O generaci Z se říká, že tíhne ke konzervatismu a volá po návratu tradiční rodiny s mužskou autoritou a „poslušnou“ manželkou. Češi se ale, jak ukazuje průzkum agentury STEM/MARK , těmto preferencím vymykají, jdou si svou vlastní cestou a tradiční model bourají. Osm z deseti nehraje na mužskou hlavu rodiny a preferuje vyrovnaný přístup a společné rozhodování. Je to vlastně překvapivé, protože většina z mladých Čechů do 29 let vyrůstala ještě v rodinách s mužskou autoritou, kterou starší ročníky přirozeně preferují. Přesto dnes česká generace Z preferuje jiný model soužití: roli v rodině neurčuje pohlaví, ale vzájemná dohoda, to si myslí více než polovina dotázaných. Na všem podstatném by se partneři měli zkrátka rozhodovat společně. Muži jako krizoví manažeři Ve výchově a péči o děti a v rozhodování o velkých investicích, zaujímá tento „vyrovnaný“ přístup 8 z 10 dotázaných. V ostatních situacích jsou však výsledky méně jednoznačné. „V případě krizových situací, jako je například havárie vody, požár či úraz, považuje třetina respondentů za nejlepší, aby rozhodoval muž – častěji si to myslí muži a starší lidé (60+ let), ale souhlasí i čtvrtina žen (opět zejména ty starší),“ uvádí agentura STEM/MARK ve své tiskové zprávě. Někde holt i mladší generace ještě potřebuje tradiční jistoty a krizové situace si podle většiny Čechů mužské řešení vyžadují. Výzkumu agentury STEM/MARK uskutečněného prostřednictvím online dotazování na panelu Dialog se zúčastnilo 1 029 lidí reprezentujících internetovou populaci ve věku 18+ let proporčně podle pohlaví, věku, vzdělání, kraje a velikosti obce bydliště. Šetření probíhalo v březnu 2026. Pokud však jde o běžný chod domácnosti, čtvrtina z dotázaných stále vidí jako hlavní „šéfku“ ženu. A překvapivě jsou to samy ženy, kdo si tuto roli nárokuje častěji – muži by totiž v otázkách domácnosti paradoxně uvítali spravedlivější dělbu při rozhodování. Peníze a hádky? Tam se neshodneme A jak je to s rolemi, když dojde na lámání chleba a páry řeší peníze nebo konflikty? U velkých investic nebo v momentech, kdy se páry nedokážou shodnout, by si chtěli ponechat poslední slovo častěji muži. Přestože většina z nich vyznává vyrovnaný přístup, v případě krizí nebo neshod se u nich častěji než u žen objevuje názor, že „kormidlo“ by měl přece jen držet muž. Ženy by preferovaly vzájemnou dohodu. „Pětina Čechů se v neshodách nepřiklání na žádnou stranu a de facto tak uznává, že určit, kdo má mít v konfliktu poslední slovo, nejde paušálně. Závisí to na situaci, nikoliv na pohlaví. Podíl lidí v této ‚nestranné! kategorii (“Nedokážu posoudit“) roste spolu s věkem, jako určitý projev emoční zralosti. Zatímco mladí muži mohou mít častěji při neshodách potřebu stavět se do role rozhodčího, protože jim chybí určitá zkušenost a diplomacie starších ročníků, starší generace už chápe, že pravda je málokdy černobílá,“ doplňuje analytička STEM/MARK Tereza Kyselová. Rodinné role obsazujeme podle věku Generační rozdíly se v průzkumu podepsaly i na přesvědčení o obsazování rodinných rolí. Velké rozdíly vznikají mezi názory Čechů generace Z a generací lidí nad šedesát let, neboli boomerů. Zatímco lidé nad 60 let se stále drží osvědčeného scénáře – tedy že muž je spíše „krizový manažer“ a žena „manažerka domácnosti“ – mladí ve věku 18–29 let chtějí rozhodovat jako jeden tým. A nutno dodat, že tato touha je silnější u mladých žen, kde přibližně 80 % trvá na společném rozhodování za všech dotazovaných okolností. Česká společnost se tak v pohledu na rovnost pohlaví ocitá v rozporu mezi lety zažitými vzorci a současnými moderními ideály. Na jedné straně si většina Čechů uvědomuje realitu: tři čtvrtiny potvrzují stále převládající tradiční dělbu rolí i přesvědčení, že ženy jsou ‚přirozeně‘ lepší v péči o děti, a nadpoloviční většina (56 %) vnímá znevýhodnění žen na trhu práce. Zároveň se však Češi od starých vzorců odklánějí a fandí finanční nezávislosti žen (73 %) i otcům na rodičovské (67 %). Nadpoloviční většina (54 %) už také odmítá muže jako automatickou ‚hlavu rodiny‘. Ženy v Česku obecně volají po moderním partnerství výrazněji než muži. Častěji odmítají mýtus o „vrozeném talentu“ k péči o děti, kritizují nerovné šance v práci a nechtějí být finančně závislé na partnerovi jako živiteli rodiny. Dítě mění názory na rodinné role Zajímavý paradox nastal v průzkumu u žen ve věku 25 až 39 let, které žijí v partnerském svazku a už mají děti: 43 % z nich totiž s dominantní rolí muže v domácnosti stále souhlasí. Nejen věk, ale i vzdělání Komě pohlaví se v otázkách rovného postavení mužů a žen Češi názorově rozdělují opět i podle věku a vzdělání . Na jedné straně stojí mladí lidé a lidé vysokoškolsky vzdělaní , kteří častěji kritizují úroveň rovnosti mužů a žen v ČR a odmítají model muže jako hlavního živitele či autority . Tato generace (18–29 let) bourá i další stereotypy: častěji nevidí v ženách ‚přirozené‘ pečovatelky a podporuje otce na rodičovské dovolené. Na opačném pólu se nacházejí lidé nad 60 let a lidé bez maturity . V této skupině stále silně přežívá tradiční obraz světa , kde muž do rodiny přináší nejvíce peněz a žena je vnímána jako ta, která má k péči o děti vrozené vlohy . Změna rolí, kdy by se o dítě primárně staral muž, se u nich setkává s nižší podporou. Zdroj: STEM/MARK „S příchodem dětí se role v rodině často stále přirozeně polarizují. Muž se více soustředí na roli živitele, zatímco žena na péči. V této situaci může být uznání muže jako „hlavy“ prostým přijetím aktuálního stavu, který rodině v danou chvíli funguje. Model muže jako ‚autority‘ může poskytovat také psychologickou jistotu, že je zde někdo, kdo se o rodinu vždy postará a o koho se mohou ženy opřít. Nejde tak nutně o podřízenost ve smyslu, že muž má vždy hlavní slovo“ dodává Tereza Kyselová. U nás konzervatismus spíše nechytí Globální trend u generace Z je přitom od toho českého trochu odlišný: v některých ohledech se svět vrací ke konzervatismu. Zejména mladí muži mají na ženské a mužské role ve společnosti tradičnější pohled než jejich předchůdci a častěji zastávají názor, že by žena měla manžela poslouchat nebo nepůsobit příliš nezávisle. Skeptičtí jsou i k výměně rolí: situaci, kdy je muž na rodičovské a rodinu živí žena, vnímají jako potenciální zdroj problémů. Zároveň si myslí, že muž by měl mít poslední slovo v důležitých rozhodnutích v domácnosti. U nás je ale situace jiná. Česká generace Z se u většiny dotazovaných situací od konzervativních postojů spíše distancuje. Mladí muži i ženy se u nás – mnohem častěji než předchozí generace – nedomnívají, že ženy jsou od přírody lepšími pečovatelkami nebo že by muž musel být hlavní autoritou a živitelem rodiny. A naopak více podporují muže na rodičovské dovolené. Náznaky konzervativního smýšlení se u českých mužů z generace Z projevují, když dojde na otázku, kdo z páru by měl rozhodovat v konkrétních situacích. Častěji než předchozí dvě generace připisují ženám rozhodování v péči o děti, zatímco v případě neshod si častěji myslí, že poslední slovo by mělo patřit jim (22 %). Pokud jde nicméně o model muže jako autority domácnosti, mezi muži nad 30 let v něj věří přibližně polovina, zatímco u mladých mužů do 29 let je to pouhých 28 %. „U nejmladší generace mužů narážíme na zajímavý paradox: ačkoliv odmítají roli tradiční ‚hlavy rodiny‘, v hádce si chtějí poslední slovo prosadit častěji než jejich otcové či dědové. Tento rozpor ale nemusí hned znamenat návrat k patriarchátu. Zdá se, že zatímco trvalou nadřazenost mladí muži vědomě odmítají, v krizové situaci se u nich projevuje spíše komunikační nezkušenost. Poslední slovo pro ně nemusí být nástrojem dominance, ale rychlým způsobem, jak ukončit spor,“ zamýšlí se Tereza Kyselová ze STEM/MARK. „Chceme rozhodovat o úklidu i nákupech“ Zároveň jsou to právě mladí muži z generace Z, kteří oproti starším ročníkům častěji prosazují, aby se muži více podíleli na rozhodování o běžném chodu domácnosti, jako jsou nákupy, vaření, úklid nebo třeba zahrada. Tuto zodpovědnost už daleko méně připisují výhradně ženám. Současně méně často vidí muže jako toho, kdo má rozhodovat v krizových situacích. Tyto tendence naznačují, že se mladí muži nekloní ke konzervatismu, ale spíše k aktivnějšímu zapojení do rodinného života a k větší partnerské rovnováze. „Zatímco v zahraničí se tedy mluví o návratu generace Z ke konzervatismu, pro Českou republiku to tak úplně neplatí. Spíše se zdá, že česká generace Z se vědomě hlásí k rovnosti a odmítání tradiční hierarchie rodiny, i když v určitých situacích její jednání může zaostávat za ideály, které zastává,“ uzavírá Tereza Kyselová.