě samozřejmě zajímalo. Abych věděl, proč sem vlastně mám jet.
Darida o sezoně v Hradci
„Pokud jde o statistiky, prožívám jednu z nejlepší sezon (9 gólů, 4 asistence). Návraty do Česka nejsou jednoduché, ale já měl od začátku, po diskusích s trenérem Horejšem i sportovním ředitelem Sabouem, jasno, jaká bude moje role. Věděl jsem, že je v týmu spoustu kluků, kteří se chtějí a snaží učit. A já mám možnost jim své zkušenosti předávat. K tomu skvělé rodinné zázemí, které máme, a pohoda, která se odráží na hřišti. Neřeším nic kolem, všechno běží, jak jsem si představoval. “
Jako bývalý kapitán určitě budete slyšet.
Vracím se v trochu jiném postavení, než jsem měl tenkrát, ale je jasné, že nějaké zkušenosti a věk mám, takže slovo v kabině mít budu. To ale vyplývá i z toho, jak působím na hřišti. Když jste uprostřed zálohy, všechny hráče máte okolo sebe, takže tam musím být slyšet úplně stejně jako vždycky.
Má vlastně vaše reprezentační výpomoc nějaké časové omezení?
To se uvidí teprve časem. Aktuálně chci pomoct českému fotbalu dostat se na mistrovství světa. A co bude dál, jsme zatím neřešili.
Mimochodem, hrál jste bundesligu, zažil toho spoustu s národním týmem, ale v posledních letech jste u takhle velkých zápasů nebyl. Cítíte napětí? Nervozitu?
Já nervózní nebývám nikdy. Spíš jsem plný očekávání, jak to bude probíhat, a vážně se hodně těším.
Jak se na tátu v reprezentaci těší šestiletý syn Andreas?
Malej byl rád. Samozřejmě už reprezentaci vnímá, i když je těžké mu vysvětlovat, co to všechno znamená. Ale když jsem odjížděl, přál mi: Tati vyhrajte! A určitě nám bude fandit.