Doktor Satan. Židům za války sliboval pomoc, poté je zabíjel a spaloval
Doktor Marcel Petiot byl na první pohled respektovaným lékařem a bývalým politikem, působícím v okupované Paříži. Podle známých charismatický, inteligentní a zdánlivě laskavý muž, který poskytoval bezplatnou péči chudým a riskoval život tím, že údajně pomáhal pronásledovaným Židům uprchnout do bezpečí. Ve skutečnosti se ale pod maskou nápomocného doktora skrývala tvář sériového vraha.
Petiot během první světové války seděl na psychiatrii, poté byl povolán na frontu, kde se zranil a po stažení nastoupil místo ústavu do doktorského devítiměsíčního rychlokurzu. V Paříži si následně otevřel ordinaci, v níž předepisoval narkomanům drogy. Když byl následně předvolán k soudu, měli ho právě tito závislí klienti usvědčit – ovšem krátce před výpovědí záhadně zmizeli. Když tyto vraždy doktorovi prošly, rozjel svůj vražedný podnik.
Chaotická Paříž byla pro Petiota ideální místo k páchání odporných vražd. Lidé, včetně Židů a bojovníků odboje, zoufale hledali cestu k útěku. Toho si byl doktor Satan, jak se Petiotovi začalo později přezdívat, dobře vědom a také toho využil.
Záchrana, znamenající jistou smrt
Vytvořil smyšlenou utajenou síť, o které tvrdil, že Židům zajistí bezpečný úprk do Jižní Ameriky. Žil v prominentní čtvrti na adrese 21 rue Le Sueur, nedaleko Vítězného oblouku v Paříži a měl okolo sebe mnoho movitých sousedů židovského původu v nesnázích. Pod příslibem pomoci s útěkem je lákal k sobě domů výměnou za tučný poplatek, který údajně činil 25 tisíc franků (v přepočtu přibližně dva průměrné roční platy).
Jakmile získal jejich důvěru, přiměl je napsat dopisy příbuzným, v nichž tvrdili, že jsou v pořádku a vrátí se, až se situace uklidní. Tím zajistil, že se po nich nebude nikdo shánět. Když nicnetušící lidé podepsali svůj ortel v podobě dopisu, Petiot jim řekl, že potřebují speciální očkování pro vstup do jihoamerické země. Do injekce ale doktor Satan nalil smrtící kyanid.
Po usmrcení svých důvěřivých obětí je okradl o všechny peníze a cennosti. Podle odhadů se mu podařilo odcizit až 200 milionů franků. Co se týká zbavování se těl, inspirací mu byli nacisté a jejich vyhlazovací tábory. Těla totiž spaloval ve svých kamnech, nebo rozpouštěl vápnem. Mimo Židy zabíjel také prostitutky a drogově závislé.
Když se kolem Petiota začali ztrácet lidé, dostal se do hledáčku gestapa a to ho několikrát vyslýchalo. Nakonec byl ale za 100 tisíc franků propuštěn a ve vraždění pokračoval dál.
Zabíjel jsem nacisty
Sousedé v luxusní čtvrti si ale po nějaké době začali stěžovat na silný zápach a hustý černý kouř linoucí se z doktorova komína. Po opakujících se stížnostech vyrazili v březnu 1944 do domu policisté. Ve sklepě objevili nečekaný nález – rozřezané lidské končetiny, ostatky v kalužích krve a různých stádiích rozkladu a také sáčky s lidskými hlavami. V domě se také našlo 49 prázdných kufrů patřících jeho obětem.
Petiot se dal na útěk. Změnil si jméno na Henri Valeri a připojil se k řadám francouzského odboje, čímž pravděpodobně chtěl potvrdit svou národní oddanost, pokud by byl dopaden. Což se zanedlouho, 31. října, stalo.
U soudu se hájil tvrzením, že jeho oběti byli členové gestapa, zrádci, nacisté či kolaboranti. Jeho obhajoba spočívala v tom, že je bojovník odboje, který zneškodňoval nepřátele. Přiznal se k zabití 63 "nepřátel“. Porota jeho tvrzením ale neuvěřila. Byl shledán vinným z 27 případů vraždy a odsouzen k smrti.
Marcelu Petiotovi přesně před 79 lety, tedy 25. května 1946, sťala hlavu gilotina. Jeho poslední slova před popravou byla: „Pánové, žádám vás, abyste se nedívali. Nebude to moc hezké.“