Za Masaryka stříleli do lidí, Havel selhal morálně, hájí království monarchista
Rozstřel
Sledovat další díly na
iDNES.tv
„28. října nic neslavím. Tehdy se v roce 1918 fakticky nic nestalo, republika vznikla až v listopadu a bez volební legitimity,“ řekl hned v úvodu rozhovoru Zdeněk Prázdný, který se v Rozstřelu „blýskl“ hned několika velmi kontroverzními výroky.
Svatý Václav, ne Masaryk
Ředitel Českého královského institutu chce předně posílit jiný den – 28. září, tedy Den české státnosti. Rád by opřel českou identitu o svatého Václava.
„Křest svatého Václava nás ukotvil na Západě. Máme tisíciletou tradici, ne jen posledních sto – ne vždy úspěšných let.“ Prezidenta Pavla Prázdný sice chválí jako reprezentativní hlavu státu, současně mu však vyčítá, že 28. září ve Staré Boleslavi nevystoupil. Podle něj je to prezidentův prohřešek, svatý Václav si prý úctu zaslouží.
První republika podle něj nebyla nedotknutelný zlatý věk. „Potřebovali jsme idol, udělali jsme ho tedy z Masaryka. Ale za jeho éry se střílelo do lidí,“ připomněl poněkud ideologicky zkreslený komunistický výklad meziválečných dějin.
O Václavu Havlovi v Rozstřelu zase prohlásil, že „se neměl stát prezidentem“, a zmínil jeho údajné morální selhání v souvislosti s tím, jak se údajně choval ke své první ženě Olze.
Monarchie jako kotva
Prázdný dodal, že neútočí na demokracii, nýbrž na „příběhy bez kontextu“. „Hodnotit musíme v dobových souvislostech,“ zdůraznil.
Monarchie je pro něj současný, nikoli historický či pohádkový model. Poukázal na to, že „moderní monarchie patří k nejstabilnějším zemím. Zatímco republiky sváří volební cykly, panovník je apolitická a kontinuální kotva.“
I proto podle něj lidé v Dánsku plakali při abdikaci královny, zatímco volby na Balkáně provázely pouliční nepokoje. Moderátor mu ale následně připomněl několik afér, které ukazují, že i monarchie a vládnoucí dynastie mají stejné problémy jako demokraticky zvolení politici. Kromě notoricky známých příkladů z dějin zmínil například španělského krále Juana Carlose, který se po aféře s lovem slonů v Africe raději uchýlil do exilu.
„Ano, i to je realita, ale rozdíl je v tom, že je to stálo trůn. U nás za selhání nikdo neodstupuje,“ uvedl Prázdný s tím, že v demokratických monarchiích podle něj platí mnohem přísnější měřítka odpovědnosti.
Jak by vypadalo království dnes?
Prázdný by byl v českém kontextu pro konstituční monarchii. Parlament by zůstal dvoukomorový, vláda odpovědná Sněmovně. Panovník by jmenoval premiéra i ministry a zastřešoval instituce, které mají být nestranné – ČNB, NKÚ, část bezpečnostních složek.
Právo veta nechává „k diskusi“, odvolatelnost panovníka připouští v krajním případě, například za velezradu. Rozhodnout by o tom musela ústavní třípětinová většina a souhlasit by musel i Ústavní soud.
Referendum o vzniku monarchie přitom odmítá: „Tak zásadní změnu má nést ústavní většina politiků.“
Habsbursko-lotrinský arcivévoda Tadeáš Salvator Habsbursko-Lotrinský, jehož matka je Valerie Podstatzky-Lichtensteinová a otec Ondřej Salvator Habsbursko-Lotrinský.
Na otázku „kdo na trůn?“ nechce nikoho favorizovat, ale zmiňuje otevřeně Tadeáše Salvátora Habsbursko-lotrinského – prapravnuka rakouského císaře Františka Josefa s českými kořeny. Prý má snahu se učit česky. „Rozhodnout ale musí parlament a vůle společnosti. My nikoho neurčujeme,“ dodává.
Prázdného Český královský institut teď chystá dva kroky: velkou veřejnou debatu a panel se zástupci všech parlamentních stran. Krátkodobým cílem je povýšení svatováclavského svátku na skutečný „řádový den“ státnosti.
A dlouhodobým cílem? Návrat ke konstituční monarchii jako podle něj levnějšímu, stabilnějšímu a méně korupčně zranitelnému modelu. „Kdo jiný je neuplatitelný než panovník? Republika nás rozděluje, monarchie má šanci nás znovu spojit,“ uzavřel v Rozstřelu Zdeněk Prázdný.