Lidé už nyní mohou prohlubeň s jícny štol vidět zpoza zábradlí na jejím obvodu, ale mohou také sejít až k ústí šachty a štol a nahlédnout do nich. „Vlastní odvodňovací štola bude uzavřená, ta nemůže být průchozí, protože tam hrozí i nebezpečí úrazu. Je tam potřeba helma, baterka, průvodce. Máme v plánu tam zavést komentované prohlídky,“ řekl náměstek primátora Radek Popelka ( ANO ). Na dně ústí celé jámy je vodou zaplavená vlastní šachta sv. Jiří, jejíž hloubku odhadují odborníci až na 60 metrů. Po straně směrem k Lesnovu je vstup do původní stísněné odvodňovací štoly. Ta vede pod stávající cestou kolem šachty. Její nejužší část byla nově upravena, aby tudy mohl projít dospělý člověk. S odkrýváním šachty sv. Jiří začali báňští odborníci poté, co se v roce 2021 začal „kráter“ zasypaného jícnu šachty mírně propadat. Do věci vstoupilo ministerstvo životního prostředí, které je podle zákona správcem starých důlních děl, a přes státní podnik Diamo začalo šachtu odborně zajišťovat, aby nebyla nebezpečná. „Průzkum a první vrtné zkoušky ukázaly, že jde o důlní dílo, které svým rozsahem překvapilo i odborníky. Už u těch vrtných zkoušek se objevila výdřeva právě z toho starého dolu,“ řekl Popelka. Po odkrytí a zajištění vlastního dolu město upravilo ve spolupráci s památkáři celou prohlubeň. K přístupu na její dno nechalo vybudovat novou štolu skrz takzvaný obval – val z vykutané zeminy – a z terasy na jeho okraji postavilo ocelové schodiště. Město stály úpravy šachty 5,5 milionů korun. V šachtě zůstalo vše tak, jak to horníci opustili Hned vedle odvodňovací štoly se ve středověku nacházela huť na zpracování stříbra. Tam by přibližně za rok mohla začít výstavba skanzenu v podobě vesničky s malým amfiteátrem, štajgrovnou – domem důlního dozorce – a s řadou replik hornických zařízení. Nejcennějším nálezem ze šachty sv. Jiří je vodotěžný stroj ze 16. století, jehož pozůstatky ponechali odborníci na místě – tedy v zatopené části dolu. V podstatě šlo o čerpadlo důlní vody s mohutným dřevěným setrvačným kolem, které bylo usazeno u jícnu dolu. „Části vodotěžného stroje – bylo nalezeno potrubí, táhla, vrátek – byly zdokumentovány a opět zatopeny. Čeká se tady vlastně na další objevy, až někdy někdo všechnu vodu z dolu odčerpá, protože jsme zjistili, že dole v šachtě všechno zůstalo tak, jak to tam v 16. století horníci opustili,“ řekl Popelka. Důl byl opuštěn po roce 1591 kvůli zadlužení a později smrti těžaře Veitta Parhocha. Těžbu zde pokusně obnovili v letech 1713 až 1714, pro nízký obsah stříbra v rudě však opět záhy – a tentokrát už definitivně – skončila. Mapy poskytuje OpenStreetMap pod Open Data Commons Open Database License