Učitelé, žáci a rodiče si online výuku vyzkoušeli již za pandemie koronaviru. Většinou se odehrávala přes platformy amerických společností Microsoft nebo Google, kde se žáci s vyučujícím spojili, hovořili, posílali si všelijaké soubory. Tehdy se tak mohlo dít díky nouzovému stavu. Nyní s kombinováním prezenční a distanční výuky počítá dopracovávaná novela ministerstva školství. Online výuka však budí pochybnosti. Zahraniční úřady již za pandemie kritizovaly netransparentnost společností ve zpracování dat a jejich zasílání do USA. Problém představuje také udělení svobodného souhlasu. „Vzhledem k tomu, že se počítá s tím, že distanční výuku bude nařizovat ředitel školy, nelze v žádném případě takové zpracování údajů stavět na souhlasu, ten by nikdy nebyl platný, protože by nebyl udělen svobodně. Učitel ani student totiž nebude mít velmi pravděpodobně reálnou možnost takové zpracování údajů neakceptovat a trvat na poskytování klasické formy výuky,“ sdělil iDNES.cz Jan Vobořil z organizace Iuridicum Remedium, která se zabývá svobodami v digitálním světě. V současnosti není jasné, zda ministerstvo bude problémy spojené s ochranou dat reflektovat lépe než za pandemie. Na konkrétní dotazy redakce iDNES.cz ministerstvo neodpovědělo s tím, že informace bude moci poskytnout po finalizaci. Dříve ale nechalo rozhodnutí o způsobu online výuky čistě na jednotlivých školách, které paradoxně odpovídají za veškerá porušení ochrany osobních dat. „Školy ale obvykle nemají personální aparát k tomu, aby mohly všechna rizika vyhodnotit. Produkty největších poskytovatelů jsou jim přitom poskytovány zdarma, často ještě s příslušnými školeními. Pro ředitele jde samozřejmě o lákavou nabídku. To, že se fakticky platí daty žáků, studentů i zaměstnanců, je skutečnost, kterou ale už nezohledňují,“ upozorňuje Vobořil. V průběhu pandemie obdržel Úřad pro ochranu osobních údajů množství stížností, které se online výuky týkaly. „Jejich častým tématem bylo právě předávání osobních údajů do třetích zemí,“ shrnul pro iDNES.cz mluvčí Milan Řepka. Problém byl podle úřadu vyřešen minulý rok v červenci, kdy Evropská komise přijala rozhodnutí Data Privacy Framework , které stanovilo, že osobní údaje z EU mohou být předávány pouze těm organizacím v USA, které jsou zapsány na seznamu amerického ministerstva obchodu. Na tom se nachází Google i Microsoft. K rozhodnutí Evropské komise je však Vobořil skeptický. „V současné době je už i stávající systém Data Privacy Framework napaden u Soudního dvora EU a očekávám velmi obdobné rozhodnutí jako u předchozích řešení, tedy zrušení stávajícího systému a návrat do šedé zóny, dokud Komise nepřijde s dalším ‚řešením‘,“ říká a poukazuje na odlišnosti evropského a amerického práva. Zakročilo Německo nebo Dánsko Zatímco se Česko spoléhá na řešení na evropské úrovni, jiné země se rozhodly jednat samy. Zákazy využívání či omezení konkrétních platforem amerických společností Microsoft a Google ve školství nebo ve veřejné správě přijalo Německo, Francie, Dánsko nebo Nizozemsko. Německý bádensko-wúrtemberský Úřad pro ochranu osobních údajů podrobně zmapoval období online výuky za koronaviru a zaznamenal mnohočetné porušení Obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) i pravidel deklarovaných samotnou společností Microsoft. Regulátor společnosti vyčítal netransparentnost v nakládání s daty a zjistil, že údaje týkající se chování uživatelů včetně obsahů e-mailů, dokumentů nebo prezentací odesílala do zámoří. Soudní dvůr Evropské unie však dříve zasílání dat do USA zakázal s tím, že k nim mohou mít přístup americké zpravodajské služby. Microsoft v reakci uvedl , že zákony dodržuje. Postup v souladu s GDPR společnost potvrdila ve vyjádření pro iDNES.cz, kdy mluvčí Karolína Kříženecká dodala, že Microsoft „zpracovává a přenáší osobní údaje pouze v souladu s pokyny zákazníka a v souladu s předpisy, které se na tyto operace vztahují“. Uživatel má například možnost určit, kde budou jeho data uchovávána. Jedním z problémů je ale i složité nastavení zpracování dat, ve kterém se laik jen těžko vyzná. „Pravidla pro zpracování osobních údajů jsou často formulována velmi obecně, nesrozumitelně, cílem je, aby je ideálně nikdo nečetl a pokud čte, aby si z nich nic smysluplného nevzal. Navíc jsou v čase měněna,“ upozorňuje Vobořil. Je podle něj iluzorní představou, že by školy opravdu měly kontrolu nad toky údajů a ani nastavení pravidel užívání dat podle něj není zárukou toho, že společnosti skutečně budou jednat v souladu s ním. Řešení existuje, je složitější Online výuku lze provést za pomoci bezpečnějších alternativ, je to však o něco složitější. Nabízí se využití nástrojů s otevřeným kódem jako je Moodle nebo s dostatečným koncovým šifrováním, kdy provozovatel nemůže nahlížet do sdílených obsahů. Další cestou je vyvinutí vlastní platformy, o což usiluje zmiňované Německo. „Nebezpečí sběru dat pak spočívá i v jejich hromadění na jednom místě u jednoho provozovatele a v jejich propojování. Z tohoto pohledu lze doporučit využívání více různých platforem pro různé účely. Vhodné je také vybírat poskytovatele, kteří působí a data fyzicky zpracovávají v Evropské unii, kde je přeci jen zajištěna větší míra jejich ochrany než například v případě předávání dat do USA,“ dodal Vobořil.