Umím být hodně vytrvalý. Nesrovnal o návratu do Brna, stážích i reprezentaci
Po dvou letech se vrací do Basketu Brno, kde jako asistent A-týmu a hlavní trenér prvoligového béčka dostane dosud největší zodpovědnost i možnost uplatnit nabyté dovednosti. „Nikdy jsem nejezdil na stáže s tím, že budu hodnotit, co je dobře nebo špatně. Chtěl jsem pochopit, proč úspěšní trenéři dělají věci právě takhle,“ vysvětluje.
Kdy se začal rodit váš návrat do Brna?
O zájmu jsem věděl už dřív, ale jednání se naplno rozběhla až po oznámení konce Martina Vaňka. Mluvil jsem s ním i s Janem „Vasilem“ Pavlíkem a nakonec rozhodlo hlavně to, že Brno jednalo velmi rychle. Měl jsem i další nabídky z ligy, ale ostatní kluby byly pomalejší.
Hlavní kouč Pavlík říká, že už nejste jen videokouč.
Po odchodu z Brna jsem dva roky cestoval po evropských velkoklubech a sbíral zkušenosti. Byl jsem v Málaze, Realu Madrid, Olympiakosu nebo v předních tureckých klubech. Snažil jsem se nasát co nejvíc informací a zkušeností a dostat se od videa také více do haly.
Kdy jste si řekl, že byste si chtěl vyzkoušet roli klasického trenéra?
Ta myšlenka ve mně postupně zrála. Když pak přišla nabídka dělat asistenta a zároveň hlavního trenéra béčka, nejdřív jsem váhal. Nakonec jsem si uvědomil, že je to ideální příležitost zjistit, jestli je pro mě do budoucna lepší role právě asistenta, nebo hlavního trenéra.
Vyjmenoval jste zajímavé kluby i destinace, kde jste se učil...
Hlavně různé trenérské přístupy. Největší přínos pro mě bylo sledovat tréninky a bavit se s kouči o tom, proč jednotlivé věci dělají právě tím způsobem. Díky tomu jsem si postupně skládal vlastní představu o tom, jak bych jednou chtěl trénovat. Získal jsem ale také spoustu kontaktů. Často jsem do klubů jezdil sám, napsal jsem jim a domluvil si stáž bez jakýchkoliv prostředníků.
Asistent trenéra Jan Pavlík, videokouč Tomáš Nesrovnal a další asistent Salva Camps v Poděbradech.
To opravdu stačí napsat do Málagy nebo Realu Madrid?
Musíte být hodně vytrvalý. Často napíšete do deseti klubů a neozve se ani jeden, pak do dalších pěti a odpoví tři. Důležité jsou také reference od trenérů nebo agentů. Jakmile jsem absolvoval první dvě nebo tři stáže, už si kluby mezi sebou předávaly doporučení a všechno bylo jednodušší. Dostal jsem se pak nejen na tréninky, ale také do videomístností i k těm debatám s trenéry.
Zažil jste při svých cestách také něco, co nevyšlo podle představ?
Jednou jsem měl ve Španělsku domluvenou stáž, zaplacené letenky i ubytování, ale nakonec mě do klubu vůbec nepustili. I to k tomu patří. Když se týmu nedaří nebo se mění trenér, všechno se může během chvíle změnit. S tím člověk musí počítat.
Co si z těch stáží odnášíte?
Nikdy jsem tam nejezdil s tím, že budu hodnotit, co je dobře nebo špatně. Všechno jsem si zapisoval a z různých přístupů si postupně skládal vlastní trenérskou filozofii. Když mě něco zaujalo, raději jsem se trenérů ptal, proč to dělají právě takhle.
Otevřela vám i Amerika nové dveře?
Ta přišla až letos, když moje přítelkyně Emma Čechová (reprezentační pivotka) podepsala smlouvu s Minnesota Lynx. Díky tomu jsem se dostal k trenérům z WNBA i k agentům světových hráčů, třeba nejlepšího obránce NBA Victora Wembanyamy.
Okoukával jste i ženský basket?
Trenérka Minnesoty Cheryl Reeve patří mezi nejúspěšnější osobnosti historie WNBA a každá debata s ní byla obrovsky obohacující. Zaujalo mě také, že ženy běžně trénují proti mužům, takže se hra mnohem víc přibližuje mužskému basketbalu.
Nečeká vás v Brně jednoduché období. Jan Pavlík říkal, že tým bude stát hlavně na českých hráčích.
Určitě. S trenérem jsme se bavili o tom, že chceme změnit spoustu věcí, ať už v tréninkovém procesu, nebo v celkovém fungování týmu. Hodně kluků je v Brně už řadu let a člověk může snadno sklouznout do stereotypu. Chceme přinést nový impulz.
Navázat na poslední dvě sezony ale nebude jednoduché.
To určitě ne. Martin Vaněk odvedl skvělou práci, tým skončil druhý a čtvrtý. Na druhou stranu přišli zajímaví mladí hráči, vrací se Matěj Dáňa a věřím, že i s převážně českou soupiskou můžeme být velmi nepříjemným a agresivním týmem. Rozhodující bude příprava.
Brno podle jmen spíš oslabilo.
Možná. Klub se ale podle mě jen vrací na začátek nové etapy. Tohle je cesta na dva nebo tři roky. Potenciál tam určitě je, a pokud tým zůstane pohromadě, může znovu bojovat o medaile.
Pomůže, že letos nebudete hrát evropské poháry?
Může to být výhoda. Budeme mít mnohem víc času na trénink a právě v něm se podle mě bude rozhodovat o tom, kam se tým posune. Zároveň už musí větší odpovědnost převzít hráči jako Šimon Svoboda nebo Petr Křivánek.
Jak se díváte na to, že Jan Pavlík bude zároveň hlavním trenérem i generálním manažerem?
Je důležité, aby mezi námi probíhala otevřená debata. S druhým asistentem Patrikem Sarnou chceme být partnery, kteří nabídnou i jiný pohled. Už Martin Vaněk nebo Lubomír Růžička mě naučili, že dobrý trenér má kolem sebe lidi, kteří se nebojí diskutovat. Myslím, že to může fungovat. Ve vzpomínané Minnesotě zastává Reeve obě role už sedmnáct let. Pro Vasila to bude náročné, ale chceme mu pomoct, aby ten začátek zvládl. Má obrovské zkušenosti z reprezentace, Brna i Euroligy žen s USK. Viděl, jak fungují úspěšné týmy, a podle mě má všechny předpoklady stát se dobrým hlavním trenérem.
Brněnský asistent trenéra Tomáš Nesrovnal a Greg Lee III.
Co pro vás znamená práce u reprezentace?
Strašně moc. Reprezentační trenér Luboš Bartoň spolu s Lubomírem Růžičkou (exkouč Brna, který Nesrovnala do klubu angažoval) patří mezi trenéry, kteří mě nejvíc ovlivnili. U nároďáku jsem se naučil především smyslu pro detail. Na téhle úrovni nestačí připravit video, ale řešíte každou sekundu i každou informaci, kterou hráčům předáte. Když přišla nabídka z Brna, byl Luboš jedním z prvních, se kterými jsem ji probíral, a podporoval mě.