Za vrcholící druhé heydrichiády dal na naléhání rodiny a vydal se přímo do pražské centrály gestapa, aby zde předal informace vedoucí až k masakru v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje. A nejen to, vedle smrti kamarádů výsadkářů tak Čurda tímto činem odsoudil i rodiny, které jim pomáhaly. Velice silným momentem končí novinka pražského divadla Rokoko Čurda, hrdina jedné prohry. Režisér David Jařab zde dle vlastního námětu nachystal divákům kus, který se pokusil podívat do hlavy nechvalně známé postavě druhého odboje. „Zrádce národa“, který po svém zoufalém činu nadále sloužil gestapu jako konfident a pomáhal rozbít další parašutistické výsadky, se zde pokusil představit jako člověka a trochu tak narušit jednostranný pohled na jeho osud, který hodnotíme právě oním nechvalným činem. První část kompaktního představení se odehrává standardně na jevišti divadla Rokoko. Jařab do děje volně zapojuje švejkovskou postavu čističe bot Juráčka ve ztvárnění Roberta Mikluše. Hned první scéna pobaví, když zde Juráček parafrázuje začátek Švejka s využitím reálií okolo atentátu na Heydricha. „Tak nám zabili Reinharda,“ hlásí mu ve své roli Ivana Uhlířová. Jak je u Jařaba zvykem, děj představení plně podřizuje vybroušené formě. Více než jednotlivé, trochu zpřeházené výjevy z Čurdova osudu, zaujme propracovaná scéna. Tu v pozadí oživují vkusné a nerušivé projekce, v popředí pak doplňují výmluvně vyskládané opuštěné páry bot. Zaujme i opakující se hudební motiv, na který herci v čele s Martinem Donutilem (titulní role) a Aleše Bílíkem (přítel Diabo) tančí. Rytmus nacistické spolupráce však není pro každého. Kdo nestíhá choreografii, odpadá. Čurda, hrdina jedné prohry 70 % Rokoko premiéra 25. února 2023 režie: David Jařab hrají: Martin Donutil, Robert Mikluš, Aleš Bílík, Ivana Uhlířová, Renáta Matějíčková, Martina Jindrová Více než konkrétní poznání o Čurdových pohnutkách a myšlenkách si však s z první části divák odnese především stísňující pocit. Stísňující pocit protektorátu a neodbytné všeprostupující možnosti zaplésti se s ďáblem. Ten samý pocit pak znásobí druhá část večera, kdy se diváci se zapůjčenými sluchátky na uších vydávají na krátký audiowalk přes Václavské náměstí k Petschkově paláci, kde sídlilo gestapo. Zde je to podobné. Ač se během cesty divák nic nového nedozví a vlastně se ani nic nestane, zdrcující pocit, který patrně Čurda zažíval, se dostaví s neuvěřitelnou autenticitou. Zda se divákům podařilo předat vše, co tvůrci slibovali, zůstává otázkou. Silný zážitek však novinka Čurda, hrdina jedné prohry přinese dostatečný.