Jenomže jediná akce nedlouho před koncem zápasu vyrobila jakousi smolnou kaňku nejen za Vízkovým do té chvíle více než úspěšným návratem do prvoligové branky, teprve třetím v této sezoně, ale i za úspěšným podzimem hradeckého nováčka. Způsobila ji akce sparťanského útočníka Adama Hložka, který vydařené sólo přes půl hřiště zakončil střelou nepříliš povedenou, určitě ne nejnebezpečnější, která ve vyrovnaném duelu, v němž měl dost šancí i Hradec, na Vízka letěla. „Bohužel o naší porážce rozhodl ošklivý gól. Tak to ve fotbale občas je, proto jdeme bez bodu,“ poznamenal osmadvacetiletý brankář, který se na podzim v ligovém zápase postavil do branky Hradce potřetí. Před Spartou se podílel na remíze s Jabloncem (2:2), kdy odchytal celé utkání, v duelu v Praze proti Slavii (1:4) stál v brance druhý poločas a inkasoval také dva góly. O blížící čisté konto v duelu se Spartou ho připravil okamžik, v němž se proti němu sešlo několik nepříznivých okolností: „Hlavně jsem ji neviděl přes našeho obránce, míč najednou vyletěl, k tomu lehká teč a asi i proto měla střela, kterou jsem viděl až na poslední chvíli, divnou trajektorii. Podle mě si Hložan kopl do země.“ Právě tato jediná situace, které předcházelo pěkné Hložkovo sólo zkazila v rozlučce s podzimem náladu celému týmu a také Vízkovi: „S výsledkem nemůžeme být spokojeni, protože jsme cítili, že šaháme minimálně po bodu. Sparta nebyla tak nebezpečná, jak si všichni mysleli, a my jsme dobře bránili.“ Hodnocení podzimu to ve Vízkových očích příliš neovlivnilo: „Hodnotím ho pozitivně, ale vnitřně cítíme, že jsme o nějaké body přišli, byť jich máme celkem dost. Lidé nás plácají po zádech, jenže ve spoustě remízových zápasů jsme měli na to vyhrát.“