Zedničina místo basketu. Kroutil: Zavřu se do bubliny, lidi už na mě nebudou řvát
„Známým říkám, že na 95 procent kariéru končím. A těch pět procent si nechávám na neodmítnutelnou nabídku. Všichni by pak věděli, že pokud budu hrát, budu extrémně přeplacený,“ rozesmál se křídelník v rozhovoru pro web Válečníků.
Jiný ligový dres neoblékal, v Maroldovce strávil 12 sezon, zažil všech pět finálových sérií i pohárový triumf. Pokračování prý nedávalo smysl po finanční stránce i kvůli děčínské sázce na mladé, kteří potřebují prostor. „Není to tak, že by mě klub vyhodil, nebo já nechtěl být v Děčíně. Dohoda byla oboustranná.“
Končí možná i na výkonnostním vrcholu. Ve věku, kdy bývá basketbalista nejproduktivnější. „Možná je mého rozhodnutí trochu škoda, protože sám cítím, že bych týmu ještě mohl pomoci. Po fyzické i psychické stránce jsem na tom skvěle. Končím v momentě, kdy jsem měl minuty na hřišti a hrál jsem,“ tvrdí.
Jinde za stejné peníze hrát nechtěl, je usazený v rodinném domku v Děčíně se ženou, dvěma dětmi a třemi psy. Že by zůstal u basketu coby trenér, to ne.
„Po letech, kdy jsem hrál a tisíce lidí mě poznávaly a řvaly na mě z hlediště nebo i na ulici, se chci uzavřít do své bubliny. Chci si udělat svoji práci a mít klid. Takže jako pokračování svého života jsem si vybral zedničinu,“ prozradil autor 3 072 bodů v Národní basketbalové lize v 508 zápasech.
Stavařina ho baví dlouhodobě, vypomáhal při přestavbě několika koupelen, sám opravoval své dva byty a stavěl dům. Teď bude koupelny dělat zákazníkům.
„Když je člověk šikovný, dokáže si v této branži vydělat hodně peněz a mít zakázky na hodně dlouho dopředu. Já mám do konce roku už plno. Z basketu mám dobrou fyzičku a nevadí mi být ohnutý celý den u obkládání nebo tahat těžké věci.“
Na koupelny s ním chodil vytáhlý pivot Maksim Šturanovič, který také uťal kariéru. „U něj v Černé Hoře buduje tři baráky na ubytování, takže byl mým učněm.“
Písecký Petr Šlechta se snaží překazit akci Filipu Kroutilovi.
Z děčínské etapy, která i s mládeží trvala čtvrt století, si odnáší kupu barvitých vzpomínek.
„Silně pochybuji, že bych v jiném týmu zažil tolik skvělých okamžiků jako tady. Mám to štěstí, že jsem členem stříbrné generace, vozili jsme medaile a měli úspěchy. Na tohle budu vzpomínat až do smrti. Ano, jsou hráči, kteří mají dvanáct titulů s Nymburkem, ale Nymburk má xkrát větší rozpočet než Děčín, takže stříbrné medaile jsou fakt skvělé. Tím ale nechci říct, že mě nemrzí, že jsme alespoň na jeden titul nedosáhli. Finálová prohra s Opavou bolela moc,“ připomněl rok 2023. „Výhra v Českém poháru je fajn, ale liga je liga.“
První finále proti Nymburku na děčínském zimáku patří také mezi top momenty. „Fakt neuvěřitelné. Pamatovat si to budu také proto, že jsem ten den neudělal maturitu, takže jsem šel na stadion smutný, ale tam to ze mě spadlo a skočila na mě nervozita, protože jsme hráli před pěti tisíci diváky,“ líčil Kroutil.
Nabídky odjinud s díky odmítal, někdy i za lepší peníze. Zaprvé založil rodinu, zadruhé z Armexu se mu ani za mák nechtělo.
„Je to rodinný klub, kde vás nikdo nepodrazí, fanoušci jsou skvělí a management se o hráče opravdu stará,“ poklonil se svému už minulému zaměstnavateli. „Takže i když v Děčíně berete menší peníze, odcházet se vám opravdu nechce, protože se vám tady líbí.“
Láska trvala 25 let. A nekončí, jen teď bude už fanouškovská.