Bílina napodobí Most, od ledna chce nepřizpůsobivým vypovídat nájmy
„Hlavním cílem je zlepšit spolužití v domech s problémovými nájemníky, zejména v sociálně vyloučených lokalitách, a to prostřednictvím souboru několika opatření. Jsou to věci od počátečního mapování terénu přes komunikaci s předsedy společenství vlastníků jednotek (SVJ), tlak na majitele bytů až po spolupráci s úřadem práce,“ sdělila starostka Zuzana Schwarz Bařtipánová (ANO).
Pilotní oblastí, kde chce město projekt vyzkoušet, je sídliště Za Chlumem.
„První bytové domy, jež chceme do projektu zařadit, jsou bloky 3, 4 a 5. Pokud bude vše fungovat, chceme přidat i bloky 1 a 2. Po roce si vyhodnotíme účinnost a rozhodneme, zda projekt rozšíříme i do dalších lokalit,“ nastínila starostka.
A jak konkrétně bude spolupráce města s majiteli bytů vypadat? Město je chce motivovat, aby byty pronajímali jen bezproblémovým nájemníkům, aby u nich dbali na dodržování pravidel slušného chování, domovní řád, vyhlášky města a zákony. Pokud to nájemníci neudělají, měli by jim vlastníci vypovědět smlouvy.
„Chceme je přesvědčit, že spolupráce je pro ně výhodná. Například tím, že na ně nebudou stížnosti, nebude jim ničen jejich majetek, ale naopak se bude zhodnocovat. Když budou mít slušné nájemníky, kteří si plní povinnosti, budou mít zajištěnou i pravidelnou platbu nájmu,“ vysvětluje Bařtipánová.
Pokud dojde na nejhorší a majitel nepřizpůsobivého člověka vystěhuje, město je připraveno pomoci.
„Pokud se vlastníkům v takovém případě nepodaří rychle sehnat náhradu, město si až na půl roku jejich byty pronajme. První tři měsíce bude majiteli hradit náklady, a když se ani poté nepodaří byt obsadit slušným nájemníkem, připočte k nákladům ještě deset procent zisku, aby z toho vlastník něco měl,“ popsala starostka s tím, že ale věří, že se volné byty slušnými lidmi obsadí rychleji.
Pokud naopak vlastník bytu nebude spolupracovat, hrozí mu od SVJ a ostatních majitelů žaloby za znehodnocení majetku.
„Ze strany města pak bude tlak na doložení, zda je plátcem poplatku z pobytu, pokud byt pronajímá na kratší dobu než 60 dní. Když nebude s městem komunikovat, pohlíží se na něj jako na poplatníka a může to dojít až k exekučnímu vymáhání tohoto poplatku,“ podotkla starostka.
Město chce zároveň spolupracovat s úřadem práce, například na přímé úhradě dávek, jako jsou příspěvek na bydlení nebo doplatek na bydlení.
„Společně řešíme i prostupné zaměstnávání, kde chceme od pracovních praxí přes veřejnou službu až po veřejně prospěšné práce dostat dlouhodobě nezaměstnané lidi do práce. Chceme pro ně vytvářet pracovní úvazky v našich příspěvkových organizacích, ale ve spolupráci s místními podnikateli či většími firmami,“ nastínila starostka.
Člověk v tísni: Toto není řešení
Projekt funguje už rok a půl v Mostě. Začal ve čtyřech domech v ulici M. G. Dobnera s více než 300 byty a
během dvanácti měsíců opustili nájemníci 22 z 35 vytipovaných bytů
. Ostatní neslušní lidé pak pod touto hrozbou začali „sekat latinu“.
„Projekt funguje velmi dobře, nyní ho dokonce rozšiřujeme už do třetí ulice,“ říká radní Jiří Nedvěd (ProMOST), iniciátor myšlenky.
„Jsem rád, že to spustí i Bílina, protože jsme celý projekt dělali jako otevřené řešení pro všechny. Uvidíme, jak to tam bude fungovat, úspěch vždy záleží na aktivitě jednotlivých lidí, je to mravenčí práce,“ podotkl Nedvěd.
Podle organizace Člověk v tísni ale podobné věci nejsou řešením, nýbrž jen „přesunutím“ problémových obyvatel do jiných lokalit či měst.
„S těmi lidmi se musí pracovat. To, že někde postavíte zeď nebo je přesunete, problém nevyřeší. Někde bydlet musejí,“ upozorňuje Vít Kučera, ředitel ústecké pobočky.
Podle něj je bydlení po dluzích druhou nejčastější příčinou, proč se na organizaci lidé obracejí.
„Chápu, že někteří nájemníci obtěžují své okolí, proto se snažíme s nimi pracovat, pomáháme jim a samozřejmě jim i připomínáme, jaké jsou jejich povinnosti,“ dodal Kučera.
„Aby se nepřizpůsobiví lidé odstěhovali do jiného města, je trochu naším cílem. Je to sice sobecké, ale na druhou stranu ostatním městům podáváme pomocnou ruku tím, že jim odkrýváme, jak to děláme, a oni to mohou dělat také. O tuto problematiku by se měl totiž primárně starat stát,“ podotkl Nedvěd.