Jak se dříve slavil 28. říjen? Trik s Dnem znárodnění komunistům nevyšel
Souhra událostí první světové války a úsilí
Tomáše Garrigua Masaryka
ve spolupráci s
Edvardem Benešem
a
Milanem Rastislavem Štefánikem
na zahraniční frontě a
Aloise Rašína
,
Karla Kramáře
,
Antonína Švehly
a dalších na „domácí“ straně vedla k tomu, že dnes máme samostatnou republiku. Po mnoha peripetiích dokonce demokratickou a s vlastním úředním jazykem. Přes potíže růstu byla nová republika plná euforie a „tatíček Masaryk“ už tehdy žijící ikonou, kterou je vlastně doposud.
I když tímto happyendem manželství Čechů a Slováků teprve začínalo a
museli se samostatnosti teprve učit
, připomínáme si od té doby 28. říjen jako svátek vzniku Československé republiky.
1919: Přežili jsme první rok, veselte se!
Vznik Československa
Co předcházelo vzniku samostatnému státu?
úsilí politických představitelů Národního výboru
v čele s Aloisem Rašínem na našem území
vyjednávání Československé národní rady s vítěznými mocnostmi o založení samostatného státu
Masarykova diplomatická práce v Americe
, když přesvědčoval amerického prezidenta o nutnosti rozpadu monarchie
oběti legionářů na francouzské, italské a východní frontě „velké války“, které přinesly do politických jednání důkaz místo slibů loajality
14. října
1918 byla ustanovena prozatímní Československá vláda v Paříži a
28. října 1918 přebírá v Praze moc Národní výbor
.
Češi si samostatnost obecně užívali a budovali nové tradice, které měly podporovat národní sebevědomí. Jednou z nich byl i
státní svátek uzákoněný u příležitosti prvního výročí vzniku Československa
(dle zákona č. 555/1919 Sb., účinného od 14. října 1919). Oslavy měly připomenout padlé ve válce a posílit jednotu Čechů a Slováků v jednom státě. Vyhlášen byl pracovní klid, během něhož se kladly věnce, pořádaly vojenské přehlídky a umělecké akademie. Svůj podíl na vzniku ČSR slavili také legionáři.
Němci a komunisti oslavy bojkotovali
Nadšení národnostních menšin ve vztahu k nově vzniklé republice bylo však stále spíš vlažné: „Všichni obyvatelé nesouhlasili s tím, že se ocitli v československé republice. Především Němci, Maďaři, ale i Poláci. Svátek 28. říjen měl propojit všechny občany státu a dát jim jakousi československou identitu,“ uvedla historička
Dagmar Hájková v rozhovoru pro Radiožurnál
. Další ne zcela spokojenou skupinu představovali komunisté, kterým na Masarykově republice vadila přetrvávající nerovnost mezi občany a současně samostatnost vztahovali k výročí generální stávky 14. října 1918.
Dvacátá a třicátá léta: příručky a povinná účast
Od roku 1925 je 28. říjen také památným dnem
(na základě zákona č. 65/1925 Sb., účinného od 15. dubna 1925) a oslavy získaly výrazně oficiálnější charakter včetně povinností a pravidel, která se k němu vázala (např. zdobení úředních budov vlajkami), dokonce vycházely příručky, jak správně slavit 28. říjen. A protože i k demokracii bylo nutné národ tak trochu donutit, byla účast na některých akcích povinná a kontrolovaná.
Velké oslavy se pak plánovaly hlavně na
desáté výročí 28. října 1928
. „Otec zakladatel“
Masaryk na nádvoří Pražského hradu promluvil už 27. října k dětem
: „Snad tu přede mnou mezi vámi stojí budoucí president republiky. A tož ty milý budoucí presidente — budeš muset všem spoluobčanům a celému světu bez bázně hledět do očí, neboť budeš poctivě provádět naše vysoké ideály, ideály našich dějin.“ Tento ideál však měl zůstat ještě hodně dlouho nenaplněn. Republika vstoupila do dramatických třicátých let, které byly poznamenány hospodářskou krizí a vyostřením politické situace kolem Německa. V době ohrožení měly oslavy 28. října především posílit národní identitu, odvahu a odhodlání bránit těžce vydobytý stát.
Masarykovu dobovou popularitu ilustrovaly i cedule, které pro jeho cesty republikou lidé připravili (na snímku vítání prezidentské kolony při cestě do Frenštátu pod Radhoštěm, který Masaryk navštívil 23. června 1928).
Oslavy mezi lety 1938 – 1945
Další kulaté výročí se bohužel neslo v mnohem temnějším duchu. Poznamenala ho hlavně mnichovská dohoda ze září, po níž zůstala původní Masarykova republika výrazně okrájená a prozíraví lidé tušili, že to je pouze začátek Hitlerových rozpínavých ambicí. Další ranou do srdce národa, který po smrti Masaryka ztratil svou ideovou oporu, byla říjnová demobilizace, abdikace prezidenta Beneše a jeho útěk do Londýna. Češi se cítili zrazeni státními představiteli a dusná a nepřátelská atmosféra rozhodně nebyla nakloněna oslavám.
Ještě dramatičtější události však provázely
28. říjen 1939
. Byl sice
vyřazen z památných dnů
, i tak ho lidé vnímali jako příležitost k manifestaci národní hrdosti a odporu proti nacistické okupaci. Vlna protestů však nacistická správa krvavě potlačila, na následky zranění pak zemřel student medicíny Jan Opletal. Odplatou pak bylo rozsáhlé zatýkání studentů v noci na 17. listopadu, které položilo základ k dalšímu významném historickému mezníku.
Paradoxem je, že zákon ustavující
28. říjen jako státní svátek za protektorátu zrušen nebyl,
jakékoli oficiální oslavy byly však zakázány a lidé si ho připomínali utajeně. Slavili ho především naši zástupci a české komunity v exilu.
Jan Opletal vešel do učebnic dějepisu jako první studentská oběť německého okupačního režimu v roce 1939.
Krátké období svobody a rok 1948
Po osvobození byly předválečné zákony obnoveny, a to včetně státního svátku a památného dne 28. října. Kampaň prezidenta Beneše vracejícího se ze zahraničí (zahrnující masovou agitaci proti německému obyvatelstvu) se vyplatila. Ačkoli v říjnu 1938 odjížděl s nálepkou zrádce, vracel se jako nový otec osvoboditel a oslavy
28. října 1945 odpovídaly všeobecnému poválečnému chaosu, ale i nadšení
.
Politický převrat roku 1948 však zcela změnil interpretaci první republiky na období, kdy byli dělníci vykořisťováni kapitálem a komunisté stříleni představiteli ozbrojené moci. K tomuto výkladu přispěla chudoba a nezaměstnanost vzniklá v důsledku hospodářské krize. Žádné oslavy se tedy nekonaly, roku
1951 byl svátek zrušen
a jediným státním svátkem se stal 9. květen.
Oslavy 28. října v roce 1950. O vzniku republiky ani slovo, začalo adorování VŘSR.
Trik s Dnem znárodnění nevyšel
V tomto období zůstává 28. říjen památným „volným“ dnem, nikoli však kvůli založení masarykovského Československa, ale jako den, kdy lid rozpadem monarchie získal majetek bývalých feudálů a zákonem č. 93/1951 Sb. byl vyhlášen jako
„Den znárodnění“
.
Výklad byl postupně překroucen ještě víc: „Posléze se tomu zakladatelskému dni dával i jiný význam, který se odvozoval z toho, že
Československo vzniklo na základě Velké říjnové socialistické revoluce
,“ dodává
Dagmar Hájková v rozhovoru
.
Chuť československého obyvatelstva oslavovat znárodnění velkých podniků a bank však nebyla tak velká, jak si soudruzi představovali. I když sochy T. G. Masaryka z veřejného prostoru mizely, lidé si nadále připomínali vznik Československa.
Svobodomyslná energie během pražského jara vnesla do společnosti naději, že dřímající povědomí o Masarykovi a první republice opět najde cestu do veřejného prostoru. Srpnová okupace vojsky Varšavské smlouvy sice posílila národní uvědomění, ale tím spíš bylo nutné zavčas „zaříznout“ veškeré možné protesty a z ÚV vyšly směrem k StB a SNB jasné instrukce k udržení veřejného pořádku. Dlužno dodat, že kromě politických důvodů byly po zkušenostech z roku 1939 na místě i obavy z krveprolití. I tak byl
28. říjen v roce 1968 další příležitostí k posílení národní hrdosti
a ve větších městech došlo k velkým protestům proti okupantům.
Zákonem z června 1975 ze
z 28. října stal pouhý významný, leč pracovní den
a tím byl až do roku 1988. Výročí vzniku republiky se nepřipomínalo, oslavoval se hlavně socialismus. Pořádaly se stranické a odborové schůze, případně kulturní program pro zaměstnance patřičně ideově zabarvený. Média (zejména televize a Rudé právo) psala o „vítězství dělnické třídy“, nikoli o Masarykovi či demokratické republice.
Lidé, kteří se odvážili přinést květinu nebo svíčku k místům, odkud komunisté nechali odstranit sochy T. G. Masaryka, byli lustrováni a pronásledováni. Pietní akty u Masarykova hrobu v Lánech často rozehnala StB nebo Veřejná bezpečnost.
Takto vypadal 28. říjen v roce 1968 a v roce 1980.
Zrušení a opětovné obnovení státního svátku
Dvacáté výročí okupace a sedmdesáté výročí vzniku ČSR ještě posílily turbulentní nálady společnosti, která se čím dál tím víc mobilizovala proti režimu. Zákonem č. 141/1988 Sb. ze září 1988 byl pak
státní svátek 28. října opět obnoven pod názvem Den vzniku samostatného Československého státu,
a tím zůstal po listopadu 1989 i po rozpadu federace z roku 1993.
Události roku 1989 sice změnily starou rétoriku a období první republiky bylo připomínáno bez tíhy bolševické ideologie, 28. říjen však jako den vzniku Československa
ustoupil do pozadí a
okázalejší oslavy se pořádají o necelé tři týdny později,
17. listopadu.
Zatímco 28. říjen zůstává dnem národní svobody a identity, 17. listopad je dosud symbolem svobody politické.
Slavnost k obnoveni české státnosti v Praze na Vyšehradě 24. 10. 1992. Zleva hudebník Michael Kocáb, prezident ČSFR Václav Havel a vpravo předseda křesťanské strany Václav Benda.