Tato mladá samička makaka japonského to od samotného počátku svého života neměla vůbec jednoduché. Krátce po narození ji vlastní matka odmítla, což je v divoké přírodě i v zajetí pro mládě extrémně nebezpečná situace. Ošetřovatelé museli okamžitě zakročit, převzít celou péči do vlastních rukou a nahradit malému Punchovi mateřskou náruč, aby mu zajistili šanci na přežití. Aby mládě netrpělo samotou a mělo alespoň částečnou náhradu za chybějící kožich matky, dali mu ošetřovatelé do výběhu velkého plyšového medvídka. Punch si na hračku okamžitě zvykla, neustále se k ní choulila a prakticky ji nepouštěla ze spáru. Obrázky a videa, na kterých se malá opička křečovitě drží svého plyšového kamaráda, se rychle rozšířily po sociálních sítích a vyvolaly obrovskou vlnu solidarity. Lidé z celého světa sledovali, jak si Punch buduje pocit bezpečí alespoň u neživé hračky, zatímco se ošetřovatelé opatrně pokoušeli o další krok. Nejtěžší výzvou bylo vrátit Punche zpět mezi její vlastní druh. Ostatní členové opičí tlupy o osamělé mládě zpočátku nejevili zájem a opakovaně ho odmítali přijmout do své sociální hierarchie. Trpělivá práce chovatelů a přirozená zvídavost opic však postupně přinesly své ovoce. Punch začala objevovat krásu skotačení s vrstevníky, plyšovou hračku odkládala stále častěji a dnes už plnohodnotně dovádí v tlupě. Oslava jejích prvních narozenin tak nebyla jen připomínkou jednoho roku života, ale především oslavou úspěšného návratu mezi opičí kamarády, ke které přišla přání ze všech koutů planety.