Jak je to s těmi vašimi góly? Že mi to po gólu připomínali už loni a nakonec to tak dopadlo. Třeba to letos bude jiné. Ten v Hradci jste střelil jako rozený útočník tečí centru, který přiletěl ze strany před branku. Něco zamýšleného? To ne. Bylo to po odehraném rohu, při kterém mě Tomáš Petrášek (obránce Hradce - pozn. autor) odhodil, má opravdu velkou sílu, kvůli tomu jsem v pokutovém území zůstal. A pak Soliu pěkně zacentroval. A vy pěkně zakončil... Chtěl jsem spíš míč protečovat dozadu nebo alespoň jednoho bránícího hráče odtáhnout, aby někdo za mnou mohl zakončit. Byl z toho gól, možná trochu šťastný, ale takové v závěrech zápasů padají. V Hradci jste museli skóre otáčet, dvakrát jste prohrávali, do druhé půle jste šli za stavu 1:2. Jaký to byl zápas? Z naší strany dobrý. I v prvním poločase, který jsme prohráli, jsme byli víc na míči. O přestávce jsme si řekli, že budeme makat dál a že musíme věřit, že se to otočí. Byla z toho výhra a po pomalejším startu do sezony se postupně zlepšujete. Proč to nešlo od jejího začátku? Je to podle mě docela pochopitelné. Na začátku sezony přišlo hodně nových hráčů a vždycky chvíli trvá, než se sehrajeme. Lepšíme se, ale nic pro nás nekončí, hned v úterý máme těžký pohárový zápas v Brně. Jsme teprve na začátku. Vy jste ale na začátku sezony nehrál, v prvním pěti kolech ani minutu... Před sezonou vždycky přijdou noví hráči a člověk se do toho musí dostat. Navíc jsem byl blbý čas zraněný, vyšlo to dva týdny před sezonou, což mi moc nepomohlo. Kluci na mé pozici pak hráli dobře, takže to chvíli trvalo. Teď někdo vypadl a přišla řada na mě. Od toho nás je v kádru přes dvacet. V euforii z vašeho gólu vás kouč nazval dědkem, co tomu říkáte? Že je pravda, že jsem v týmu nejstarší. Máme hodně mladý tým, jsme v něm jen tři třicátníci. Já, Lukáš Masopust a Tomáš Koubek