Působí jako nezlomný drsňák. Tělo pokryté tetováním, vlasy obarvené na blond. V otevřeném rozhovoru, jejž šestadvacetiletý útočník londýnského Tottenhamu poskytl během reprezentační přestávky brazilské verzi televize ESPN, fotbalovou veřejnost zaskočil. „Jako bych ztratil člena rodiny,“ řekl o čtvrtfinálovém vyřazení z mistrovství světa s Chorvatskem. „Zhroutil se mi svět a já ztratil motivaci jít dál,“ pokračoval. „Terapie mi zachránila život.“ Mluvil o tlaku a tíze, již cítil, když navlékl dres s legendární devítkou, kterou proslavil především Ronaldo Nazário. Přitom se na hřišti nezdálo, že by ho velká očekávání svazovala. Vzpomínáte, jak v prvním brazilském duelu na turnaji dvěma góly sestřelil Srby, přičemž z druhé trefy udělal esteticky dokonalou akrobatickou parádu? „Narazil jsem na svůj limit,“ tvrdí s odstupem. „Nechci říkat, že jsem měl sebevražedné myšlenky, ale byl jsem v depresi. A chtěl jsem všechno vzdát.“ Když se mu loni na podzim nepovedl reprezentační zápas, po vystřídání se na lavičce rozplakal. Tehdy poprvé přiznal: „Potřebuju pomoc psychologa.“ Otevřeností chce prý pomoct dalším hráčům, kteří se mohou v načančaném fotbalovém byznyse cítit mizerně, ať už je důvod jakýkoli. Není slabost ukázat slabost. „Každému můžu doporučit, ať vyhledá psychologa, pokud ho potřebuje. A ať se nebojí mluvit o svých pocitech. Ať se vám to líbí nebo ne: tihle lidé zachraňují životy,“ přesvědčuje. „Vždyť i já jsem měl v minulosti předsudky. Považoval jsem podobné záležitosti za holý nesmysl, naprostou šílenost. Pocházím z rodiny, ve které si všichni mysleli, že k psychologům chodí pouze blázni. Už vím, že to tak není. Právě naopak. Bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem v životě udělal.“