KOMENTÁŘ: Den státnosti se slaví hezky česky s Kameňákem a Dolly Buster
A teď, babo, raď, jak mají tuzemské televize protančit mezi vejci, tedy mezi povinnými svátky či kulatými výročími na jedné straně a tradičně oddechovou skladbou volných dnů na straně druhé.
Nova si s tím hlavu neláme ani v nejmenším. Státní svátek včetně svatováclavské legendy přivítá v pátek hezky česky
Kameňákem
3. Což je onen vskutku státotvorný díl sprostonárodní filmové série, ve kterém se na místním fotbalovém zápasu očekává pornohvězda
Dolly Buster
.
Prima jako hold patronovi naší země zopakuje tvrzení, že
Česko Slovensko má talent
, a ČT1 v
První republice
vyřeší řádění vzteklého psa i prodej lihovaru. Dekorum drží alespoň na ČT2 Mír podle mnichovské dohody, což je třicet let starý, ale pořád solidní dokument, který
Jan Němec
a Otto Olejár natočili ve Velké Británii k 50. výročí události. A Mnichov 1938 z roku 1968.
V nedělním pozdním čase uvede ČT ještě rekonstrukci Dnes před 80 lety, nicméně jinak si stanice kvůli nějaké pietě nehodlají dělat násilí. K sobotě přece patří zábavné soutěže čili
Tvoje tvář má známý hlas
versus
1 proti všem
, k neděli zase seriálová tradice. Náš divák, náš pán, a divák to tak má rád.
Jen aby bylo jasno, tohle rozhodně není plačtivé volání po falešné povinnosti a umělé oficióznosti minulých dob. Nikdo nechce, aby se o státních svátcích vysílaly zprávy o počasí ze hřbitova a moderátoři se střídali v kladení otázek a věnců. Úplně by postačila trocha přirozeného vkusu: na oslavu dědečkova kulatého jubilea taky nepůjdeme v županu.
Avšak na druhou stranu se televizím nelze divit, že červená data obcházejí s páskou na očích. Dost možná by i rády něco zahrály, ale kde vzít a nekrást?
Ano, máme film Václav, a podařený, jenže jeho hrdinou je postižený vesnický outsider; to by se k poctě jaksi nehodilo.
Pak by byl na skladě Kníže Václav, natočený ovšem podle Tylova dramatu jako televizní inscenace; to dávno neletí.
Z filmového Knížete Václava, započatého v roce 1942 pod diktátem nacistické propagandy a díky tiché české sabotáži nikdy nedokončeného, se dochovalo jenom pár lyrických záběrů na poli či na vinici. A Svatý Václav z roku 1929 je němý, což by současný divák odchovaný Superstar považoval za poruchu signálu.
Ještě hůře jsme na tom s filmovým Mnichovem. Letité Dny zrady obsahují prvky komunistické interpretace, nedávná novinka Ztraceni v Mnichově zase kombinuje komedii s novátorským výkladem dějin v příliš třaskavé směsi pro smrtelně vážné použití. Pak už se nabízejí spíše snímky o teroristickém útoku na mnichovskou olympiádu nebo krimiseriál Místo činu: Mnichov. Pravda, hlavní roli v něm stylově hraje jistý Miroslav Nemec, pohříchu však pochází z Chorvatska.
Takže učinit se ctí zadost kalendářnímu vlastenectví se vlastně ani nedá. Nakonec bude lepší tvářit se, že máme před sebou obyčejný víkend, než připomínat
svatého Václava
silvestrovským Mejdanem roku z Václaváku a mnichovskou zradu přímým přenosem z tamního pivního Oktoberfestu.
Ačkoliv obojí by asi mělo slušnou sledovanost.