V zápase s Pardubicemi to byl nakonec rozdílový gól při výhře 3:1, která poslala tým do prostřední skupiny a znamenala záchranu v první lize. Další už ale v budějovickém dresu nepřidá. Po sezoně totiž Čavošovi skončila v klubu smlouva a její prodloužení odmítl. Usměvavý blonďák s podobou kouzelníka Draco Malfoye hájil barvy Dynama dlouhého sedm a půl roku. Angažmá si vážil, a když měl platný kontrakt, ani neuvažoval o změně. Jenže jeho smlouva po této sezoně končí a v osmadvaceti letech to zkusí jinde, byť klub o záložníka dál stál. Patrik Čavoš 28 let Pražský rodák strávil začátek své fotbalové kariéry v celku Sparty Praha. Za „béčko“ letenských odehrál v juniorské lize 67 utkání a byl členem širšího kádru prvního mužstva Sparty. Z klubu odešel na půlroční hostování do Kolína v roce 2015. V Dynamu je od sezony 2015/2016 a odehrál za něj 219 soutěžních utkání. „Už jsem cítil, že by to chtělo změnu. Končí mi smlouva, tak na to byl ideální čas. Možná je to poslední šance, abych se dostal ještě někam jinam,“ vysvětluje. Z jeho hlasu je znát, že rozhodování nebylo lehké. Oblíbili si ho fanoušci, on sám se vždy pral za klub, jak to jen šlo. Ale jeho volbu mu lze jen těžko zazlívat. Láká ho zahraničí, případně jiný český prvoligový klub. „Zahraničí je sen každého fotbalisty, ale bylo by to velké štěstí, kdybych něco sehnal. Nebude to top liga, spíš případně nějaká na úrovni té naší. Zatím nemám nic konkrétního. I na Dynamu jsem říkal, že to v sezoně nechci řešit. Priorita byla zachránit klub v lize, to se povedlo,“ zdůrazňuje. Pro Čavoše jsou to typická slova. Vždy myslí v první řadě na tým, na klub. Podle toho se i na hřišti chová. Pracuje pro spoluhráče, nevypustí jediný souboj. I proto na něj sázeli všichni tři trenéři, které v klubu zažil. Byť třeba někdy vypadl ze základu, zpravidla dostal prostor v zápasech, kdy tým potřeboval zabrat. On sice nedával sezonu co sezonu deset branek, ale svou nezdolnou vůlí, pracovitostí a energií pomohl a spoluhráče nastartoval. „Mám to v hlavě nastavené tak, že ligový zápas je svátek, na který se celý týden připravujeme. A je nemyslitelné, že by si fanoušci koupili lístek a sledovali někoho, kdo do toho nedá sto procent,“ má jasno. Za svůj přínos týmu ho trenér David Horejš v roce 2020 jmenoval i kapitánem. Týmu se však moc nedařilo a zdálo se, že ho páska na ruce i trochu svazuje. Celkem brzy ho tak nahradil Martin Králik. „Také jsem to slýchával, že jsem kvůli tomu víc pod tlakem. Ale já to tak nebral. Spíš se to tak sešlo, že se nám moc nedařilo. Já to bral jako ocenění. Být kapitán, to chce každý kluk,“ oponuje. V součtu všech soutěží odehrál v černobílém dresu 219 soutěžních utkání, ve kterých šestnáctkrát skóroval. Čavoš zažil s týmem postup do nejvyšší soutěže, kde pak odehrál čtyři sezony. „Byly to krásné roky. Dynamo mi dalo šanci, postup byl skvělý zážitek. Pak jsme ukázali, že klub do ligy patří. Budu vzpomínat jen hezky. Vytvořil jsem si tu plno kamarádů i mimo fotbal. Mrzí mě, že se teď nebudeme vídat tak často. Ale taková je naše profese. Všechno je to tak, jak má být,“ bilancuje. 114 zápasů zvládl Čavoš v první lize. Sedmkrát v nich skóroval, přidal tři asistence. Z Budějovic měl pražský rodák na pár let druhý domov. Ale trvale se na jihu usadit stejně neplánoval. Alespoň k příležitostnému návratu ho motivuje jeho koníček. „Je tu krásně, ale rodinu mám v Praze a okolí. Už dříve jsme na jih jezdili na výlety, to si určitě zopakujeme. Jako rybář si třeba jednou pořídím chatu u rybníka,“ usmívá se. Čavošův konec byl zřejmý už před posledním duelem sezony v Liberci. „Trenérům jsem říkal, že se nechci loučit mimo Budějovice. Mrzí mě to, ale los byl tak daný, my prohráli, tak se nedá nic dělat. Kdo mě zná, tak ví, že jsem rozhodně nic nevypustil,“ tvrdí. Gólů záložník moc nedal, ale když už, tak stály za to. Podobně jako ten poslední s Pardubicemi. „Nikdy nezapomenu na první ligový. Dal jsem ho v Jablonci ve druhé půli. Ten budu mít před očima i na smrtelné posteli,“ tuší. Památných zápasů jmenuje důrazný záložník hned několik. „Skvělý byl ten na Spartě, kdy jsme vyhráli 4:2 a bylo to po sedmadvaceti letech na Letné. Ve Spartě jsem začínal, navíc jsem tam vedl tým jako kapitán. Nezapomenu ani na postup, to byla euforie. A zážitek byl i letos, kdy jsme porazili Slavii,“ loučí se.