Záškrt se vrátil kvůli neočkovaným dětem. Na povinné vakcinaci trváme, říká Vojtěch
Rozstřel
Sledovat další díly na
iDNES.tv
Váš koaliční partner SPD mluví o možné revizi očkovací strategie. Čeká nás tedy návrat k dobrovolnosti? Nebo dokonce rozvolnění systému?
To není otázka návratu k dobrovolnosti, protože dobrovolnost stále platí. Z národní očkovací strategie se podle mě dělá víc, než čím ve skutečnosti je. Nezměnila se povinnost očkování u dětských vakcín, jak je známe například u záškrtu nebo černého kašle, a nezměnila ani dobrovolné očkování v případě chřipky a dalších vakcín. Ta debata je podle mě věcnější, než jak někdy působí mediálně. Mám pocit, že například komunikace s panem poslancem Sílou je věcná. Připomínky vypořádáme, ale určitě to neznamená, že by se měnil smysl celé věci. Chceme i nadále propagovat očkování jako základní prevenci šíření infekčních chorob a jejich těžkého průběhu.
Takže u dětí se nic měnit nebude. Očkování zůstane povinné a vše zůstává při starém?
Ano, to zůstává. Tak to bylo před strategií a bude to i po ní.
A tam jste nenarazili na odlišný názor vašich koaličních partnerů?
Nepamatuji si, že by zmiňovali právě dětské očkování jako problém. Akcentují se spíše očkování proti covidu, což vychází ještě z pandemie, ale třeba i proti chřipce, k čemuž se přiznám, úplně nerozumím. Nechápu, proč je najednou problém s očkováním proti chřipce, když jde o očkování, které tu funguje desítky let na dobrovolné bázi.
Pokud se nějaká školka rozhodne nepřijmout dítě, které není proočkované proti klíčovým nemocem, budete trvat na tom, že má pravdu? Může to tak udělat?
Ano. Opět jde o něco, co očkovací strategie nezměnila. Tohle tu platí možná desítky let. Je to zakotveno v zákoně o ochraně veřejného zdraví a my tento zákon měnit neplánujeme. Musíme si uvědomit, že jde o velmi závažné choroby, na které se před zavedením očkování hromadně umíralo, například na záškrt nebo černý kašel. Bohužel se tyto případy objevují i dnes. Nedávno byl medializován případ dvou dětí v Ostravě se záškrtem, tedy nemocí, o které jsme si mysleli, že jsme ji právě díky očkování vymýtili. Byly to dvě neočkované děti, které se nakazily. Naštěstí je lékaři zachránili. Je na tom vidět, jak je očkování důležité a proč ho stát vyžaduje.
Antivax scéna je často spojována právě s SPD, vaším koaličním partnerem. Zeptám se tedy jinak: bude mít stát i v nové očkovací strategii ambici aktivně prosazovat třeba i očkování proti chřipce?
Určitě ano. To jsem v tomto směru opakovaně a jasně deklaroval.
Přes to nejede vlak?
Je pravda, že jsme řešili, zda na to půjdou nějaké finanční prostředky. Počítalo se zhruba se 150 miliony korun na propagaci. V rámci současných úspor ale tyto prostředky nebudeme vynakládat. Očkování budeme propagovat našimi kanály, přes sociální sítě nebo podobně jako dnes v tomto rozhovoru, tedy jako účinnou prevenci šíření infekčních chorob a jejich těžkého průběhu. Na tom se nic nemění. To je určitě role ministerstva zdravotnictví ve spolupráci s odborníky.
A covid?
I tam je očkování samozřejmě dál k dispozici.
Bude ho dál hradit stát, nebo se něco změní?
Ne, tam se nic nemění. Je to na dobrovolné bázi.
Systém zdravotních pojišťoven je dlouhodobě pod tlakem. Je v současné podobě udržitelný? Nemělo by dojít k redukci počtu pojišťoven?
Myslím si, že řešením není redukce pojišťoven. Když je zredukujete, problém tím nezmizí. Ten problém je spíše ve struktuře veřejného zdravotního pojištění, respektive v jeho stabilizaci. Bohužel jsem po posledních čtyřech letech zdědil systém v nedobrém stavu. Když jsme končili naši předchozí vládu v roce 2021, předávali jsme systém s poměrně solidními rezervami. Bylo to po covidu a zdravotnictví bylo v tomto směru saturováno. Za poslední čtyři roky se ale rezervy výrazně ztenčily. Myslím si, že to byla špatná politika a já to chci změnit.
Ale vraťme se ke slučování. Nedávno v Rozstřelu Tomio Okamura prohlásil, že by klidně byl pro redukci počtu pojišťoven, dokonce by souhlasil s jedinou. Máte něco podobného v plánu?
Ne, v tuto chvíli nic takového nechystáme. Nemohu to ale vyloučit. Samozřejmě o tom hovoříme, ale taková redukce musí dávat smysl. Znovu říkám, pokud máte dvě pojišťovny, o kterých se uvažuje, že by se mohly sloučit, a obě na tom nejsou dobře, pak jejich sloučení akorát vytvoří větší problém. Teď tedy musíme systém nejprve stabilizovat a dát mu nějaký výhled. Až potom můžeme případně řešit takové kroky.
A které by tedy připadaly v úvahu ke sloučení?
O tom teď veřejně mluvit nechci. Nebylo by to fér. Tu debatu ale určitě povedeme. Není to tak, že bychom se tomuto tématu vyhýbali. Stále si ale myslím, že nejde primárně o počet pojišťoven. Ostatně počet pojišťoven se měnilo i historicky. Když se podíváme do devadesátých let, začínali jsme zhruba na dvaceti pojišťovnách, dnes jich máme sedm. A není to jen u nás, podobný vývoj byl i v Rakousku.
Ten trend tedy směřuje ke snižování počtu zdravotních pojišťoven.
Ano, ten trend takový je. Ale znovu říkám, mně jde především o to, co mají pojišťovny dělat a jakou odpovědnost za systém ponesou. A pak uvidíme, zda budeme řešit i jejich počet.
Zakázali jste HHC. Proč jste šli cestou zákazu, a ne regulace?
Šli jsme cestou zákazu, protože nám to ukládají mezinárodní úmluvy. Existuje Úmluva OSN o omamných a psychotropních látkách, jejíž jsme součástí. Komise pro tuto úmluvu rozhodla o zařazení HHC na seznam zakázaných látek už někdy v březnu minulého roku. Pro nás jako signatáře z toho plyne povinnost zařadit tuto látku na seznam zakázaných i v České republice. Je třeba si uvědomit, že jde o psychoaktivní látku, která může v některých případech vést k poměrně závažným zdravotním důsledkům. Převážil tedy zdravotní pohled i mezinárodněprávní závazek. A určitě nejsme jediní, kdo tuto látku zařazuje na zakázaný seznam.
A co kratom?
Kratom je velké a odborně diskutované téma. Názory se liší. Je pravda, že kratom nespadá do stejné kategorie, nebyl zařazen na seznam podle mezinárodní úmluvy. Na druhou stranu až osmnáct zemí v Evropě ho zakázalo. My teď tuto debatu vedeme. Zatím jsme nerozhodli, ale debata není uzavřená. Jak říkal i pan premiér, chceme si vyslechnout různé názory. I odborná veřejnost je v tomto rozdělená. Nedávno jsem zaznamenal kampaň Národní protidrogové centrály, která apeluje na určitou regulaci. V minulém roce podle ní zemřelo po intoxikaci kratomem sedmnáct lidí. Takže dopady tam jsou a budeme o tom dál diskutovat.
Stal jste se už potřetí ministrem zdravotnictví. Jaké je to vstoupit potřetí do stejné řeky?
Říká se, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, tak u mě to očividně neplatí. V něčem je to stejné, v něčem jiné. Já jsem ministerstvo opouštěl v době, kdy probíhala pandemie covidu, kterou jsem si prošel od začátku, byť s jedním devítiměsíčním intermezzem, jak si asi každý pamatuje. Byla to mimořádně náročná doba osobně i pracovně. Tehdy jsem si říkal, že je konec.
Co vás tedy přimělo k návratu? Přesvědčil vás Andrej Babiš? Co vás po čtyřech letech přivedlo zpátky do politiky?
Možná to bude znít idealisticky, ale skutečně to byla snaha znovu některé věci posunout správným směrem a navázat na to, co jsem dělal předtím. Když odhlédnu od covidu, zahájili jsme reformu péče o duševní zdraví, reformu primární péče, digitalizaci. Zavedl jsem eRecept a chceme na to navazovat dalšími kroky. Zdravotnictví mě prostě baví. Je ale pravda, že jsem návrat dlouho zvažoval, protože vím, že to nejsou jen hezké věci, ale i spousta negativ, včetně dopadů na rodinu. Teď mám dvě malé děti, takže je to i nová životní situace. Hodně jsme to konzultovali s manželkou, a nakonec jsem se takto rozhodl. Vnímám i určitou podporu, a to i z odborné veřejnosti.
A byl to Andrej Babiš, kdo vám návrat nabídl?
Ano, byla to nabídka od pana Babiše a také od Karla Havlíčka.
A jste pořád „slušný“? Pamatujete si na to, jak vám Andrej Babiš říkal, abyste nebyl slušný?
Pamatuji. Myslím si, že člověk se v základním charakteru asi zásadně nemění. Jsem prostě takový, jaký jsem. Na druhou stranu si myslím, že dokážu udělat i razantní rozhodnutí, pokud je to potřeba. To k té funkci patří. Člověk musí být smířený s tím, že někdy musí někoho odvolat nebo udělat nepříjemný krok. To ale neznamená, že bych se neměl chovat slušně, lidem naslouchat a snažit se vést dialog. Nemyslím si, že by to bylo něco špatného.
Byla to vyhrocená situace. Neřekl jste si tehdy, že na to radši kašlete?
Byla to vyhrocená situace a byl to odraz té doby. Byla první vlna pandemie, všichni byli v obrovském stresu, všechno bylo nové, informace nepřesné. Z toho pak vznikl nějaký výstup. Beru to tedy jako odraz tehdejší doby.
A naučilo vás to něco?
Určitě. Všechno vás v životě něco naučí, a i tato zkušenost, stejně jako celé to období na ministerstvu, mě nějak posunuly, i když někdy to byla zkušenost hodně hořká.
Jaké máte dnes vztahy s Andrejem Babišem? Jak spolu komunikujete? Tykáte si, nebo vykáte?
Vykáme si. A tak to má pan premiér s většinou svých spolupracovníků. Je pravda, že jsem s panem Babišem pracoval už na ministerstvu financí, takže spolupracujeme asi třináct let, což je poměrně dlouhá doba. Ten vztah se samozřejmě také nějak vyvíjí, ale myslím si, že dnes je velmi korektní. Pro pana předsedu vlády je zdravotnictví maximální prioritou, možná ještě větší než dřív. To samozřejmě znamená, že spolu témata řešíme velmi často. A já myslím, že je to dobře, protože pro ministra, jehož resort premiér takto zdůrazňuje, je situace v něčem snazší.
Co konkrétního přinese pacientům digitalizace zdravotnictví? Kdo stojí za vaším obsahem a aktivitami na sociálních sítích? Jsou ve hře vyšší odvody na zdravotní pojištění? Chcete zvyšovat spoluúčast pacientů? A v jaké fázi je projekt nové pražské nemocnice? I na to odpovídal ministr Adam Vojtěch v Rozstřelu.