Je to jedna z nejočekávanějších letních posil týmu, který až do posledního zápasu uplynulé sezony překvapivě hrál o postup do pohárové Evropy. „Rozhodlo srdce. Už dřív jsem říkal, že mi nevadí jít s penězi níž, protože chci být tady. Tady jsem doma, já i žena tady máme rodinu,“ vysvětluje devětadvacetiletý fotbalista, „zjistil jsem, že mám i jiné priority než se honit jen za penězi.“ Jiné možnosti ale byly, ne? Byly venku i u nás. Venku jsem ale zůstat nechtěl. A v Česku? Tam bylo jasné, že pokud to bude Česko, tak jenom Hradec. Pro mě to byla priorita a jsem rád, že jsme se dohodli. O vašem návratu se spekulovalo delší dobu, třeba i poté, co jste se s Hradcem potkal na zimním soustředění v Turecku. Bylo to už tehdy ve hře? V tu chvíli ještě vůbec ne. Tam jsme se potkali jen proto, že jsem věděl, že jsme kousek d sebe, tak jsme se domluvili, že se přijdu podívat na zápas. Nic takového se ale neřešilo. Kdy se tedy váš návrat začal řešit? Zhruba tři kola před koncem polské ligy přišel dotaz, zda vůbec tahle možnost existuje, jestli je možnost, že se můžeme domluvit. Říkal jsem, že určitě je, že se sice ještě čeká, co přijde za nabídky, ale od začátku jsem říkal, že jestli to bude v Česku, tak nikam jinam nechci. Už dřív jsem říkal, že mi nevadí jít s penězi níž, protože chci být tady. Přicházíte jako očekávaná posila. Cítil jste zájem nejen ze strany vedení klubu, ale i ze strany trenéra? Ano, mluvili jsme o tom, ještě když se řešil můj návrat. A myslím, že také on cítil, že chci nejen v Hradci být, ale že chci něčeho dosáhnout. Že to není jen o tom, že se vrátím, abych tady byl. Že i když se pohárová Evropa teď nepovedla, tak už i pro ten stadion a pro vše, co tady je. Že nemůžeme říkat nic jiného, než že se pokusíme dostat se do šestky. Nikdo neříká, že to bude každý rok, ale mělo by to tak nějak být. Fakta Ligový los Hradce Nový ligový ročník Hradečtí zahájí o víkendu 20. a 21. července domácím zápasem s Teplicemi. Na podzim mužstva čeká 19 kol, posledním zápasem Hradce bude v polovině prosince v Praze utkání s nováčkem Duklou. Ve druhém kole čeká Hradec cesta do Plzně. Derby s Pardubicemi je na programu v 6. kole, tedy předposlední srpnový víkend, hraje se na stadionu rivala. Hned o týden později do Hradce přijede mistrovská Sparta. Také Slavia se v Hradci představí na podzim, stane se tak na začátku listopadu. Zajímavost: S Teplicemi měl Hradec sehrát už za týden v sobotu první zápas přípravy, pravděpodobně se bude hledat jiný soupeř. Jak jste sledoval tu loňskou jarní jízdu, která Hradec málem do pohárů přivedla? Stále, viděl jsem možná polovinu zápasů Hradce v sezoně. Věřil jsem, že to zvládne. I když se to nepovedlo, tak vzhledem k tomu, jak to vypadalo po nějakých dvaceti kolech, kdy se řešilo, aby se nesestoupilo, z toho nakonec byla krásná sezona. Co říkáte posunu hry pod trenérem Horejšem? Z toho, co tým předváděl, je patrné, co trenér chce hrát. Hradec byl po jeho příchodu v každém zápase nepříjemný, prakticky nedostával góly, bylo vidět vysoké napadání a všechno fungovalo. Kdo vás z hradeckého týmu na jaře zaujal nejvíc? Asi Karel Spáčil. Přišel v zimě, hrál první sezonu v lize. Jak on vyvážel balon, jaký měl klid na míči, i rychlostně byl výborný. Po odchodu z Hradce jste byl rok a půl v Plzni a poté půl roku v Polsku. Co vám ty dva roky mimo Hradec daly? Hlavně zkušenosti. Chtěl jsem vědět, jak to chodí jinde, jaké jsou jinde možnosti. Mohl jsem porovnávat zázemí, porovnat ligy. Z toho můžu teď čerpat nejen pro sebe, ale i pro kluky, kteří tady v Hradci jsou a které třeba zajímá, jak to chodí jinde. V Plzni jste si hned v první sezoně zahrál v Lize mistrů, jak to s odstupem času hodnotíte? Jako stejně jako s reprezentací splněný dětský sen. Oboje jsem to nějak zvládl. V Lize mistrů jsem tehdy odehrál všechny zápasy, dal jsem i gól – pro mě nezapomenutelné zážitky i přesto, že výsledky a body nebyly z naší strany ideální. Člověk by to chtěl zažít víckrát. Stále ale musíme brát, že Plzeň hrála proti takovým týmům, se kterými se nedá moc srovnávat. Polsko jiná fotbalová kultura třeba s pohledem na fanoušky? Tak to se také nedá srovnávat. Fanoušci, to je někdy až fanatismus. Na nás, jako na tým, který sestupoval a bylo o tom už rozhodnuto, přišlo 50 000 lidí, něco neuvěřitelného. Oni navíc nepřišli, aby nám nadávali, že sestupujeme, ale přišli nás podpořit, protože klub milují. Dokonce naše soustředění v zimě platily dva fankluby z ciziny. Jeden z Německa, jeden snad někde z Anglie. V Česku se tohle asi nestává. Jak se Hradec změnil od chvíle, kdy jste ho před dvěma lety opustil? To se nedá porovnat. Zázemí, servis, další lidi v realizačním týmu, všechno se posouvá. Jak se těšíte na to, až poprvé vyběhnete na zaplněný malšák? Hodně. Věřím, že lidem hned na začátku uděláme radost a že vykročíme do dobré sezony. Adam Vlkanova (vpravo) a Matěj Náprstek (s míčem) na tréninku hradeckých fotbalistů. Vstupujete do přípravy v době, kdy se rozeběhlo fotbalové Euro. Sledujete? Poctivě. Každý den minimálně jeden zápas zvládnu a spíš víc podle toho, jaké jsou s rodinou plány. Já ale na fotbal vždycky koukám rád. Je něco, co vás hodně překvapilo? Některé výsledky. Třeba to, že Rumunsko že zvítězí tak vysoko. Nebo že Slovensko porazí Belgii. Slováci mají dobrý tým, ale v minulosti se jim tolik nedařilo. Teď to hned v prvním zápase zvládli. Naštěstí jsou překvapivé zápasy, což je dobře, protože nikoho by nebavilo, kdyby vyhrávali jen favorité. S reprezentací máte své zkušenosti i vy, co říkáte na její první zápas na Euro? I proto, že jsem si proti Portugalsku s reprezentací zahrál, jsem věděl, jak těžké to s nimi je. Takže se vůbec nedivím, že nás takhle zatlačili, byli jsme v hluboké defenzivě. Ale je škoda, že jsme to nedotáhli alespoň k bodu, když už to bylo takhle daleko. Bohužel jsme dostali dva blbé góly... Kdyby to alespoň byly nějaké pěkné akce nebo pěkná střela, třeba z dálky. Oba góly ale byly smolné. Škoda, ale myslím si, že v dalších zápasech dokážeme víc.