RECENZE: Velvyslanec Field už tu „není novej“. Přesto o něm stále mnoho nevíme
„Jsem tu novej.“
Tímto sloganem se na začátku svého působení v Česku proslavil, a pojmenoval tak i svou knihu, která je každým coulem produktem zvídavého a nesmírně inteligentního člověka.
Matt Field
přemýšlí v souvislostech, zajímá ho svět kolem něj, lidé, politika, historie i otázky, které dalece přesahují samotnou diplomacii. Ale přidává i lidskost. Třeba když poprvé jede do práce tramvají, a u jmen zastávek dumá nad tím, zda „budou všechna česká místní jména takhle ozlomjazyk“.
Což ostatně není překvapivé. Field nikdy nepůsobil jako diplomat odtržený od reality. Spíš jako člověk, který se opravdu snaží pochopit prostředí, do kterého přišel. A ne jen to české. Poprvé byl do role velvyslance jmenován v roce 2018 v Bosně a Hercegovině.
V knize se vrací i do těchto časů, a snaží se vysvětlit, co vlastně znamená být velvyslancem, a co taková práce obnáší. Dochází k přesvědčení, že nejde ani tak o soubor společenských povinností, jako o neustálé hledání rovnováhy mezi reprezentací státu a zachováním vlastní identity.
„Snažím se být autenticky sám sebou a zároveň dostát významnosti role. (...) Jakožto osobní zástupce Jeho Veličenstva krále a britské vlády jsem zjistil, že si můj úkol prezentovat oficiální politiku mohou určití lidé plést s mými osobními přesvědčeními,“ píše v kapitole Těžké věci.
Najednou tak nejde pouze o diplomacii, ale o zcela obyčejné lidské otázky, které by si měl klást každý z nás. Jak dělat svou práci dobře a neztratit v ní sám sebe? Jak si ve stále rychlejším světě zachovat vlastní hodnoty?
„…co bych mohl udělat, abych měl větší vliv na lidi kolem sebe, aniž bych se prostě snažil jim servilně ustupovat a ztrácel přitom vlastní identitu a možnost působení…,“ ptá se Field s jeho typickou zvídavostí.
Diplomacie a lidskost pospolu
Britský velvyslanec si během svého působení v Česku vybudoval image sympatického diplomata s typickým britským humorem, který přirozeně implementoval do českého prostředí.
Čtenář proto podvědomě čeká větší volnost, více lehkosti, dávku historek z ambasády nebo zábavných střetů s českou realitou. Místo toho dostane spíš promyšlenou úvahu o fungování světa, diplomacie a mezilidských vztazích. Z knihy se zkrátka dozvídáme hodně o světě a méně o Fieldovi.
Ten na textu ovšem velmi dobře demonstruje, že diplomacie ve skutečnosti nestojí jen na politice nebo reprezentaci státu, ale především na schopnosti vytvářet vztahy založené na důvěře, empatii a trpělivosti. Ve výsledku tak nemluví jen o práci velvyslance. Takové schopnosti jsou univerzální výbavou pro všechny, kteří chtějí obstát v dnešním světě.
Ani memoár, ani cestopis
Jak tedy knižní debut britského velvyslance číst? Nepíše memoár ani diplomatický cestopis. Místy spíš čtenář může nabýt dojmu, že listuje lehce odlehčenou učebnicí diplomacie a historie. Každá kapitola má totiž své konkrétní téma i místo, ke kterému se váže.
Jsem tu novej
75
%
autor: Matt Field
překlad: Věra Pourová Klásková
nakladatel: Universum, 2026
Od Bosny a Hercegoviny přes Brazílii, Oxford, Chorvatsko až po Českou republiku. Dohromady tvoří víc portrét současného světa než portrét samotného autora. Jistě – víme, že je vzdělaný, inteligentní, empatický i respektující. Je otcem, manželem i Britem. To ale není až taková novinka. A víc samotného Fielda už čtenář nedostane. Novej tak už sice není, ale stále o něm víme překvapivě málo.
Navrhuji tedy knihu číst jako laskavou příručku, která napoví, jak obstát ve světě, od něhož sami mnoho očekáváme, a kterému zároveň mnoho dlužíme.
Rozhovory Moniky Zavřelové
Sledovat další díly na
iDNES.tv