Naše země je jako vězení bez mříží. Severokorejská rodina popisuje útěk na svobodu
„Ztratili jste se? Máte porouchaný motor?“ ozvalo se z tlampače, když jejich dřevěná loďka vplula do jihokorejských vod. „Prosím, pomozte. Utíkáme,“ zakřičeli Severokorejci zpět.
Ve člunu tehdy sedělo devět lidí včetně dvou malých dětí a ženy v šestém měsíci těhotenství. Loď na rozbouřené hladině bičoval hustý déšť a jen několik členů „posádky“ mělo vůbec nějakou zkušenost s cestováním po moři. Přesto se jim podařilo vyhnout severokorejským hlídkám a překonat nejstřeženější námořní hranici na světě.
Alespoň tak svůj příběh nyní popsali deníku
The New York Times
. Jejich výpověď není možné ověřit, na tomto konkrétním útěku je nicméně unikátní fakt, že uprchla téměř celá širší rodina. Obvyklejší je varianta, že odejde třeba jen muž, který za sebou nechá manželku, děti, rodiče i sourozence. Tady ne. Bratři Kim Il Hjok a
Kim
I Hjok s sebou vzali svou matku, své partnerky a dvě děti a Kim I Hjok i svou tchyni a švagra.
Společně uprchli v roce 2023, tedy poté, co vůdce Kim Čong-un celou zemi kvůli pandemii koronaviru sevřel do ještě pevnějšího krunýře. Lockdown znemožnil i poslední dosavadní kontakt se světem. „Tu noc jsme se dostali z moře temnoty na moře svobody,“ vypráví Kim Ju-mi, manželka mladšího z bratrů Kim I Hjoka. Právě přítomnost žen a dětí jihokorejské vojáky přesvědčila, že k jejich břehům nepřiplula armáda nepřítele. Všichni muži totiž na sobě coby přestrojení měli uniformu.
nytimes
This North Korean family was among the few who managed to escape after Kim Jong-un imposed a crushing lockdown during the Covid pandemic. They lived through a food shortage and were forced to witness public executions.
Under the cover of a stormy night three years ago, Kim Il-hyeok and his younger brother, Yi-hyeok, their mother and their families — Il-heyok’s partner, who was pregnant, and Yi-hyeok’s wife, their two children, his mother-in-law and brother-in-law — all fled on a boat to South Korea.
“That night,” said Yi-hyeok’s wife, Yu-mi, “we crossed from a sea of darkness to a sea of freedom.”
At the link in our bio, read the story of how they were able to escape North Korea and what their lives are now like in Seoul. Photos by @woohaecho
22. července 2026 v 13:30, příspěvek archivován: 23. července 2026 v 14:12
oblíbit
sdílet
odpovědět
uložit
Pro
CNN
Kim Il Hjok popsal, že jeho manželce se do útěku nechtělo. „Největší starosti jí dělalo to, že by se do toho měla pustit těhotná. Ale já jsem jí říkal, že musíme odejít do Jižní Koreje právě pro dobro našeho dítěte. Zeptal jsem se jí, zda chce, aby naše děti vyrůstaly v takovéhle zemi. To ji přesvědčilo. Rozhodli jsme se, že uprchneme společně,“ popisuje.
Někteří příbuzní nicméně v KLDR zůstali, a tak matka bratrů při vyprávění váží slova a přemýšlí, jak by to její blízké mohlo ohrozit. Za útěk totiž nehrozí vysoké tresty jen samotným uprchlíkům, ale všem členům rodiny. Ti si v Pjoksongu na jihozápadě země v devadesátých letech prošli hrůzami obrovského hladomoru, při němž zemřely statisíce lidí.
Otec rodiny, který dostal přidělenou práci železniční ostrahy, byl prvním, kdo tehdy ztratil důvěru ve vládnoucí třídu. Před nádražími viděl vychrtlá, promrzlá těla dětí, která se prý při nakládání na pohřební vozy chvěla „jako zmrzlé ryby“. Když oba synové dospěli, vzal je na jeden z tamních kopců a ukázal na světla za hranicemi. „Tam bychom měli jít. Abychom žili důstojně a se vztyčenou hlavou,“ řekl jim.
Otec synům dokonce zakázal oženit se. Řídil se myšlenkou, že čím větší rodina, tím větší riziko odhalení. Využil své konexe a Kim I Hjoka poslal do Kangrjongu, kde se stal potápěčem, naučil se pravidla navigace, zmapoval strážní stanoviště a navázal vztahy s úředníky. Vztah tam ovšem navzdory otcovu zákazu navázal i s Kim Ju-mi.
Starší Kim Il Hjok se zase uchytil v šedé ekonomice, uplácel lidi na důležitých místech, boural dobytek pro restaurace, vykupoval rýži ukradenou ze státních sýpek a s malým ziskem ji dál prodával. I on brzy pochopil, jak prohnilý severokorejský systém ve skutečnosti je.
V roce 2014 však otec rodiny náhle zemřel. Zdálo se, že jeho sen utéct na svobodu odešel s ním. Mladší z bratrů si vzal svou lásku Kim Ju-mi a začal pracovat v armádní rybářské společnosti. Jako potápěč si tam díky čínským klientům často za jediný den vydělal víc, než si průměrný Severokorejec vydělá za rok.
„Kimova návštěva? Divadlo, my museli být doma“
Také Kim Ju-mi žila v mládí na dohled od Jižní Koreje a jejího bohatství. Z Kangrjongu vídala mezinárodní letiště Inčchon, které je hned na druhé straně mořské hladiny, ale pro Severokorejce přesto absolutně nedostupné. „Měla jsem pocit, že naše země je jako vězení bez mříží,“ vzpomíná žena a přibližuje i pozadí standardních výjevů ze Severní Koreje.
Když totiž v roce 2013 navštívil Kim Čong-un ostrov nedaleko jejího rodného města, vojáci i občané se radostí vrhali do moře. Ale ona věděla, že je to jen divadlo. Běžní obyvatelé regionu totiž dostali zákaz opouštět v tu dobu své domovy. Samozřejmostí pak podle ní byly povinné sebezpytovací schůze v práci, „uvědomělé“ sepisování vlastních chyb za daný den i sliby loajality.
Kimovu éru nicméně provází i postupné pronikání jihokorejské kultury do severokorejských obývacích pokojů. Režim se modernizaci země sice snaží pod hrozbou přísných trestů zamezit, ale nepříliš úspěšně. I do Kangrjongu se tak dostaly filmy buď propašované z Číny na USB discích anebo „ulovené“ v moři, kam je v plastových lahvích vypouštějí jihokorejští aktivisté. Kromě toho takto posílají rýži či malé výtisky Bible.
Když přišel covidový lockdown, moře v Kangrjongu obehnal ostnatý drát a pracovníky přístavů doplnily ozbrojené stráže. Státní propaganda hlásala, že Jižní Korea do moře hází odpad a těla nakažených. Rybáři dovážející ryby nejvýše postaveným členům společnosti ovšem lovili dál, zatímco obyčejní lidé víc a víc trpěli hlady.
Přibývaly veřejné popravy lidí, kteří podle státu spáchali vraždu či jiný těžký zločin anebo šířili „nesocialistický“ obsah, jako jsou třeba jihokorejské telenovely. Popravy povinně sledovaly tisíce lidí včetně obou bratrů. „Cílem bylo zasít mezi nás strach. Vymazat z našich hlav jakékoliv fantazie o vnějším světě,“ míní Kim Il Hjok.
Kim Il Hjok popisoval covidovou éru v KLDR i dříve:
Human Rights Watch
@hrw
The North Korean government exploited the Covid-19 public health crisis to tighten control and repress its population.
Kim Il Hyuk, who escaped North Korea in 2023, shares a firsthand account of how things changed:
https://t.co/yZoUhpgALD
12. března 2025 v 11:32, příspěvek archivován: 23. července 2026 v 14:03
oblíbit
retweet
odpovědět
Ten se navíc osobně dostal do problémů ve chvíli, kdy se rozhodl spojit svůj život s dcerou zemědělce. V severokorejském kastovním systému Songbun byla zařazená až pod ním, kvůli čemuž by muž ztratil své postavení. Rodiny obou zamilovaných tak byly proti svatbě, ale oni se i přesto sestěhovali k sobě. Život na hromádce však Kim Čong-un v roce 2022 zakázal. Trestem je pobyt v pracovním táboře.
„Musel jsem si vybrat mezi ní a Severní Koreou. Vybral jsem si Jižní Koreu – a skutečnou třídní revoluci,“ říká muž s tím, že oba bratři tak najednou měli jasno. Utečou. Příležitost se pro to naskytla ve chvíli, kdy režim začal uvolňovat covidová opatření a Kim I Hjok mohl znovu na moře. Brzy se však měly do přístavů začít instalovat kamery, a tak nebylo času nazbyt.
Bratři spolu po telefonu mluvili v kódech a „dobré počasí“ znamenalo blížící se bouřku, kvůli níž se režimní hlídky musejí stáhnout do přístavu. „Máme dobrý úlovek, přijeď sem,“ pak znamenalo „přiveď matku a přítelkyni“. Dobré počasí nastalo 6. května 2023.
„Mohla jsem při tom útěku zemřít. Ale pokud by se mé rodině podařilo uprchnout a já zůstala doma, byla bych mrtvá tak jako tak, byla bych příbuzná zrádců,“ vysvětluje matka bratrů. Svou roli při útěku sehrál i zmíněný švagr, který také pracoval jako rybář a ve vhodnou chvíli přichystal jednu z firemních lodí. Zbytek rodiny se přes kopec posetý minami vypravil na odlehlou pláž, kde se všichni setkali. Obě děti museli jejich rodiče zavřít do jutových pytlů, aby byl pochod snazší.
Než pytle zavřeli, Kim Ju-mi si všimla, jak se na ni děti dívají. „Pomyslela jsem si, že je možná vidím naposledy. Plakala jsem a i mému manželovi se do očí vhrnuly slzy,“ říká dnes. Oba bratři měli připravený i plán B – pokud by se jim nepodařilo vyhnout severokorejské námořní hlídce, ženy a děti by navlékli do záchranných vest a s baterkami hodili do moře.
Věřili, že by je proud odnesl dál na jih. Oni sami by loď odklonili jinam jako návnadu a s noži a podomácku vyrobenými pepřovými bombami by se pokusili o poslední odpor. To nakonec nebylo potřeba a zhruba o dvě hodiny později už všech devět příbuzných uslyšelo větu: „Vítejte v ráji.“
Jako mnozí jiní uprchlíci ovšem brzy zjistili, že ani život v Jižní Koreji pro ně nebude jednoduchý. Téměř všichni dospělí členové rodiny si museli najít novou práci a začít od nuly ve zdánlivě blízké, ale úplně cizí zemi. Nový pro ně byl i nekonečný výběr možností, druhů zboží či programů v televizi. Matka bratrů byla například unešená už z toho, že z vodovodních kohoutků teče studená i teplá voda. Severokorejci si museli zvyknout, že před cestou do jiného regionu nemusejí žádat policii o svolení a že si u voleb skutečně mohou vybrat svého kandidáta.
Rodinu nicméně i na svobodě potkalo hned několik tragédií. Zhruba po roce a půl mladší bratr Kim I Hjok zemřel při potápění, manželce Kim Il Hjoka zase diagnostikovali rakovinu. Z přízemnějších starostí starší z bratrů zmiňuje rostoucí ceny bydlení v Soulu. Líčí, že šetří každý won, aby se mohli s rodinou přestěhovat ze stísněného přiděleného bytu. I tak ovšem zdůrazňuje, že útěk z vlasti byl „stoprocentně“ správná volba.
Ještě, než zemřel, se Kim I Hjok objevil v televizi, kde popisoval, že ze Severní Koreje odešel proto, aby jeho děti nemusely projít indoktrinací v tamních školách. „Manžel dal mně a našim dětem svobodu, kterou mi před svou smrtí slíbil,“ říká Kim Ju-mi. A otcovo poslední přání bratři uctili tak, že s sebou na loď vzali i jeho popel.