První dostih a hned výhra. Představte prosím koně, který v Česku ještě nikdy neběhal. Mascalzone je z Itálie, tady zatím bude skákat jen přes proutěné překážky. Měli jsme štěstí. Kdyby nespadl Lukáš Matuský na posledním skoku, asi bychom nevyhráli. Co druhé vítězství se Sasirem? To byl divoký dostih s mnoha koňmi. Ale já mám tenhle dostih a kurz rád, taky se mi ho už párkrát podařilo vyhrát. Nastoupili jsme poměrně brzy, ale už jsem potřeboval jet, nechtěl jsem, aby k němu přišli volní koně bez jezdce. Sasira znám z předchozích startů, má výborný konec, ale ne vždy to zezadu stihne vytáhnout mezi nejlepší. S Dancerem of Denali se asi úspěch vzhledem k předchozím výsledkům dal očekávat. Hlídal jsem si favoritku Bonanzu Gold a vyvážel jsem se za ní. Na to, jak je Dancer velký, skvěle vytáčí oblouky. Když se do něj pak člověk obuje, bojuje až do cíle. Po posledním dostihu přišli lidé k Taxisu věnovat vzpomínku bývalému správci dostihové dráhy Jiřímu Jandovi, který loni zemřel. Potřebuje tenhle bělouš vůbec vaši podporu? V závěrečné fázi dostihu bylo vidět, jak se znatelně přibližuje k vedoucím koním. Ano, musí ji mít. Od druhé půlky dostihu je nezbytná. Tlačím ho, pobízím. Když ho přemluvíte, máte vyhráno. I když třeba ještě není první, potom nastoupí. Stačí jedna dvě pobídky bičem a on jde. Dancer of Denali je taková bílá mašina, kterou je nutno nastartovat a pak jede, že? Přesně. Pak už se hlavně nikde nesmíte schovávat, chce to ukázat mu prostor. Je to velký kůň, který vyžaduje místo pro cval. Nabízí se prodat jeho vytrvalost i nad skoky. Poradil byste to trenérovi? Petr Kříž říkal, že to chtějí zkusit přes proutěné překážky, tak uvidíme. Moc rád si na něj sednu. Stále pracujete na tři směny a dostihy máte jen jako hobby? Ano. Je to náročné. Kondičku nabírám v Orlických horách, kde běhám do kopců. Je těžké to všechno skloubit — ale měnit to nebudu, protože se mi právě takhle daří.