Je to podívaná, která bere dech. Pařížské muzeum Grand Palais vystavuje královský poklad, jaký veřejnost v takovém rozsahu dosud nikdy neviděla. Poprvé v historii se podařilo shromáždit 32 monumentálních koberců z doby vlády Ludvíka XIV., takzvaného krále slunce. „Je to historická událost. Něco takového se ještě nikdy nepodařilo,“ říká Wolf Burchard, jeden z kurátorů výstavy a odborník Metropolitního muzea umění v New Yorku. Na počátku 60. let 17. století byl Ludvík XIV. mladým a mimořádně ambiciózním panovníkem. Rozhodl se světu dokázat, že je nejmocnějším králem své doby. Součástí tohoto plánu byla i zakázka na obří koberce, které měly pokrýt téměř půlkilometrovou Galerii Grande v Louvru, tehdejším královském sídle. Výroba trvala téměř dvacet let. Jenže než byly koberce dokončeny, Ludvík XIV. ztratil o Louvre zájem a přesunul se do Versailles. Monumentální dílo tak nikdy nebylo rozvinuto v podobě, pro jakou bylo původně zamýšleno. Celkem bylo objednáno 92 koberců, každý široký devět metrů. Šlo o největší soubor koberců, jaký kdy byl v Evropě utkaný. Francie jimi chtěla překonat nejluxusnější islámské koberce, které byly v té době symbolem bohatství a moci. Tkadlecká armáda Návrhy vytvořil Charles Le Brun, dvorní umělec krále slunce. Každý koberec má centrální motiv, často s bohem Apollónem, obklopeným alegorickými postavami, krajinami nebo personifikacemi kontinentů. Společně vytvářejí obraz řádu, prosperity a nadvlády Francie. Koberce nebyly určeny jen k obdivování. Návštěvníci po nich měli kráčet pomalu a slavnostně – po takzvané zlaté cestě, která je měla dovést až ke královu trůnu. Dominantní zlaté a žluté odstíny měly evokovat bohatství a lesk dvora. Na výrobě pracovala po dvě desetiletí celá armáda tkadlců. Vlna se dovážela z Anglie, barviva vznikala ve Francii a jejich sytost vydržela víc než 350 let – často déle než moderní restaurátorské zásahy. Mnoho koberců se během staletí ztratilo, bylo rozprodáno nebo rozstříháno. Kurátoři ale doufají, že se díky této výstavě podaří objevit další.