Cvak! Střílím! Trefa! Černé pole terče mizí za bílou klapkou. Zbývají čtyři. Cvak! Trefa. Cvak. Znovu. A ještě dvakrát. Čistá položka. Zhluboka vydechnu, s úsměvem se podívám na instruktora. „Snadný,“ povím s nadsázkou. A taky trochu se zadostiučiněním. Přiznávám. Na sněhovém koberci leží koberec, na kterém leželi elitní světoví biatlonisté a biatlonistky. Až na dvě výjimky tomu tak je pokaždé koncem ledna už od roku 1978. Položím zbraň, zvednu se, rozhlédnu se po střelnici, pak po tribunách. Teď je klid. Slunce a ticho. Po druhém kole se postavím na onen koberec vzdálený 50 metrů od terčů, instruktor mi podá mou zbraň a já najednou nemohu v mířidlech najít ani své terče. Klepou se mi nohy, ruce, do očí kape pot a pálí. Témata: Biatlon , Magazín Víkend DNES , Sport , Anterselva , koberec