Ať je Evropa pravidlem, přeje si kouč Pavlík. Moje dvojrole? Dává nám čas
Protože je zároveň generálním manažerem Pumpa Basketu Brno, do role hlavního trenéra dosadil nakonec sám sebe.
„Úplně v plánu to nebylo, ale nakonec z toho jako nejlogičtější řešení vyšlo, že tým povedu já. Nechci, aby to vyznělo tak, že to na mě prostě zbylo. Tu ambici jsem měl a pořád mám,“ říká Pavlík.
Co se pro vás v roli hlavního kouče vlastně změní?
Samozřejmě teď ponesu zodpovědnost za celý tým. Na druhou stranu jsme už v minulé sezoně měli kompetence rozdělené a řadu věcí jsem řešil já. Navíc práce hlavního trenéra dnes zdaleka není jen o basketbalu, ale i o celé řadě organizačních záležitostí.
Je za tím i přirozená trenérská touha dělat věci po svém?
Určitě. Každý trenér chce mít co největší kontrolu nad tím, jak tým funguje. Je to přirozené.
Byl jste pro sebe první volbou?
Rozhlíželi jsme se i po jiných možnostech. Některá jména byla ve hře, všechno ale ovlivnilo čekání na definitivní rozhodnutí Martina Vaňka. Než se situace vyřešila, některé varianty padly. Nakonec jsme se nad tím zamysleli ze všech stran a vzhledem k tomu, jakým směrem chceme klub vést, vyšlo jako nejlogičtější řešení, že tým povedu já.
Co nakonec převážilo, že půjdete do dvojrole trenéra i manažera?
Hledali jsme člověka, který bude chtít pokračovat v nastavené koncepci. Zároveň nám tohle řešení dává čas. Uvidíme, jak si povedou hráči, kteří už přebírají klíčové role a o kterých se už nedá mluvit jako o mladících.
Takže tahle sezona bude důležitá i z pohledu dalšího směřování klubu?
Přesně tak. Tahle sezona nám napoví, jakým směrem chceme Basket Brno dál vést. Kvalitních mladých českých hráčů není mnoho, a právě proto musíme dobře zvážit, na čem chceme stavět i v dalších letech.
Nastavení dlouhodobé koncepce bude teď klíčové?
V posledních sezonách jsme hodně cílili na Evropu a ukázali jsme, že tam patříme. Zároveň ale musíme brát v úvahu možnosti klubu. Chceme vytvořit podmínky, aby se účast v evropských pohárech stala pravidlem, příští sezonu ale Evropu hrát nebudeme.
Přitom letos jste byli blízko přímému postupu do Ligy mistrů, do které jde i český vicemistr.
To nás samozřejmě hodně lákalo. O to víc nás mrzí prohrané semifinále. Jeden domácí zápas jsme nezvládli sami, ve druhém se odehrály věci, které jsme ovlivnit nemohli. Kdybychom si Ligu mistrů vybojovali, určitě bychom ji hráli. Na druhou stranu je možné, že by tím jen o něco později přišla situace, která se teď začíná rýsovat.
Chápu z toho správně, že se klub po těch posledních sezonách trochu vyčerpal?
Dá se to tak říct. A myslím tím na více frontách. Nejen po sportovní stránce, ale i po té organizační. Evropské poháry představují obrovskou zátěž i pro hráče. Některé cesty byly opravdu náročné a občas se stalo, že jsme se vrátili ve středu v noci a už ve čtvrtek nás čekal ligový zápas. V takové chvíli už ani nepřipravujete taktiku, ale řešíte hlavně to, aby se hráči dali vůbec dohromady.
Jste připravený bojovat sám se sebou? Nastavil jste si nějakou hranici, kdy musí poslechnout trenér manažera nebo naopak?
Určitě. Ale ono to pro mě není úplně nová situace. Vlastně od doby, co jsem skončil s aktivní kariérou, jsem měl jen jednu sezonu, kdy jsem se věnoval čistě trénování. To bylo na USK. Jinak jsem vždycky kombinoval několik funkcí. Trénoval jsem mládež, dělal technického vedoucího, asistenta trenéra, později i generálního manažera. K tomu jsem řešil další věci kolem týmu, takže jsem na podobné fungování zvyklý. Vždycky jsem kombinoval různé role a teď jsem se dostal ve všech těch funkcích na osobní vrchol.
Kdo ve vás nakonec většinou vyhrává? Trenér, nebo manažer?
Asi trenér. Myslím si totiž, že hlavní trenér stejně řeší spoustu věcí, které by podle nějakého formálního popisu práce možná měl dělat generální manažer. Zároveň ale samozřejmě budou situace, kdy bude potřeba přepnout do druhé role a rozhodovat právě z pozice manažera.
Přechodem z asistenta na hlavního trenéra se ale mění i váš vztah k hráčům. Vy jste s Martinem Vaňkem fungovali hodně vedle sebe, teď už ale budete dělat finální rozhodnutí vy. Přemýšlel jste nad tím?
Ano a uvědomuju si to. Zatím jsem ještě nemusel řešit situaci, kdy bych musel vůči hráčům výrazně přitvrdit, ale vím, že ten přístup budu muset změnit. Nechci být direktivní, ale hráči si musí uvědomit, že když se mi něco nebude líbit nebo nebudou pracovat tak, jak mají, budu muset zvýšit hlas. Možná budou jeden nebo dva hráči zpočátku překvapení, ale přesně tohle si uvědomuju. Musím ten vztah do určité míry změnit.
Brněnští basketbalisté a jejich trenér Martin Vaněk
Hodně mluvíte o větším důrazu na české hráče. Odešli všichni cizinci. Přijdou noví na podobné pozice, nebo opravdu chcete stavět hlavně na českém jádru?
Původně jsme měli plán, možná i takový sen, postavit tým čistě z českých hráčů. Ta myšlenka tam byla, ale za předpokladu, že bychom udrželi Adama Kejvala a zároveň přivedli Patrika Audu.
Jenže ani jedno nevyšlo.
Přesně tak. Proto budeme potřebovat dva zahraniční hráče. Kdyby se podařilo udržet Adama a získat Patrika, měli bychom dostatečnou kvalitu i na čistě český tým. Jenže situace se vyvinula jinak a museli jsme na to reagovat.
Proč právě teď přichází větší důraz na české hráče?
Jedním z důvodů je, že naši hráči, kteří už dávno nejsou mladými talenty, musí převzít mnohem větší odpovědnost. Chceme, aby tým stál především na nich. Jednoho zahraničního hráče už máme vybraného a druhého ještě hledáme. Zároveň ale zůstává přibližně tři čtvrtiny kádru pohromadě, takže máme na čem stavět.
Proč vlastně příchod Patrika Audy po návratu z Japonska nevyšel a Patrik jde do USK Praha?
Naši nabídku dostal. Jakou měl nabídku z Prahy, to je otázka spíš na něj a na USK, ale předpokládám, že byla velmi dobrá. Svou roli podle mě sehrály i jeho rodinné okolnosti, jeho partnerka.
U reprezentace pokračujete beze změny jako asistent? Nemá na to nová role v Brně vliv?
Bavili jsme se o tom. Nepříjemné je, že jedno reprezentační okno připadá na konec srpna, takže to budeme muset dobře naplánovat. U nás je navíc specifické, že u reprezentace působí i Tomáš Nesrovnal, můj klubový asistent. Druhý asistent Patrik Sarna to však zvládne, už také není asistentský zelenáč.
Když odbočíme od basketbalu k rodině. Nejmladší syn dál hraje za Zbrojovku fotbal a ostatní už jsou dospělí. Už vás tolik nepotřebují?
Potřebují i nepotřebují. Nejmladší pokračuje ve své fotbalové cestě, ale s manželkou mu musíme v jeho deseti dát ještě ten servis. Prostřední syn hraje za devatenáctku a zároveň první ligu. Nejstarší s profi basketbalem skončil, našel se ale v právu. Chce se vydat právě tímto směrem. Takže kdo bude potřebovat maďarského právníka, za pár let se může ozvat.
Část roku trávíte také v Maďarsku. Pořád to platí?
Máme zde dům a přes léto sem pravidelně jezdíme. Letos jsem se sem kvůli novým povinnostem skoro vůbec nedostal, ale je to pro nás takové letní sídlo.