Když se řekne remaster, obvykle nás čeká hra ve vyšším rozlišení s kvalitnějšími texturami, byť určitá strohost prostředí přece jen prozrazuje, že to není nová záležitost. První minuty v Metroid Prime Remastered mě proto docela zaskočily. Není to totiž tak úplně remaster, ale spíš poctivý remake. Navíc v době, kdy je konzole Switch pod palbou, že neutáhne to či tamto, vypadá remasterovaný Metroid Prime naprosto parádně. A i se tak hýbe (60 fps). Náš příběh začíná zachycením nouzového signálu z havarované lodi na oběžné dráze planety Tallon IV. Lovkyně odměn Samus Aran nasazuje svůj oblek a vydává se vše prozkoumat. Záhy zjišťuje, že jde o fregatu vesmírných pirátů, kteří na palubě prováděli genetické experimenty. Jenže to samozřejmě nedopadlo úplně dobře a tyto pokusné subjekty všechny vyvraždili. Samus se dává na zběsilý úprk z útrob lodi a venku naráží na svou nemesis Meta Ridley, kterou pronásleduje na povrch planety. Vtip je v tom, že zatímco na vesmírné lodi má Samus k ruce svůj arzenál, po přistání na planetě o všechno přijde. Vystřelovací hák, různé druhy paprsků, morph ball se všemi navázanými vlastnostmi – to vše je pryč. Kolega se měl ptal, zda je Metroid nintenďácká verze Halo. Ačkoliv obě hry spadají do kategorie sci-fi a objevují se v nich technologie jiných civilizací, po herní stránce je to něco úplně jiného. Halo je střílečka. V Metroidu Prime se sice také bojuje a na hráče čekají výborně navržení bossové, hra ovšem primárně akcentuje průzkum prostředí, hopsání a řešení enviromentálních hádanek. Série ostatně definovala svůj vlastní subžánr – metroidvania, který je založený na tom, že získané schopnosti vám pomůžou dostat se do dříve nepřístupných míst. Neumím pořádně popsat proč, ale Metroid Prime má hned od začátku tu správnou atmosféru a ponořit se do hry je velmi snadné. Sledovat svět skrze vizor dodává falešný pocit bezpečí, zatímco skenováním různých částí prostředí se hráč dozvídá víc o samotném prostředí. Talon IV totiž dříve obývala vyspělá rasa Chozo, než na planetu dopadl meteorit, který ji kontaminoval. Zůstala zde řada odkazů a zřejmě i právě proto je průzkum tak zajímavý – na troskách starého světa vyrostlo nové, nehostinné prostředí. Atraktivní je už sama podstata metroidvanie. Když se například naučíte proměnit se v kouli, okamžitě si vybavíte, kam jít, a těšíte se, co bude dál. Původní hra vs. remake Ačkoliv hra vypadá tak, jak si ji mnozí pamatují (určitě vám to budou tvrdit), následující porovnání od Digital Foundry ukazuje, že za novou verzí je spousta mravenčí práce. Předloňský Metroid Dread , který se vrátil k 2D pojetí, mi přišel místy docela dost tuhý. Metroid Prime není tak těžký, ale připomněl mi, jak moc jsem si zvykl na některá ulehčení. V první řadě mě opět naučil používat mapu. Poté, co jsem zemřel a neměl uložený postup, jsem si rychle zmapoval speciální místa zvaná Save Station. Jak již prozrazuje název, v těchto místnostech se hra ukládá. Manuálně kdekoliv to nejde. Nejsou zde ani záchytné body. Když například umřete při souboji s bossem, znamená to, že musíte znovu vyřešit pasáž, která předcházela. Už sice víte, co dělat, netrvá to dlouho, ale stejně je to otrava. To je moje jediná výtka ke hře. Zároveň chápu, že jinak to udělat nešlo. Za změnu by autory nejvěrnější fanoušci zřejmě ukřižovali. Metroid Prime Remastered Přesto musím smeknout nejenom před parádní atmosférou a řadou různých detailů, ale i návrhem úrovní. A to mluvíme o hře, která vznikla v éře konzole GameCube (byť remaster vychází z vylepšené verze pro Wii). Přesto tu máme jedno zásadní vylepšení: ovládání. Hru si totiž můžete užít tak, jak se hrála na GameCubu nebo Wii, nicméně se domnívám, že většina využije moderní dual stick (jedna páčka pohyb, druhá kamera), případně hybridní schéma, kdy se míření přes gyroskop aktivuje přidržením tlačítka. Dále už není třeba moc dodávat. Špičková hra se dočkala příkladného remasteru / remaku. Mimochodem, objevily se zprávy, že minimálně v zahraničí se na hru zaměřili scalpeři. Nintendo vzápětí zákazníky ubezpečilo, že kusů bude dost.