Pešout & Pešout. Jako prvňáka ho sestřelil Kempný, jako prvák debutoval v první lize
Co máte po tátovi, který je na střídačce hodně impulzivní?
Povahu naštěstí ne. Ne že by brankáři nebyli emotivní, ale já chci být klidný. Po tátovi jsem zdědil sportovní nadání, on umí hokej i golf, v něm jsem ho poslední půlrok už předehnal. Jezdíme do Karlových Varů a na rány vyhrávám. Rád hraju taky tenis, táta mě vedl ke všem sportům, ať se později rozhodnu. A já si pak vybral hokeji.
Ostrý trenér vám vyhovuje?
Já to jako brankář neřeším, mám trenéry gólmanů a ti jsou většinou v pohodě. Kluci říkají, že impulzivnější trenéři jsou většinou horší, ale má to i něco do sebe. Z táty jde na střídačce strach, to mi říkali kluci z mládeže, když je trénoval. Já jsem zvyklý už z domova. Vždycky to je nějaká první reakce, ale pak se dokáže i omluvit.
Je svízelné chytat pod tátou? Nejsou řeči o protekci?
Všichni říkají, mladý Pešout! Ale já se to snažím nebrat a soustředit se na sebe. Kluci vědí, že makám na tréninku, takže to tak neberou. Hraju sám za sebe, je to moje věc.
Vždy jste byli spolu v klubu?
Ne. Když táta trénoval Karlovy Vary, rozdělili jsme se a já zůstal v Brně s mamkou.
Chytal jste proti Třebíči a Slavii, jaké to pro vás bylo?
Rány chlapů jsou jiné, pomáhá mi to i v dorostu. Mají je rychlejší, střílejí je k tyčkám, což je pro mě těžší. Musím v brance lítat, není to jednoduché. Sice to na výhru nevyšlo, ale byla to velká zkušenost. Před premiérou jsem byl hodně nervózní, paradoxně se mi v tomto stavu chytá líp. Šanci bych asi během sezony v áčku někdy dostal, jenže teď přišla nečekaně, shodou náhod a smůly zraněných kluků.
I fanoušci vás ocenili.
Jsem s nimi v kontaktu přes Instagram, v Chomutově jsou boží fanoušci. Nádherně fandí!
Na čem musíte pracovat?
Chci vylepšit všechny nedokonalosti. Chci být rychlejší v nohách, protože nejsem nejvyšší, musím to dohnat něčím jiným. I předvídavostí. Odmala jsem dělal gymnastické cviky, protahuju se i teď, v mém věku se začíná s posilováním, běháním na dlouhé vzdálenosti, se sprinty.
Kdo je váš vzor?
Z českých kluků Lukáš Dostál, ze zahraničních Juuse Saros z Nashvillu; toho jsem naživo sledoval, když Finové hráli v Brně. Dostála jsem měl tu čest vidět přímo při finále mistrovství světa v Praze.
Jaké jsou vaše oblíbené kluby?
Chomutov a Brno, za které jsem nastupoval. A Karlovy Vary díky tátovi. NHL moc neřeším. Ani draft, ještě je daleko. Teď se soustředím na Hlinka Gretzky Cup.
Cizinu nezvažujete?
Zatím ne, mám tu výhody áčka, proč jít pryč? A taky mám povinnosti v mládežnických kategoriích. V juniorech Chomutova a Litvínova, dorostu, reprezentaci.
Vypadá to, že jste stejný hokejový fanatik jako táta. V dobrém.
Asi se to dá tak říct.
(úsměv)
Stíháte školu?
Je to náročné, jsem v prváku na gymplu v Jirkově, nové prostředí. Naštěstí mi to do hlavy nějak leze, zatím v pohodě. Do devítky jsem byl jedničkář, teď uvidíme.
Táta vás v bráně nechtěl, že?
Ne. Chtěl, abych dával góly. Trénuje útočníky a obránce, tak aby mě měl pod větším dohledem. Ale já chtěl být odmalička gólman. Když v Brně ve školičce dovezli první brankářskou výstroj, hned jsem se do ní navlíkl. I ve fotbale jsem chtěl být brankář, tam už tedy hraju v poli.
Radí vám táta?
Radši se do toho nezapojuje. Nechává to na trenérovi gólmanů. Jen někdy mi řekne, že gól byl můj, co šlo udělat líp.
Nepohádáte se?
Ani ne. Jsem zvyklý, že řve doma i na stadionu. Snažím se to ignorovat a nebýt naštvaný. Klidnější povahu mám naštěstí po mamince.
Nešílí, když doma řešíte sport?
Ne, maminka zůstala na Moravě, má nového manžela. Občas do Chomutova jezdí, mají byt vedle nás. Dívají se na nás i s mým pětiletým bratrem z máminy strany.
Helma hokejového brankáře Simona Pešouta, na níž má podobiznu svého mladšího bratra.
Tobiasovu podobiznu máte dokonce na brankářské helmě. Co vás k tomu vedlo?
Jsme si blízcí. Když jsem byl v Brně, bydlel jsem u mámy a trávil jsem s ním hodně času. Tři roky jsme byli spolu, než jsem odešel do Chomutova. Už hraje hokej za Vyškov, odtud pochází manžel mamky. A když přijede sem, tak nastupuje za Chomutov. Když se vidí na helmě při nějakém přenosu, říká: Mami, dívej, já jsem v televizi! Je s ním sranda.
A jak prožíváte tátovy úspěchy?
Hodně! V době, kdy trénoval Kometu, jsem jezdil na každý zápas. Bylo mi osm let, když vyhráli titul, bylo to neskutečné a já byl toho součástí, za což jsem rád. Snažím se tátu doma podporovat.
Vybavujete si zlaté oslavy?
Táta dovezl pohár domů do Kobylí, byl jsem dokonce i na autobusu, který neměl střechu, a jeli jsme po náměstí. Ještě to je na fotkách.
„Psycholožka řekla: V hokeji může jen chytat“
Martin Pešout, trenér Chomutova, o synovi
Já nechtěl, aby Simon chytal. Vím, jak je to těžké, vím, jak brankáři musí být vysocí. Normální člověk do branky nevleze, ale nebál jsem se o něj. Gólmani si načtou prudkost střel odmalička, jim to už ani nepřijde.
Když byl v první třídě a já trénoval brněnskou Kometu, nahecoval jsem obránce Michala Kempného, ať si na něj od červené čáry vypálí. Golfákem ho trefil do prsou, kluk zalítl do brány, s hrůzou jsme k němu jeli. On se zvedl a začal se smát: Tati, to byla rána!
Pak už jsem to vzdal.
Když mu sportovní psycholožka v Brně dělala profil, jestli je individualista, nebo se hodí do týmového sportu, řekla nám, že brankář je pro něj jediný post, který může v hokeji dělat. Je spíš sólista.
Že teď chytal první ligu, je pro mě rozporuplné. V šestnácti letech má jiné úkoly, musí zachránit dorost, pomoct juniorům vybojovat extraligu a snažit se v národním mužstvu do 17 let chytat co nejlíp. Situace si to prostě vyžádala a my jinou možnost v tu chvíli neměli. V žádném případě nezklamal, zvládl to hlavou, fyzicky i technicky.
Dali jsme mu šanci už v létě v přípravě, chtěli jsme ho vyzkoušet i v ostrém zápase. Když se to naskytlo, využili jsme toho. Naštěstí naši fanoušci neřeší linku otec–syn, kotel mu naopak hodně pomohl.
Simon má hlavu po manželce. Já dostat gól a vědět, že někdo udělal chybu, přetáhl bych ho hokejkou.
(smích)
On si puk vyndá z branky a chytá dál.
O zámoří teď neuvažujeme. Jestli má možnost jít českou cestou, tak po ní půjde. Víme, jak jí, jak spí, jak trénuje. A je vytížený, chytá za dorost, juniorku, nároďák, áčko. Tato cesta má smysl.