Adéla Gondíková prozradila, jak vypadají noci s Langmajerem
Nikdy spolu nestudovaly ani nehrály divadlo, ale začaly se potkávat jako moderátorky. Už při prvním setkání mezi nimi přeskočila jiskra. Jakmile spolu usedly do auta, nezavřely pusu, což při zpáteční cestě Tereza vtipně okomentovala: „Ty Aduš, prý jsme mezitím i moderovaly.“ Adéla tudíž byla jednou z kmoter knižního rozhovoru, který s
Terezou Kostkovou
sepsal Václav Žmolík.
„I když jde většinou o pracovní věci, nakonec vždycky probereme i ty osobní. Ženy dokážou telefonovat i hodiny,“ směje se
Adéla Gondíková
. „Ale my si s Terezkou posíláme hlavně zvukové zprávy. Člověk si je může poslechnout kdy chce a kdy má čas a pak si v klidu rozmyslet, na které z těch pěti témat, která obsahují, bude reagovat nejdřív,“ dodává.
Adéla nejvíc času tráví na procházkách se psem a za volantem. Tam poslouchá i různé podcasty a audioknihy. Ale ne svého manžela
Jiřího Langmajera
, protože ten se této disciplíně tolik nevěnuje. „Akorát panu doktorovi Benešovi namluvil knihu a na to se hodně připravoval, protože tam byla spousta odborných výrazů,“ zavzpomínala Adéla.
„Audioknihy ale hodně poslouchá. A máme taky aplikaci Můj rozhlas a tam je strašně moc jak starších věcí, tak těch nových, které si pouštíme. Nedávno mi Jirka říkal, že si nesmím nechat ujít Josefa Vinkláře. Ono je to tam totiž k dispozici jenom omezenou dobu. Takže my každou noc něco posloucháme. Na televizi nebo streamovací platformy se tolik nedíváme, tam jsou hlavně minisérie, a na ty musíte mít čas,“ prozrazuje Adéla, jak vypadá její noční manželský život.
Sama dává přednost dokumentům o vrazích. „Ty úplně miluju a taky true crime story. Ale i psané detektivky mě baví, hlavně, aby to bylo napínavé,“ vypráví. V žádné přitom, s jedinou výjimkou, nehrála.
„Byla jsem v seriálu Expozitura, ale jako oběť. Tam mě zabili. Ale že bych někde střílela, to ne. Mně to stejně vždycky připadá vtipné, takové nevěrohodné. Myslím, že kdybych měla jít do akce s pistolí, tak bych se musela sama sobě smát. Když to dělá Tom Cruise, tak mu to věřím, ale sebe si u toho nedokážu představit. Ale samozřejmě, když by za mnou s takovým požadavkem, přišli, tak to dám,“ usmívá se.
„Namlouvání knih stejně jako dabing je speciální profese, kterou nemůže dělat každý. A já kolegy, co tuhle disciplínu ovládají, strašně obdivuji. Sama bych to neuměla,“ vypráví. Její manžel se rozhlasové tvorbě věnoval dřív, v archivu Českého rozhlasu jsou mimo jiné pohádky, které natočil s režisérem Karlem Weinlichem. Pak ho ale pohltil film a divadlo.
Jiří Dvořák a Jiří Langmajer v inscenaci Jak starý je měsíc
Poslední premiéru – Jak starý je měsíc odehrál v Divadle Ungelt pod vedením Michala Dočekala, přičemž partnerem na jevišti mu byl
Jiří Dvořák
. Přišla se na něj podívat jak Adéla, tak jeho otec, bývalý operní pěvec. „Tchán je nemluvný, trošku introvert. Než řekne pochvalu nebo svůj názor, chvilku to trvá, musí si to rozmyslet. A tady byl hned nadšený,“ vypráví Adéla. Příběh dvou mužů, kteří se vyrovnávají se stářím a životními ztrátami je velkým hereckým koncertem. V závěru dojal samotné protagonisty.
Vztah Langmajerů, otce a syna, býval v minulých letech jako na houpačce. Jejich složité osobnosti jim komplikovaly sblížení. Navzájem se ale inspirují. Otec se po vzoru syna začal na stará kolena otužovat.
„Mně se Jirka v téhle inscenaci taky strašně líbil. Nejvíc ze všech, ve kterých jsem ho dosud viděla,“ říká Adéla. „A byl tam i krásný výklad dramaturga a pana režiséra, protože tam našli věci, které v tom psaném textu nejsou na první pohled vidět,“ hodnotí nadšeně.
Sama si pak o den později odbyla premiéru se spolkem Háta v inscenaci Slané polibky. „Já mívám ve scénářích různé škrty a poznámky, tak není možné, aby mi s učením Jirka pomáhal, ale já jeho zkouším docela hodně, akorát teď to nevyšlo, protože jsem sama měla spousty práce v divadle. A musím říct, že ten jeho text byl dost složitý, měl tam pasáže s jednoslovnými větami. Obdivovala jsem, že se je dokázal naučit. Ale jemu jde text do hlavy docela rychle a hlavně je hrozně poctivý. Je na sebe pes. I na druhé,“ říká Gondíková.
Zatímco Langmajera čeká v létě natáčení filmu Lajna, Adéla bude cestovat po republice. „Pojedu za rodinou do Sokolova, kde jsem se narodila a vezmu s sebou svoji maminku. Pak se podívám na Moravu, kde máme další zbytek rodiny. A snad bude i dovolená,“ vyjmenovává.
Aleš Háma a Adéla Gondíková na křtu knihy Terezy Kostkové (květen 2026)
Dcera Nela z manželství s hercem, muzikantem a hudebním skladatelem Ondřejem Brouskem jí dělá radost. „Studuje bytový design a jako školní práci měla navrhnout, a „vyrobit“ divadelní scénu. Dostala za ni jedničku, tak jsem na ni pyšná,“ pochlubila se herečka.
Tereza Kostková se ve své knize dotýká všech oblastní svého života. Vzpomíná na dětství, první krůčky na divadle, lásky, i období, kdy byla baculatá. V mládí vinou zánětu štítné žlázy během tří měsíců nabrala třináct kilo. Shodila je a od té doby si štíhlou postavu drží. Ale „hlídá“ si hlavu, protože pochopila, že právě ta je spouštěčem většiny onemocnění.
„Nemůžu říct, že bychom to nějak moc řešily, ale v tomhle věku už není jednoduché si váhu udržet. Oběma nám, myslím, funguje přerušovaný půst, kdy osm hodin jíme a šestnáct ne. Ale já to teď kolem premiéry porušovala. Dala jsem si během představení dva banánky v čokoládě. Ale zase jsem vydala hodně energie a od oběda nejedla. Takže je to o tom. Kdybych celý den ležela, nemůžu se takhle cpát,“ uzavírá Adéla.