„Ještě, že tě lásko mám“, ale účet mít společný nebudeme. Nebo raději ano?
Ti starší si to ještě pamatují, mladší možná někdy četli knížku, kde se píše, kterak „tatínek přinesl obálku s výplatou a předal ji mamince“. Dnes už mzdy chodí na účet a i jejich distribuce do domácího rozpočtu se hodně změnila, jak ukazuje aktuální průzkum Air Bank. Z něj vyplynulo, že více než polovina českých párů (56 procent) spravuje společné finance prostřednictvím oddělených účtů a jen 23 procent volí tradiční společný účet. Kombinaci obou těchto variant preferuje 21 procent respondentů.
Rovněž nejnovější průzkum finančně-poradenské společnosti Partners potvrzuje, že většina Čechů dnes v partnerských vztazích upřednostňuje finanční samostatnost – dva samostatné účty má 71 procent respondentů. Typický je přitom tento přístup hlavně pro mladší generaci ve věku 26 až 35 let (80 procent partnerů). Pouze 29 procent lidí ve věku 18 až 65 let, kteří žijí s partnerem ve společné domácnosti, používá podle průzkumu Partners společný bankovní účet, na který směřují oba příjmy a ze kterého se hradí chod domácnosti, spoření i investice. Typický je tento model především mezi staršími generacemi.
„V praxi pozorujeme, že mladší generace klade ve vztazích větší důraz na svobodu, seberealizaci a flexibilitu. To se odráží i v jejich přístupu k financím,“ konstatuje Markéta Šetinová, psychoterapeutka, socioložka a zakladatelka terapeutického a vzdělávacího centra Institut Moderní láska.
„Mezinárodní studie ukazují, že tento trend souvisí s proměnou vnímání partnerství: od modelu ‚ekonomické jednotky s jasně rozdělenými genderovými rolemi‘ k modelu ‚kooperace dvou rovnocenných jednotlivců‘. Spolu s rostoucí rozmanitostí vztahů sledujeme i větší rozmanitost finančních strategií, například u stejnopohlavních párů nebo v rodinách, kde na rodičovské dovolené zůstává muž,“ doplňuje Šetinová odborný pohled na tuto problematiku.
Kdy v páru začít řešit finance společně
Odborníci přes finance se ovšem shodují, že být příliš velkým „sólistou“, pokud jde o peníze, může vztahu uškodit, někdy ho dokonce i rozbít. Proto je důležité o nich mluvit. Kdy s tím ale v páru začít? Prvním zlomovým okamžikem bývá sestěhování, kdy se partneři rozhodují, jak nastavit pravidla společného hospodaření. Další pak přichází s novými životními etapami (hypotéka, narození dítěte apod.).
Pro takový rozhovor je důležité zvolit správný moment a vést ho věcně, bez emocí. „Smyslem není jen vyjmenovat příjmy a výdaje, ale hlavně pochopit, jaký má kdo k penězům vztah. Někdo je od přírody šetrný a každou korunu pečlivě hlídá, jiný žije s pocitem, že „nějak bude“ a finance příliš neřeší. Další zase rád investuje a je ochoten riskovat, jiný plánuje každý krok a buduje rezervy. Tyto rozdíly vycházejí často už z rodinného prostředí, ve kterém jsme vyrůstali, a změnit je bývá těžké. Pokud se ale o nich nemluví, dříve či později se promění v neshody,“ vysvětluje finanční poradce 4fin David Krůta.
Samozřejmě je zásadní najít odpovědi i na otázky, jaké jsou naše společné životní plány. A také si říct, jak budete přistupovat k financování společné domácnosti.
Společná kasa versus oddělené účty
Prvním úkolem bude dohodnout se, jak to bude mít pár s bankovními účty. Tedy zda bude mít společný účet, oddělené nebo kombinaci. „V praxi se ukazuje, že kombinace funguje nejlépe: společný účet na domácnost a běžné výdaje, k tomu osobní účty pro vlastní potřeby,“ říká Krůta. Vysvětluje, že takové řešení zajišťuje přehled i transparentnost, zároveň dává prostor pro individuální svobodu.
Je ale dobré vědět, že takový společný účet bude mít fakticky jen jednoho majitele. „Účty zakládáme na jedno rodné číslo. A pokud ho chce klient využívat společně s někým dalším, může z něj udělat disponenta,“ popisuje Michal Kuzmiak, tiskový mluvčí Air Bank. „Disponent může disponovat s penězi na účtu, a to do výše nastavených transakčních limitů. Ty nastavuje majitel účtu. Disponent nemůže přes účet majitele žádat o další nové služby, například půjčku, kontokorent nebo pojištění.“
Kolik vyděláváš? Říct či neříct?
Důležité je rovněž, aby oba partneři věděli, kolik ten druhý vydělává. „Připadá mi to přirozené, pokud to spolu partneři myslí vážně. Když chcete plánovat společnou budoucnost, musíte ji přece umět zasadit do nějakého reálného rámce,“ zdůrazňuje Ivo Bečvář, investiční analytik Sirius Finance. Také ostatní oslovení odborníci s tímto názorem souhlasí. „Jestliže spolu plánují budoucnost, tak by se měli naučit bavit i o financích. A otázka příjmů a výdajů je v tomto ohledu otázkou naprosto zásadní,“ říká Jan Walter, provozní ředitel společnosti FinGO.
Tajemství okolo příjmů totiž nejsou ochranou, ale bariérou. „Pokud partner odmítá říct, jaký má příjem, většinou to není o číslech, ale o pocitu kontroly nebo hanby, studu,“ myslí si Matúš Kuchálik, finanční poradce Partners.
Také Jan Walter se domnívá, že neochota sdělit partnerovi, kolik vydělávám, v praxi bude pramenit spíše z potřeby něco skrývat: „A měl bych obavu z toho, že to nebude zrovna dědictví od tety z Ameriky. A kdyby to náhodou opravdu bylo tak, že netutlá dluhy, ale to, že má nějaký majetek, pak bych se musel hluboce zamyslet nad tím, co si o mně vlastně myslí.“
Tajné fondy
Průzkum Partners ukázal ještě další zajímavost, a tou jsou „tajné fondy“. Zhruba 11 procent respondentů v něm přiznalo, že si část svých příjmů nechává stranou, aniž by o tom protějšek věděl. Dalších 5 procent respondentů na tuto otázku odmítlo odpovědět, což může znamenat, že tajné fondy má 16 procent respondentů.
V tomto ovšem finanční poradci až takový problém nevidí. „Je to běžná lidská vlastnost. Bojím se, že to partner bude chtít utratit, myslím na zadní vrátka, nechávám si prostor na manévrování,“ říká Daniel Horňák, analytik společnosti Bidli. „Většinou se tak děje u vysokopříjmových skupin, kde jeden vydělává výrazně více než ten druhý a prostě nechce přiznávat vše. Pokud tím rodinný rozpočet netrpí a vše vychází i s rezervami, je to asi v pořádku. Na druhou stranu je to známka určité nedůvěry, na tom by partneři měli pracovat,“ doplňuje.
Podobně to vidí i Jan Walter z FinGO: „Jsme jen lidi a všichni máme nějaké koníčky a libůstky, pro které nemusí mít partner pochopení. Považuji za přirozené si něco schovat opravdu jen pro sebe, abych se nemusel nikomu zpovídat, když si jdu koupit něco jen pro zábavu. U někoho je to hudební nástroj, sportovní náčiní, šestá kabelka či patnácté boty a u někoho třeba motorka nebo auto.“ Také podle něj je v principu úplně jedno, jak drahé to je, jen to nesmí nijak ovlivňovat rodinný rozpočet.
Jak partneři přispívají na společnou domácnost
Typy hospodaření s penězi
-
Velkorysý uživatel
– Peníze bere jako nástroj pro zvyšování kvality života, ať už jde o dobré jídlo, krásné prostředí nebo dárky pro blízké. Výdaje má často promyšlené a záměrné, rád pořizuje věci, které přinášejí radost nebo pohodlí.
-
Šetrný
– Pečlivě zvažuje vydání každé koruny, porovnává ceny, vyhledává výhodnější nákup, má silný smysl pro úspornost a hledá způsoby, jak neplýtvat.
-
Zodpovědný plánovač
– Má dobrý přehled o svých příjmech a výdajích, hledá rovnováhu, plánuje, myslí na budoucnost a vytváří finanční rezervy, aby si mohl splnit cíl.
-
Uvolněný přístup
– Finance neřeší do detailu, nemá o nich ani moc přehled, věří, že to vždy „nějak dopadne“, někdy tak nemusí s penězi vyjít, ale není to pro něj velký stres.
-
Odvážný investor
– Využívá příležitosti k finančnímu růstu a je ochotný podstoupit přiměřené riziko ve jménu možného zisku.
Zdroj: Partners
S výší příjmů obvykle souvisí i rozdělení si toho, jak kdo z páru bude na společné výdaje přispívat. Průzkum Air Bank ukázal, že ve 43 procentech případů muž vydělává více a také více přispívá do rodinného rozpočtu, zatímco opačná situace, kdy žena vydělává a přispívá více, se vyskytuje pouze ve 4 procentech domácností. „Poměr 43:4 ukazuje na přetrvávající platový rozdíl mezi muži a ženami, který se odráží i v rodinném hospodaření,“ komentuje výsledky Kuzmiak.
Dvacet procent párů pak podle průzkumu Air Bank přispívá stejným dílem i přes to, že mají rozdílné platy. Dalších více než 20 procent párů má platy podobné a přispívá stejným dílem. V 11 procentech případů se partneři střídají podle toho, kdo v daný okamžik vydělává víc.
Podobné výsledky ukázal průzkum Partners. Partneři, kteří si zachovávají finanční samostatnost, nejčastěji přispívají na společné výdaje poměrově podle výše příjmů – v 62 procentech případů. Tento model je obzvlášť běžný u rodin s dětmi, kde je jeden z partnerů na rodičovské či mateřské dovolené. Tam tento přístup praktikuje až 83 procent dotazovaných. Naopak rovným dílem, tedy že oba partneři přispívají zhruba stejnou částkou, funguje společné hospodaření v 38 procentech případů z těch, kde partneři mají oddělené bankovní účty.
Rozhodování o výdajích v duchu fair play
Neméně důležité je také stanovit si konkrétní pravidla, jak budou partneři o výdajích rozhodovat. Kolik a na co se vydá, co je nezbytné a co ne, kolik odkládat bokem a podobně. A toto má každý nastavené trochu jinak. Někdo je až extrémně šetrný, jiný má k penězům hodně uvolnění přístup, někdo pečlivě plánuje. V párech, kdo oba smýšlí o financích podobně, asi zásadní problém nebude. „Největší konflikt vzniká tam, kde se potká šetřící a uvolněný typ. Protože v takovém případě má jeden pocit, že partner rozhazuje, druhý, že žije s lakomcem,“ říká Kuchálik.
Jinými slovy, někdy může být opravdu náročné najít společnou řeč, nějaký rozumný kompromis. Dobře k tomu může posloužit koncept tzv. finančního rande. „To znamená, že jednou měsíčně si pár sedne na 30 minut – bez Excelu a bez obviňování. Začněte komplimentem a pár otevřenými otázkami: Jak vnímáme naše peníze dnes? Jaká je moje nejšťastnější vzpomínka spojená s penězi? Co bychom chtěli dělat víc a co méně? Postupně přidejte čísla a konkrétní cíle. Je to jako ‚date night‘, jen místo filmu si dopřejete rozhovor, který může zlepšit vztah i peníze,“ popisuje Kuchálik.
A rovnou dává tip, jak partnerovi takové pravidelné finanční rande navrhnout. Můžete například říct: „Napadlo mě dát si jednou měsíčně krátké finanční rande. Ne výslech, spíš klidný rozhovor na půl hodiny – kde jsme teď, co chceme a jak si to zjednodušit. Ať to neřešíme jen, když hoří. Dáme to tento týden?“
Při rozhovoru je pak dobré se domluvit na rozdělení rolí. „Tedy domluvit se, kdo platí fixní výdaje, kdo hlídá investice a spoření, kdo má celkový přehled. Pak má každý svou roli, ale současně oba rozumí celku,“ dodává Kuchálik.
Příklady rozdělení rolí z praxe
Jana, 37 let, na rodičovské dovolené, Náchod:
„Máme 4 děti a já jsem už 11 let nepřetržitě na rodičovské dovolené. S tolika dětmi nemáme právě malé výdaje a je potřeba na finance dohlížet. Nemám na to čas, tak jsem to nechala na manželovi. Spočítala jsem, kolik zhruba potřebuji na chod domácnosti a tolik mi manžel dává k dispozici. Za co tyto peníze utratím, už neřeší. Já zase neřeším, jak naloží se zbytkem. Každý rozhodujeme ve své oblasti do té doby, dokud někdo nemá nedostatek.“
Radim, 62 let, seřizovač CNC strojů, Mladá Boleslav:
„Už od doby, kdy jsem se oženil, dávám manželce polovinu výplaty na chod domácnosti. Na tom se nic nezměnilo 40 let. Peníze už jí akorát nedávám v hotovosti, ale posílám na účet. Ona pak rozhoduje, co s nimi udělá. Vím, že část využije na domácnost, část spoří, za část kupuje dárky vnoučatům. Auto nemáme, na dovolené jezdíme jen po České republice, takže jsme vlastně nikdy žádné velké výdaje k řešení neměli.“
Petr, 43 let, majitel grafického studia, Liberec:
„Jsem majitel grafického studia a výplatu mám docela sympatickou, rozhodně v porovnání s manželkou, která si jako učitelka v mateřské školce moc nevydělá. Já si ale její práce velice vážím, tak jsme se dohodli, že si svou výplatu bude nechávat pouze pro své potřeby, a chod domácnosti se hradí z té mé. Neřeším, kolik za co utrácí, ale máme stanovenou hranici, a když chce koupit něco dražšího nad 10 000 Kč, tak se o tom poradíme. Větší hlas má pak ten, kdo do problematiky víc vidí.“
Zdroj: Air Bank